Stačí tak málo, jak si zpříjemnit život, zahnat chmury a starosti
Ilustrační foto: Pixabay

Stačí tak málo, jak si zpříjemnit život, zahnat chmury a starosti

19. 6. 2023

Stále slyším hudbu, vidím velkolepé kostýmy labutí, dokonalou synchronizaci pohybů útlých baletek a vrcholné taneční výkony vynikajících sólistů.

Slyším hudbu P. I. Čajkovského, který svoji hudební genialitu vlastního pocitu věčné lásky svěřil i strunám houslí, jejichž tóny stoupaly do závratných výšek, beze slov rezonovaly s mojí duši, aby ve finále s celým orchestrem oslavily štěstí zachráněných milenců, napsala jsem kdysi po shlédnutí baletu Labutí jezero.

Miluji hudbu pro její estetiku formy a vyjádření emocí. Celoživotně vnímám některé skladby jako zdroj energie a dobré nálady, jsou mi lékem na smutek i bolest, pronikají mi hluboko do mysli i paměti.

Hudba provází člověka už od pravěku. Je darem z nebes, jak tvrdí nejstarší mýty a nebeský původ mají podle nich i některé hudební nástroje, jako je např. lyra, flétna nebo kytara. Lyru měla podle řecké mytologie vynalézt jedna z  devíti řeckých múz Melpomene, dcera boha Dia s bohyní Mnémosyné. Byla Múzou tragédií a patronkou zpěvu. Hudba měla v minulosti úzkou souvislost s magií. Lidé s její pomocí rozmlouvali s Bohy, oslavovali vítězství a dodávali si odvahy před bojem. Jako první hudební nástroj jsou označovány šamanské bubny, které byly objeveny v Číně a lidé je znali zřejmě v době 6000 let př. Kr.

O vlivu hudby na duševní zdraví člověka toho bylo napsáno mnoho. Poslech hudby zlepšuje psychický stav, náladu, ale může zvýšit výkon a inteligenci člověka, jak vyplynulo z průzkumu vlivu Mozartovy hudby, a je označováno jako Mozartův efekt.

O spojení hudby a medicíny se lze dočíst v Bibli, kde je psáno jak David léčil hrou na harfu deprese krále Saula. Také šamani využívali spojení rituálů a hudby k léčbě. Slavný Pythagoras hrál každý večer svým studentům nádherné skladby na liru a zbavoval je tak starostí a stresu.
Eduard Hanslick napsal: Hudba ovlivňuje duševní rozpoložení rychleji a intenzivněji než kterékoliv jiné umění. Ostatní umění přemlouvají, hudba přepadá.“

Uměním se lze i předávkovat. Nevím, zda to platí pro poslech hudby, ale pohled na umění může způsobit u některých jedinců tzv. Stendhalův syndrom. Stendhalův syndrom, někdy se mu říká Florentský syndrom nebo Pařížský syndrom, je psychosomatická nemoc, která způsobuje zrychlený tep, závratě, zmatení a dokonce i halucinace v případě, že je jedinec vystaven zkušenosti mající velký osobní význam, především při pohledu na umění. Termín se může použít i pro podobnou reakci na nezměrnou krásu přírody. Název Stendhalův syndrom pro tuto poruchu použila jako první doktorka Magheriniová. Vycházela z poznámek spisovatele Stendhala, který popisoval pocity, když navštívil v roce 1817 Itálii. „Když jsem uviděl florentské památky, cítil jsem se v tranzu, až jsem omdlel.“ 

Se zájmem se četla, že hudba ovlivňuje i růst rostlin. Nejúčinnější je zvuk violoncella. V Indii vědci zjistili, že vlivem klasické hudby rostly některé rostliny o 20 procent rychleji oproti rostlinám v tichu. Obiloviny rostly rychleji díky houslím. Hrozny na italské vinici byly díky muzice sladší a zdravější.

