Když má někdo les(ž) v sobě
Ilustrační foto: Pixabay

Když má někdo les(ž) v sobě

17. 6. 2023

Mám teď v rámci dlouhodobého pobytu v nemocnici víc času psát, číst i přemýšlet. A tak bych ráda nabídla k diskuzi trochu jiné téma než je u mě zvykem. Téma, které nedávno rozbouřilo poklidné vody téměř všech literárních rubrik a portálů...

Získání důvěry bývá dlouhodobý proces, zatímco její ztráta může být dílem okamžiku, to je známá věc. Proto mě těší, že se už snad konečně po tom nečekaném a hlavně zcela nesmyslném výbuchu negativních nařčení z plagiátorství situace zvolna uklidnila a vítr nenávratně rozfoukal i zbylý „atomový“ prach. Já jsem se ho však nadýchala příliš zhluboka a bohužel ho mám na plicích ještě tolik, že se ho pokusím zbavit těmito řádky.

Především bych chtěla vyjádřit svůj obdiv ke spisovatelce Aleně Mornštajnové. Jak píše, proč píše, jak dlouho a svědomitě se připravuje, a jak upřímně a s láskou o své vášni pro psaní hovoří. To všechno, ve spojení s její skromností navzdory všem oceněním, která si svým talentem vydobyla, zákonitě budí v jejích čtenářích důvěru. A zároveň nadšení, s jakým je každá její nová kniha očekávána. Mám je doma všechny... Ale samozřejmě také vím, že není na světě člověk ten, aby se zavděčil lidem všem, a byla bych hodně naivní, kdybych si myslela, že můj obdiv a nadšení vůči paní Mornštajnové musí sdílet každý. To jistě ne, i když věřím, že je nás většina...

Ovšem to, co rozpoutala jistá renomovaná literární publicistka svým nabubřelým tvrzením, že poslední spisovatelčin román Les v domě je...cituji: "něco mezi creepypastou a šedou zónou literární výpůjčky", to mě rozlítilo k nepříčetnosti. A zdaleka nejen proto, že jsem nevěděla, co tohle příšerné slovo znamená. Tím víc, když jsem si to zjistila! Tento způsob vyjadřování je totiž přímo hmatatelným důkazem, že z takových zdrojů, jako je jakýsi avantgardní on-line deník, paní Mornštajnová rozhodně svoji inspiraci nečerpá.

Ze všeho nejvíc mě však rozčílilo, že v této pseudo sofistikované kritice (patrně ve snaze odlišit se za každou cenu) zaznívá zcela neprůkazné a dokonce mnohokrát vyvrácené nařčení, že si zkušená spisovatelka vypůjčila = ukradla příběh jiné osoby. Osoby, která před zraky veřejnosti svoji tvář skrývá pod strašidelnou (creepypastovou!) kočičí maskou a svoji identitu v prázdné krabici na hračky.  Podle mého soudu se musí nejspíš obě dámy cítit umělecky nedoceněné, a ve své spřízněnosti, ať už společným působištěm či osobním vztahem, se rozhodly zviditelnit na úkor až příliš oblíbené spisovatelky. A za takovým úmyslem nemůže být nic jiného, než malá, všudypřítomná lidská (nebo jen ženská?) závist…

Jakkoli je mi líto, co komiksová umělkyně v raném dětství prožila, připadá mi – a teď samozřejmě fabuluji – že se dvě kamarádky z jakéhosi alternativního internetového portálu dohodly, že po zádech nekorunované královny českého románu vyšplhají společnými silami rovněž na výsluní popularity. A to se jim – doufejme, že opravdu jen dočasně – bohužel podařilo. Jenom proto, že se jim dávno publikovaný příběh jedné z nich zdál podezřele podobný příběhu nešťastné cácorky z románu Les v domě. A jenom proto ho nechaly rozcupovat na kousky, prozradily děj, pointu i všechna tajemství, která měla zůstat ukryta před čtenářem až do poslední stránky, tak jak to umí právě Alena Mornštajnová. To považuji téměř za zločin...

