Moje seniorské radosti
Ilustrační foto: Pexels

Moje seniorské radosti

20. 6. 2023

Tak jaké já mám radosti. Včera jsem listovala v úmrtních oznámeních naší rodiny  a zjistila jsem, že všichni zemřeli dřív než já. No, velká radost to asi není, ale přece. Já totiž ještě žiji. Můj syn říká, že jsem nezmar. Jo nezmar, to se mu může jenom zdát, protože mě vidí hodně málo a když se s ním vidím, tak se vylepším do vysokého lesku a vezmu si prášky na bolest. No, když nezmar, tak nezmar.

Další radost mám, když se ráno probudím a probudí se i můj pejsek. No, my jsme asi stejně staří. On je tedy také nezmar. Postavím se na nohy a je to dobré. Dojdu si do koupelny a mám radost, že se v zrcadle vidím bez brýlí. Že se vidím, to je hezké. Horší je to, co vidím. Zkontroluji tedy jak vypadám, ale nakonec si řeknu, že to na můj věk ještě ujde. Spokojeně odcházím a vezmu pejska na procházku.

Nepoužívám ještě žádné podpůrné prostředky jako jsou berle, nebo nějaké hole. No, to je přece radost. Když přijdeme domů, tak si zacvičím své čtyři cviky pro zdraví. Dříve jsem jich zvládla také deset, ale alespoň tak. Někdy na ně ale zapomenu a to mě naštve.

Jinak paměť ještě dobrá. Pamatuji si, že jsem jako dítě byla na pionýrském táboře, ale co jsem měla včera k obědu, to nevím. Asi to není moc důležité. Hlad nemám, tak jsem se asi najedla. Dáme si s pejskem snídani a já se odeberu k počítači na íčko. Přečtu si, jak jste všichni schopní všeho, nic vám nechybí a neustále cestujete. Kam cestujete si nečtu, protože by mi to mohlo přijít líto, že já už necestuji nikam.

No, už jsem to oželela a snažím se žít ve svých skromných možnostech. Umyla jsem okna a ani jsem nespadla ze židle. Mám radost z dobře vykonané práce a jdu si lehce zdřímnout. Pejsek si mi lehne na břicho a odpočíváme. Když nás to přestane bavit, jdeme na procházku. Ne moc daleko, a když si máme vybrat, kam půjdeme, tak někdy vlevo, jindy vpravo, neboť Volyně je hezká ze všech stran.

A už se těším na svoje seriály v televizi. Pejskovi se asi moc nelíbí, a protože mám televizi hodně nahlas, abych slyšela, tak v pudu sebezáchovy odchází do předsíně. Vrací se až televizi vypnu.

Nabitá zážitky jdu spát a v noci se mi zdá, jak mě někdo vraždí. Je to následek viděných seriálů, které násilím nešetří.

No a ráno se probudím a začne další šťastný den. Jsem šťastná a doufám, že ještě dlouho šťastná budu. Vím, že nikdy nebudu zatrpklá stařena.

Letní soutěž 2023 Můj příběh
Hodnocení:
(4.9 b. / 35 h.)

Pro hodnocení se musíte přihlásit

DISKUZE
Děkujeme za váš příspěvek do diskuse. Upozorňujeme, že redakce si vyhrazuje právo vyřadit diskusní příspěvky, které jsou v rozporu s platnými zákony a které podněcující k násilí a nenávisti ke konkrétním lidem či skupinám obyvatelstva. Smazány budou rovněž příspěvky obsahující jakékoliv vulgarismy.
Marie Ženatová
Díky moc za milý článek*
Hana Polednová
Moc hezký článek. Takové normální seniorské radosti i starosti. Přeji další pěkné dny.
Hana Haluzová
Moc pěkný článek. Tleskám. Přeji Vám dobré zdraví a nepočítaně štastných dnů!
zuzana šišková
Krásně zachycená sebeironie. Je vidět, že Vás život pořád baví a tajně doufám, že i já se dopracuji k této fázi seniorského věku. Jsem pořád ve svých šedesáti sedmi letech začátečník.
Marie Macková
Nádhera.
Lucie Hudečková
Moc krásný článek. Dodává pocit smíření a částečně i optimismus. Napsala jste to upřímně. Líbí se mi víc než články plné různých aktivit, o kterých se dá často pochybovat.
Marie Magdalena Klosová
Pane Malý, bohužel jste do těch pěkně a s chutí prožívaných dnů vnesl notnou dávku pesimismu a hlavně politiku. Lépe se žije s úsměvem. Tak Vám ho přeji od ucha k uchu. mm
Lenka Kočandrlová
Tak nějak si žiju také. Pokaždé,když se vrátím z nakupování a obstarávání z města (kde jsem prožila 60 let), mám pocit nedělní,bezstarostný a milý,když za sebou zavřu vrata od naší zahrady u baráku na vsi. Už mne neláká kdovíkam jezdit,někde pochodovat, dělat si zbytečné starosti.Jsem smířena,že zatím to jde,ale různé neduhy se začínají hlásit.....Léta přibývají,i když o to nestojím, a bohužel konec života se přibližuje. Mám rodokmen,tak se můžu podívat,v kolika letech ti moji předkové skončili,ale mně stačí ,že je mi 68,máma zemřela v 69 a táta v 82.
Jembo Malý
Tento článek je hodně dobrý a hlavně pravdivý.Preji pisatelce dlouhý a klidný život.Ovsem za této vlády je to asi nemyslitelné.Tolik lži jsem neslyšel za 65 let svého života. Věřit, že bude lepší nám zůstane jenom vzpomínka a přibývajícím věkem i na to zapomene. Mladí mají zájem jen o to jak rychle a bezpracne zbohatnout i za cenu okrást seniora.Zduvodni si to tím, že oni už to nepotřebují. Až se sami dostanou do tohoto věku budou se divit, jak snimi mladí zacházejí. Lidi jsou čím dál tím víc hloupější a chovají se sobecky a neurvale.
Marie Magdalena Klosová
Držím palce do dalších šťastných dnů. Život se skládá z malých radostí. Sláva "nezmarům"! /to je vlastně pochvala a povzbuzení zároveň/. Zdravím mm

Zpět na homepage Zpět na článek

Nejste registrován/a? Zaregistrujte se zde.

Po přihlášení (registraci) uvidíte na tomto místě přehled Vašich aktivit na portále i60.cz, a to:

  • Váš nejnovější článek
  • Nejnovější komentáře k vašim článkům
  • Nové vzkazy od přátel
  • Nové žádosti o přátelství
Přihlásit se

JSTE TU POPRVÉ?
Přečtěte si, co všechno
portál i60 nabízí
.

AKTUÁLNÍ ANKETA