Stačí tak málo, jak si zpříjemnit život, zahnat chmury a starosti
Ilustrační foto: Pixabay

Stačí tak málo, jak si zpříjemnit život, zahnat chmury a starosti

19. 6. 2023

Stále slyším hudbu, vidím velkolepé kostýmy labutí, dokonalou synchronizaci pohybů útlých baletek a vrcholné taneční výkony vynikajících sólistů.

Slyším hudbu P. I. Čajkovského, který svoji hudební genialitu vlastního pocitu věčné lásky svěřil i strunám houslí, jejichž tóny stoupaly do závratných výšek, beze slov rezonovaly s mojí duši, aby ve finále s celým orchestrem oslavily štěstí zachráněných milenců, napsala jsem kdysi po shlédnutí baletu Labutí jezero.

Miluji hudbu pro její estetiku formy a vyjádření emocí. Celoživotně vnímám některé skladby jako zdroj energie a dobré nálady, jsou mi lékem na smutek i bolest, pronikají mi hluboko do mysli i paměti.

Hudba provází člověka už od pravěku. Je darem z nebes, jak tvrdí nejstarší mýty a nebeský původ mají podle nich i některé hudební nástroje, jako je např. lyra, flétna nebo kytara. Lyru měla podle řecké mytologie vynalézt jedna z  devíti řeckých múz Melpomene, dcera boha Dia s bohyní Mnémosyné. Byla Múzou tragédií a patronkou zpěvu. Hudba měla v minulosti úzkou souvislost s magií. Lidé s její pomocí rozmlouvali s Bohy, oslavovali vítězství a dodávali si odvahy před bojem. Jako první hudební nástroj jsou označovány šamanské bubny, které byly objeveny v Číně a lidé je znali zřejmě v době 6000 let př. Kr.

O vlivu hudby na duševní zdraví člověka toho bylo napsáno mnoho. Poslech hudby zlepšuje psychický stav, náladu, ale může zvýšit výkon a inteligenci člověka, jak vyplynulo z průzkumu vlivu Mozartovy hudby, a je označováno jako Mozartův efekt.

O spojení hudby a medicíny se lze dočíst v Bibli, kde je psáno jak David léčil hrou na harfu deprese krále Saula. Také šamani využívali spojení rituálů a hudby k léčbě. Slavný Pythagoras hrál každý večer svým studentům nádherné skladby na liru a zbavoval je tak starostí a stresu.
Eduard Hanslick napsal: Hudba ovlivňuje duševní rozpoložení rychleji a intenzivněji než kterékoliv jiné umění. Ostatní umění přemlouvají, hudba přepadá.“

Uměním se lze i předávkovat. Nevím, zda to platí pro poslech hudby, ale pohled na umění může způsobit u některých jedinců tzv. Stendhalův syndrom. Stendhalův syndrom, někdy se mu říká Florentský syndrom nebo Pařížský syndrom, je psychosomatická nemoc, která způsobuje zrychlený tep, závratě, zmatení a dokonce i halucinace v případě, že je jedinec vystaven zkušenosti mající velký osobní význam, především při pohledu na umění. Termín se může použít i pro podobnou reakci na nezměrnou krásu přírody. Název Stendhalův syndrom pro tuto poruchu použila jako první doktorka Magheriniová. Vycházela z poznámek spisovatele Stendhala, který popisoval pocity, když navštívil v roce 1817 Itálii. „Když jsem uviděl florentské památky, cítil jsem se v tranzu, až jsem omdlel.“ 

Se zájmem se četla, že hudba ovlivňuje i růst rostlin. Nejúčinnější je zvuk violoncella. V Indii vědci zjistili, že vlivem klasické hudby rostly některé rostliny o 20 procent rychleji oproti rostlinám v tichu. Obiloviny rostly rychleji díky houslím. Hrozny na italské vinici byly díky muzice sladší a zdravější.

Ani vliv hudby na zvířata nezůstal stranou zájmu vědců. Pop-music nechával psy lhostejnými, heavy-metal provokoval některé jedince ke štěkání a vytí (ani se nedivím při její hlasitosti), klasická hudba je uspávala.
„Hudba má jedinečnou moc vyjádřit vnitřní stavy a pocity. Dokáže přímo probodnout srdce, nepotřebuje žádné zprostředkován,“ řekl neurolog Oliver Sacks.

Někdo moudrý napsal, že hudba spojuje lidi bez ohled na hranice, rasu, náboženství, politické a ekonomické podmínky. Hudba sjednocuje.

Stačí tak málo, jak si zpříjemnit život, zahnat chmury a starosti. Poslechnout si oblíbenou skladbu a nechat se unášet jejími tóny. Vydat se s rodinou nebo přáteli za krásami přírody nebo shlédnout dechberoucí díla ve Veroně, Jeruzalémě či muzeu Louvre v Paříži nebo... Pokračovat můžete již sami, jak a čím si chcete zpříjemnit svůj život. Stačí tak málo, chtít být šťastný a něco pro to udělat. 

 

Zdroje: Wikipedie, Vl. Marek – Tajné dějiny hudby, Bakalářská diplomová práce „Vliv hudby na člověka.“ - Jaroslava Říhová

 

 

 

 

 

hudba psychika životní postoj
Hodnocení:
(5 b. / 16 h.)