Ani vliv hudby na zvířata nezůstal stranou zájmu vědců. Pop-music nechával psy lhostejnými, heavy-metal provokoval některé jedince ke štěkání a vytí (ani se nedivím při její hlasitosti), klasická hudba je uspávala.
„Hudba má jedinečnou moc vyjádřit vnitřní stavy a pocity. Dokáže přímo probodnout srdce, nepotřebuje žádné zprostředkován,“ řekl neurolog Oliver Sacks.

Někdo moudrý napsal, že hudba spojuje lidi bez ohled na hranice, rasu, náboženství, politické a ekonomické podmínky. Hudba sjednocuje.

Stačí tak málo, jak si zpříjemnit život, zahnat chmury a starosti. Poslechnout si oblíbenou skladbu a nechat se unášet jejími tóny. Vydat se s rodinou nebo přáteli za krásami přírody nebo shlédnout dechberoucí díla ve Veroně, Jeruzalémě či muzeu Louvre v Paříži nebo... Pokračovat můžete již sami, jak a čím si chcete zpříjemnit svůj život. Stačí tak málo, chtít být šťastný a něco pro to udělat. 

 

Zdroje: Wikipedie, Vl. Marek – Tajné dějiny hudby, Bakalářská diplomová práce „Vliv hudby na člověka.“ - Jaroslava Říhová

 

 

 

 

 

hudba psychika životní postoj
Hodnocení:
(5 b. / 17 h.)