Ostatně, i kdyby - jak sama autorka románu uvádí v jednom z rozhovorů - čistě teoreticky vyslechla kdysi ve vlaku zrovna příběh z inkriminovaného autobiografického článku, který si třeba její spolucestující předtím přečetli na internetu nebo o něm rovněž někde slyšeli, tak by paní výtvarnice s krabicí na hračky mohla být vlastně poctěna, že si její smutný zážitek vybrala pro tak dokonalé a mystické zpracování ve svém románu zrovna tato významná spisovatelka… Ale jestliže ji to naopak velmi rozjitřilo, jak tvrdí, měla paní Mornštajnovou slušně oslovit a sdělit jí své podezření sama, bez médií a bez útoků proti ní. A pokud by jí nařčení paní A.M. jednoznačně vyvrátila, měla to zkrátka komiksová umělkyně přijmout a ne se ji snažit usvědčit ze lži... Takové trauma přece nezažila jenom ona, podobných zpovědí je plný internet. Zrovna dnes jsem opět na jednu narazila, a to mě inspirovalo k vyjádření svého názoru zcela veřejně. 

Jenže obě dámy z podivného portálu si tvrdošíjně stojí za svým, aniž by akceptovaly obhajobu spisovatelky, čímž zcela bezostyšně a neprávem oslabují její důvěryhodnost, berou jí chuť psát a vědomě jí tím ubližují. A to je pro mě osobně nepřijatelné.

Vím totiž, jaká je to slast usednout v tichu k počítači, nechat plynout myšlenky a snažit se je co nejlépe zachytit do písmen, slov a vět, a skládat je k sobě tak dlouho, až má člověk pocit, že je to ono. A druhý den si to přečíst a zase v textu něco změnit, přepsat, upravit… Ten tvůrčí proces je čirá radost.

Proto pevně věřím, že si paní Alena Mornštajnová nenechá vzít chuť do dalších plánů, a už vůbec ne radost ze psaní, které naplňuje nejen ji samotnou, ale obohacuje především nás, její čtenáře a hlavně čtenářky. Že se v žádném případě nedá touto nechutnou kauzou odradit od svého osobitého způsobu vyprávění a že se rozhodně nevzdá svého práva na literární licenci a svobodu projevu…

K tomu jí přeju hodně síly, trpělivosti a dalších úspěchů, a všem ostatním jako vždy hezké vztahy v běhu času!

H.Š.

Glosa Hany Švejnohové knihy životní postoj
Hodnocení:
(4.9 b. / 22 h.)

