Proč se lidé vzájemně osočují

I v nedobré době se dá žít dobře. Například padesátá léta byla pro někoho idylkou a pro jiného to nebyla dobrá doba. Jak já se jen bála, aby v roce 1962, kdy byla lll. světová válka na spadnutí, nebyla mobilizace a tatínek nemusel na vojnu.

A co když dobře žiji a doba dobrá není. Nebo si myslíte, že to, co se kolem nás děje, je dobré ? Jinak p. Berko, hlava státu má vliv a docela velký na to, kam se ubíráme.

Stále jen čtu, nebo slyším "co lidé", ale velkou vzácností je, "co já". Já jsem nezávislá samostatná jednotka, člověk pozitivní, ale nikoliv po stránce zdravotního stavu. Nejsem nevraživá, nikoho neosočuji a pokud mě kdokoliv takovou vnímá, asi ví proč. Já to nevím, nemám ani důvod o tom psát, přesto jsem byla "správcem" portálu panem Raškou několikrát usměrňována. Ano, jsem jiná, hlavně lidová, neboť jsem vyrůstala, dospívala a žila v naprosto jiných podmínkách než 99% íčkařů. Doby kdy jsem psala o tom, jak naší rodině a pochopitelně mně komunisti ublížili je pryč. Stačilo změnit úhel pohledu a odpustit. Za těch případných devět let, které bych strávila na studiích, by mi uniklo spousty praktických dovedností, které mi jsou dnes k užitku. Pro mě nejsou zlé časy, ani doba svízelná. Podle Aurelia Augustinuse "Žiji dobře a moje doba je dobrá. Takovou jakou jsem já, je i moje doba."

Odpověd je alespon na některé osoby jednoduchá. Protože jsou lidé, kteří rádi provokují a ještě se tím chválí. Pak ke střetům není daleko.

„Tak často slyšíme, jak lidé říkají: "Zlé časy, svízelná doba." Žijme dobře, pak bude i naše doba dobrá. My jsme ta doba. Jací jsme my, taková je doba.“ — Aurelius Augustinus

Nejhorší bitva je opravdu v politice. A volba prezidenta? Stačilo si v duchu říct, že tak jako ve sportu může vyhrát jen jeden. Místo toho docházelo k urážkám samotných kandidátu, ale i samotných lidí, kteří měli jiný názor. Už se ani nedivím lidem, kteří se přestali o politiku zajímat.