Pro hodnocení se musíte přihlásit

DISKUZE
Děkujeme za váš příspěvek do diskuse. Upozorňujeme, že redakce si vyhrazuje právo vyřadit diskusní příspěvky, které jsou v rozporu s platnými zákony a které podněcující k násilí a nenávisti ke konkrétním lidem či skupinám obyvatelstva. Smazány budou rovněž příspěvky obsahující jakékoliv vulgarismy.
Blanka Lazarová
Moc pěkný článek. V poslední době mě nejvíc oslovuje violoncello a varhany. Nikdy jsem hudbu neprožívala tolik jako teď , co na ni mám konečně dost času. A v klasické hudbě je pořád co objevovat, alespoň pro mne.
Soňa Prachfeldová
Hudba naši rodinu provázela. První operní i operetní melodie jsem se naučila vnímat od dědečka, měl mnoho desek, gramofon s klikou, to bylo krásné. S maminkou jsem jezdila do Teplického divadla, které mělo svoji stálou scénu. Mě, když bylo zlé po životních ranách, zavřela jsem se s vážnou hudbou a s háčkováním. Pomáhalo. Dobrá hudba léčí, povzbuzuje,nadchne. Děkuji Jano, za krásné počteni.
Jana Šenbergerová
Krásné počtení. Ne nadarmo je hudba jedním z vesmírných jazyků vedle matematiky. Já bych k nim přidala řeč barev. Působí na mě stejně jako hudba. Matematikou bych se moc nedomluvila.
Jan Zelenka
Věrka mi připomněla sbory. Musím je přidat k mým oblíbeným. Pochopitelně Óda na radost a pak Sbor Židů z Verdiho Nabucca. Až mi jezdil mráz po zádech.
Jana Kollinová
Potěšily mě vaše příspěvky. Od dětství jsou hudba a četba mým celoživotním zájmem, čímž se asi výrazně neodlišuji od ostatních introvertů. Nemám vyhraněný hudební žánr, a tak mě dokáže hluboce zasáhnout a uvíznout trvale v paměti např. árie Lenského z Evžena Oněgina, nebo z muzikálu Fantom opery skladba s názvem The Phantom of the Opera (v představení z roku 2011), stejně tak Stephan Margita v písni Jaká to nádhera, Laďka Kozderková v písni Já už vím. Je to jen nahodilý výběr a určitě, kdybych psala příspěvek za týden, byly by to jiné skladby. Co ale mohu tvrdit s určitostí, tak žádné jiné umění ve mně nevyvolá pocit blížící se euforii, právě tak, jako hudba. Některé tóny mě protnou jako laser. Přeji vám krásné léto a úžasné nezapomenutelné zážitky.
Daniela Řeřichová
Hezké zamyšlení. Myslím, že vztah k hudbě se utváří prostředím, v jakém dítě vyrůstá. Moje maminka a babička pocházely z Litomyšle, klasickou hudbou jsme doma žili, mám ji pod kůží, přestože u mne je na prvním místě jazz. Příští týden jsem tradičně na Smetanově Litomyšli, mezi jinými mám zakoupené vstupenky na koncert Fedor Rudin hraje Čajkovského. Hudba a výtvarno jako nonverbální umění nemají hranice. Ale cestu si k němu každý musí najít sám.
Ilona Erika Kolář
Tento článek je přímo pohlazení po duši. Moc se mi líbilo, když jsme jako děti se školou navštěvovaly operní představení (Rusalka, Prodaná nevěsta) nebo koncerty, kde např. exceloval V. Hudeček. Klasické hudby mám naposloucháno stovky hodin, od opery přes balet, klavírní koncerty, ... a je to něco, co člověka nikdy neomrzí. Jako zvonění v telefonu mám Čajkovského klav. koncert č. 1 b moll, Beethovenův císařský koncert č. 5 "Emperor" a ústřední motiv z Labutího jezera. Minule mě dojala kolegyně, když mi zvonil telefon znělkou Čajkovského b moll a ona řekla: to je ale hezká hudba od Smetany! To je Vltava, viď? Také mě pokaždé chytne u srdce, když jedu vlakem EC do Prahy a za Podbabou se z reproduktorů spustí tóny symfonické básně Vltava a kontrétně část, kdy řeka protéká Prahou. V tu ránu zpozorní všichni cizinci a je vidět, že jsou také unešeni nádhernou hudbou.
Marcela Pivcová
Poslech hudby patří v mém životě k naprosté většině dní. V době, kdy jsem ve škole učila hudební výchovu, neměla jsem vždy možnost poslouchat jen své oblíbené skladby, avšak vedle těch, podle osnov povinných, jsem dětem alespoň pouštěla mnohé skladby z klasiky. Také jsme při hodinách hodně zpívali. V posledních třech letech jsem bohužel hudbě věnovala podstatně méně času, ale věřím, že se ještě - i v současnosti v jižních Čechách - k hudbě více dostanu. Zatím mám pořád kytaru a písničky, které se mi líbí. Navíc ještě uvažuji o nějakých "klávesách". Noty ze školy mi doma zůstaly...
Hana Švejnohová
Milá Jano, krásný článek... přímo povznášející! A se spoustou zajímavých informací... Na klasickou (nikoli vážnou) hudbu musí mít člověk náladu, prostor a čas. Samozřejmě pokud si chce kvalitní poslech vychutnat mimo koncertní síň či divadlo... Mám taky spoustu svých svých oblíbených kousků i skladatelů... Zrovna nedávno jsem narazila na ČtArt na skvostné provedení Carminy Burany Berlínskými filharmoniky s japonským dirigentem i sbory... Byl to nádherný noční zážitek, který jsem si mohla dopřát. Někdy je výhoda, když mají i manželé každý svou televizi... tohle by můj muž nedal... :-)
Jana Kollinová
Pane Dostale, podobně jsem dopadla, když jsem vzala svého tehdy asi čtrnáctiletého syna shodou okolností také na Labutí jezero, v bláhové víře, že objeví tzv. "kouzlo nechtěného." Na otázku: "Tak co, jak se ti líbilo," následovala odpověď "Všimla sis, jak ta poslední labuť na jeviště přiskákala pozdě a po jedné noze?"

Zpět na homepage Zpět na článek

Nejste registrován/a? Zaregistrujte se zde.

Po přihlášení (registraci) uvidíte na tomto místě přehled Vašich aktivit na portále i60.cz, a to:

  • Váš nejnovější článek
  • Nejnovější komentáře k vašim článkům
  • Nové vzkazy od přátel
  • Nové žádosti o přátelství
Přihlásit se

JSTE TU POPRVÉ?
Přečtěte si, co všechno
portál i60 nabízí
.