Pro hodnocení se musíte přihlásit

DISKUZE
Děkujeme za váš příspěvek do diskuse. Upozorňujeme, že redakce si vyhrazuje právo vyřadit diskusní příspěvky, které jsou v rozporu s platnými zákony a které podněcující k násilí a nenávisti ke konkrétním lidem či skupinám obyvatelstva. Smazány budou rovněž příspěvky obsahující jakékoliv vulgarismy.
Blanka Lazarová
Moc pěkný článek. V poslední době mě nejvíc oslovuje violoncello a varhany. Nikdy jsem hudbu neprožívala tolik jako teď , co na ni mám konečně dost času. A v klasické hudbě je pořád co objevovat, alespoň pro mne.
Soňa Prachfeldová
Hudba naši rodinu provázela. První operní i operetní melodie jsem se naučila vnímat od dědečka, měl mnoho desek, gramofon s klikou, to bylo krásné. S maminkou jsem jezdila do Teplického divadla, které mělo svoji stálou scénu. Mě, když bylo zlé po životních ranách, zavřela jsem se s vážnou hudbou a s háčkováním. Pomáhalo. Dobrá hudba léčí, povzbuzuje,nadchne. Děkuji Jano, za krásné počteni.
Jana Šenbergerová
Krásné počtení. Ne nadarmo je hudba jedním z vesmírných jazyků vedle matematiky. Já bych k nim přidala řeč barev. Působí na mě stejně jako hudba. Matematikou bych se moc nedomluvila.
Jan Zelenka
Věrka mi připomněla sbory. Musím je přidat k mým oblíbeným. Pochopitelně Óda na radost a pak Sbor Židů z Verdiho Nabucca. Až mi jezdil mráz po zádech.
Jana Kollinová
Potěšily mě vaše příspěvky. Od dětství jsou hudba a četba mým celoživotním zájmem, čímž se asi výrazně neodlišuji od ostatních introvertů. Nemám vyhraněný hudební žánr, a tak mě dokáže hluboce zasáhnout a uvíznout trvale v paměti např. árie Lenského z Evžena Oněgina, nebo z muzikálu Fantom opery skladba s názvem The Phantom of the Opera (v představení z roku 2011), stejně tak Stephan Margita v písni Jaká to nádhera, Laďka Kozderková v písni Já už vím. Je to jen nahodilý výběr a určitě, kdybych psala příspěvek za týden, byly by to jiné skladby. Co ale mohu tvrdit s určitostí, tak žádné jiné umění ve mně nevyvolá pocit blížící se euforii, právě tak, jako hudba. Některé tóny mě protnou jako laser. Přeji vám krásné léto a úžasné nezapomenutelné zážitky.
Daniela Řeřichová
Hezké zamyšlení. Myslím, že vztah k hudbě se utváří prostředím, v jakém dítě vyrůstá. Moje maminka a babička pocházely z Litomyšle, klasickou hudbou jsme doma žili, mám ji pod kůží, přestože u mne je na prvním místě jazz. Příští týden jsem tradičně na Smetanově Litomyšli, mezi jinými mám zakoupené vstupenky na koncert Fedor Rudin hraje Čajkovského. Hudba a výtvarno jako nonverbální umění nemají hranice. Ale cestu si k němu každý musí najít sám.
Marcela Pivcová
Poslech hudby patří v mém životě k naprosté většině dní. V době, kdy jsem ve škole učila hudební výchovu, neměla jsem vždy možnost poslouchat jen své oblíbené skladby, avšak vedle těch, podle osnov povinných, jsem dětem alespoň pouštěla mnohé skladby z klasiky. Také jsme při hodinách hodně zpívali. V posledních třech letech jsem bohužel hudbě věnovala podstatně méně času, ale věřím, že se ještě - i v současnosti v jižních Čechách - k hudbě více dostanu. Zatím mám pořád kytaru a písničky, které se mi líbí. Navíc ještě uvažuji o nějakých "klávesách". Noty ze školy mi doma zůstaly...
Hana Švejnohová
Milá Jano, krásný článek... přímo povznášející! A se spoustou zajímavých informací... Na klasickou (nikoli vážnou) hudbu musí mít člověk náladu, prostor a čas. Samozřejmě pokud si chce kvalitní poslech vychutnat mimo koncertní síň či divadlo... Mám taky spoustu svých svých oblíbených kousků i skladatelů... Zrovna nedávno jsem narazila na ČtArt na skvostné provedení Carminy Burany Berlínskými filharmoniky s japonským dirigentem i sbory... Byl to nádherný noční zážitek, který jsem si mohla dopřát. Někdy je výhoda, když mají i manželé každý svou televizi... tohle by můj muž nedal... :-)
Jana Kollinová
Pane Dostale, podobně jsem dopadla, když jsem vzala svého tehdy asi čtrnáctiletého syna shodou okolností také na Labutí jezero, v bláhové víře, že objeví tzv. "kouzlo nechtěného." Na otázku: "Tak co, jak se ti líbilo," následovala odpověď "Všimla sis, jak ta poslední labuť na jeviště přiskákala pozdě a po jedné noze?"
Věra Ježková
Hudbou si život moc nezpříjemňuji. Radši knížkou a hořkou čokoládou. :-) Mám ráda sbory. Od okamžiku, kdy jsem se na fakultě při semináři z němčiny poprvé setkala s Ódou na radost, je toto Beethovenovo dílo moje nejoblíbenější, nejvíc na mě působí (i díky textu Friedricha Schillera).

Zpět na homepage Zpět na článek

Nejste registrován/a? Zaregistrujte se zde.

Po přihlášení (registraci) uvidíte na tomto místě přehled Vašich aktivit na portále i60.cz, a to:

  • Váš nejnovější článek
  • Nejnovější komentáře k vašim článkům
  • Nové vzkazy od přátel
  • Nové žádosti o přátelství
Přihlásit se

JSTE TU POPRVÉ?
Přečtěte si, co všechno
portál i60 nabízí
.

AKTUÁLNÍ ANKETA