Marcela (69 let): Vnučky trápí úzkosti, já nechápu proč, když se mají dobře
Ilustrační foto: Pexels

Marcela (69 let): Vnučky trápí úzkosti, já nechápu proč, když se mají dobře

20. 6. 2023

Nevím, co se to děje. Stále čtu o tom, že děti a mladí lidé trpí psychickými problémy, chodí k psychiatrům. Nevěřila jsem, že to tak skutečně je, dokud se problém neobjevil v naší rodině.

Mám dvě vnučky, čtrnáctiletou a šestnáctiletou. Krásné, zdravé holky, které se vždy dobře učily, sportovaly, chodily do různých kroužků. Dcera mi řekla, že obě chodí k psychologům, jedna už i na psychiatrii. Nechápu proč. Prý mají úzkosti, trpí záchvaty paniky. A dostala jsem přímo manuál, jak s nimi mluvit, abych je nerozrušila.

Vzpomněla jsem si na maminku mého manžela, která přežila koncentrační tábor. Na mého tátu, který od patnácti dřel v železárnách, přežil rakovinu, těžkou autonehodu, za normalizace ho komunisti vyhodili z práce, ale pořád měl smysl pro humor, byl pevný, pomáhal druhým, povzbuzoval nás v těžkých chvílích. Vzpomněla jsem si na mou tetu, která za války viděla, jak Němci zastřelili její rodiče, kteří pomáhali partyzánům. Naši předkové žili v těžkých dobách, museli překonávat mnoho zkoušek, nástrah. Naše vnoučata žijí jako v bavlnce. Nikdo mi nevymluví, že současné rozmazlování dětí a ta bezbřehá svoboda v rozhodování, která je jim dána, jim škodí. Kdesi jsem četla, že se jim říká sněhové vločky. Jistě, při prvním střetu s problémem se rozpustí. Rozpustí se strachem, neschopností něco řešit.

Je mi vnuček líto. Místo toho, aby běhaly venku, vybíraly si pěkné šaty a prožívaly první lásky, sedí u psychologů, u psychiatrů. Ptala jsem se, co je tak trápí. Jedna mi vysvětlila, že svět brzy zanikne a ona má strach, že zemře. Byla jsem jako opařená, nevěděla jsem, co na to říct. Druhá řekla, že život nemá smysl, že se jí nechce žít. Tohle říká mladá holka, která má všechno, žije v krásném domě. Jejich spolužačka se prý řeže žiletkou, další je bulimička, třetí mluví o tom, že je zřejmě kluk. Když jsem to vyprávěla manželovi, strašně se tomu smál a říkal, ať o tom napíšu povídku. Jenže mně to humorné nepřipadá. Je to smutné.

Přemýšlím, nakolik jsme si to zavinili tím, že jsme všichni dětem umetali cestičky, nenechali je zažít nic zlého. Já jsem o dceru hodně pečovala a možná, že ona to teď ve vztahu ke svých dcerám dovedla do extrému. Ony jsou takové bez života, bledé, pořád koukají do mobilů, nikam nechodí, všeho se bojí. Nechtějí k moři, nechtějí do hor, nic je nebaví.

Moc mě to trápí a nevím, jestli bych jim nějak nemohla pomoct. Nevím jak. Radila jsem se se známou, která má dceru psycholožku. Říkala, že takových dětí je teď spousta, že se na dětské psychology čeká měsíce, roky, tolik že teď mají malých klientů. Nevím ale, jestli to jako společnost nepřeháníme, jestli bychom naopak neměli dětem říkat, že o nic nejde, ať se vzchopí, než pro ně shánět lékaře, terapeuty.

Vůbec nevím, co mám dělat. Manžel říká, že nic, že to přejde, že chodit na terapie je teď móda a ve skutečnosti jsou holky normální. Ale co když ne, co když je jim skutečně zle a já to jen nejsem schopna pochopit?