Pro hodnocení se musíte přihlásit

DISKUZE
Děkujeme za váš příspěvek do diskuse. Upozorňujeme, že redakce si vyhrazuje právo vyřadit diskusní příspěvky, které jsou v rozporu s platnými zákony a které podněcující k násilí a nenávisti ke konkrétním lidem či skupinám obyvatelstva. Smazány budou rovněž příspěvky obsahující jakékoliv vulgarismy.
Jitka Caklová
Mornštajnovou ......
Lenka Navrátilová
Alenu Morštajnovou mám ráda, nejvíce mě oslovila Hana. Tou jsem vlastně začala a potom četla a četla a zůstávám věrná dodnes. Každá její kniha má něco jinak kouzelného.Ona zmíněná internetová diskuze mě jen ujistila o tom, že někdo hledá svých pět minut slávy za každou cenu. Všem přeji pěkný víkend.
Soňa Prachfeldová
Mám doma některá díla této autorky, ne vše se mi líbilo. Ale takové znevažování by se mělo dokázat nad vsí pochybnost. Slova nepravdivá dovedou velmi ublížit.
Jiří Dostal
:-) No, Spíš než čirou radostí bývá tvůrčí proces řeholí, proto taky bez ambicí čechrám stoh svých nočních fejetonů, ve kterém by se našla i sbírka "Perverze nevinných stařen" :-) Snad jako pozůstalost... :-)
Jitka Caklová
10:50 - No jak se to vezme, takovýto "boj" nemá nikdy vítěze, zůstane jen pachuť hořkosti a mně jako nečtenáři je to naprosto jedno :-)
Marie Měchurová
Její román Hana ve mě dozníval hodně dlouho. Doporučuji. Les v domě je hodně ponurý, ale, bohužel, i takové věci se okolo nás dějí. Jsem na straně A. M. a přeji jí hodně zajímavých námětů.
Olga Škopánová
Je sympatické jak se autorka bije za svou oblíbenou spisovatelku, ale snad je schopná pochopit, že jsou i jedinci, kteří ji nemusí (tu spisovatelku).
Lenka Kočandrlová
Knihy spisovatelky A.M. jsem četla,nelíbil se mi Listopad - to bylo příliš vymyšlené,až karikatura. Tu o Lese jsem ještě nečetla,až na ni narazím v knihovně,tak si ji určitě přečtiu. Nějaké povyky okolo této knihy jsem zaregistrovala,ale - Může se stát,a stalo se,že ve světě dva různí vynálezci ,o sobě navzájem nevědivše, vynalezli stejný vynález.A kdo se dřív zaregistroval,ten se stal slavným,někdy i bohatým.Zrovna tak si spisovatelé napíšou o něčem,a v té přibližně stejné době se knih na podobné téma sejde několik.Nemá cenu se hádat,zda X. vykradl Y. ,každý si může vyhledat a pokochat se dílkem, které se mu zachce si přečíst.Např. v poslední době jsem četla v tomto smyslu podobné si dějem knížky o hrdince,co si zřídila pekárnu,cukrárnu,kavárnu a pod., jako východisko z nějaké nouze a jako bonus se pak seznámila s milým a zajímavým přítelem. Spíš je zarážející ta dnešní sprostota ,se kterou se snaží rúzní jedinci a hnutí upozorňovat na všelijaké problémy tím,že se lepí nejen k silnici,ale i k obrazům !!! Já bych nechala na čase,kdo zůstane v paměti jako spisovatel mající vysokou hodnotu, a kdo zapadne v bažině zapomnění jako nicka,nula a nýmand.
Jitka Caklová
Tento článek považuji za "medvědí službu" paní spisovatelce A.M. Čím víc se na sebe budou kupit pravdy a lži, lépe řečeno dohady, tím hůř. Vznikne boj, na jehož konci nebude vítěze, ani poraženého. Nemohu soudit, neboť jsem život paní spisovatelky, ani životy aktérek jejích knížek nežila, ani jsem paní spisovatelce při psaní nevedla ruku. Pokud má paní spisovatelka rozum a srdce na dlani, tak žabomyší výlevy obou dam z podivného portálu ji nechají v klidu. Nejsem spisovatelka, přesto dobře vím jaké to je, stát proti mase bojechtivých lidí s odlišným názorem ♥♥♥
Jana Vargová
Knihu jsem nečetla. Kritiku a následné běsnění jsem všal zaregistrovala. Pod povrchem vidím obyčejnou závist šířící se médii jako blesk. V některých částech vyjádření citím až nenávistnou zlobu na úspěšnou spisovatelku. - Vám, paní HŠ, se omlouvám. Zase jsem nesledovala, kudy po displeji telefonu šmátrám. Za mě: *****

Zpět na homepage Zpět na článek

Nejste registrován/a? Zaregistrujte se zde.

Po přihlášení (registraci) uvidíte na tomto místě přehled Vašich aktivit na portále i60.cz, a to:

  • Váš nejnovější článek
  • Nejnovější komentáře k vašim článkům
  • Nové vzkazy od přátel
  • Nové žádosti o přátelství
Přihlásit se

JSTE TU POPRVÉ?
Přečtěte si, co všechno
portál i60 nabízí
.