Můj život taky chvílemi nebyl jednoduchý. Měla jsem náročnou protivnou šéfovou, prodělala jsem vážnou nemoc, moje matka byla ležák a já se o ni starala. Ale to je přece normální život. Život přináší překážky a jejich překonávání nás posílí. Tak jsem to vždy slýchávala. Teď se naopak říká, že děti žádné překážky v životní cestě mít nemají. Je to jedna z podob současné doby, které čím dál silněji nerozumím. Možná bych nad tím měla mávnout rukou, jet s kamarádkami na výlet a starat se o sebe.  Asi ano, ale já mám vnučky ráda a když se trápí, trápím se tím i já.

 

(Autorka si nepřála uvést celé jméno, ale redakce ho zná... Máte také nějakou životní zkušenost, o kterou byste se rádi podělili s našimi čtenáři? Svůj příběh můžete vložit prostřednictvím čtenářského profilu, anebo poslat mailem na adresu i60@i60.cz.)

 

 

psychika rodina vnoučata
Autor: Redakce
Hodnocení:
(4.5 b. / 24 h.)

Pro hodnocení se musíte přihlásit

DISKUZE
Děkujeme za váš příspěvek do diskuse. Upozorňujeme, že redakce si vyhrazuje právo vyřadit diskusní příspěvky, které jsou v rozporu s platnými zákony a které podněcující k násilí a nenávisti ke konkrétním lidem či skupinám obyvatelstva. Smazány budou rovněž příspěvky obsahující jakékoliv vulgarismy.
Věra Lišková
Věk 14 či 16 let, doba hledání se, kdo v této době o sobě ani chvilku nepochyboval ? Dobrý psycholog, dokáže porozumět křehké mladé duší a pomoci najít zase rovnováhu. Je zbytečné se trápit, vnučkám nejvíce pomůžete, když jim dáte najevo že je milujete.
Hana Rypáčková
Taky jsem se setkala s dětmi, co propadnou depresi, léčení moc nezmůže, převrátí na bipolární poruchu. Je to běh na dlouhou trať. Kolem dospívání a u vzdělaných jedinců. Děsí mne to. Zrovna dva případy v okolí, opečovávané, studují, ale asi málo povinností a hodně práv.
Miloslava Richterová
Autorce dávám za pravdu, znám takové děti. Trápit se s nimi nepomůže, ani se tomu smát, ale to mi zde přijde trochu nadsazené, vždyť který děda by se smál, když vnoučata psychicky strádají. Děti od malička tráví spoustu času nad mobilem, denně několikrát válka, napadení, přepadení, pobodání, fotky, videa. Těžko se s tím vyrovnává leckterý dospělý. Máme se prý na válku připravit, musíme zbrojit, cvičit, získat mladé muže, třeba jejich tátu. Jak to asi na děti působí, jak jim asi psycholog vysvětlí, že na světě je krásně. Veliká škoda, že na předních místech všech institucí nestojí ženy, matky.
Jitka Caklová
Věro, možná by ses divila, ale vůle je silnější než deset odborníků. Můj táta si zlomil nohu v koleni, tedy prasklo mu při pádu "jabko". V nemocnici ležel, dokud se mu dělala voda, aby mu dělali punkce. Pak mu dali nechodící sádru, aby ležel i doma, jinak že nebude chodit. Přivezli ho z nemocnice, doma si podomácku udělal berle, v hospodářství dělal vše, co bylo potřeba, když mu sundali sádru, tak místo na rehabilitaci chodil na pole, sušil seno atd. Nohu měl vyléčenou, dřív než se předpokládalo. Nejlepší rehabilitace je přirozený pohyb. Moji pneumonii v jednasedmdesáti letech, o které jsem napsala článek, už snad není třeba zmiňovat. S člověkem materiálně zabezpečeným, má psychický stav hodně společného, bohužel na to lidé přijdou, až když je pozdě. Naše maminka vždycky říkala: "Lepší jeden prd, než deset doktorů."
Věra Ježková
Každý jsme jiný. Někdo silný, někdo labilní. Každý se vyrovnáváme s problémy jinak. Možná jsou dívky hodně citlivé, intenzivně vnímají, co se kolem nich děje. To nemá s materiálním zabezpečením nic společného. Říkat jim, ať se vzchopí, je k ničemu. Je to jako říkat člověku se zlomenou nohou, ať ji rozchodí. Věřila bych odborníkům.
Jitka Caklová
Jestli ono to není tím, že dnes už dvě generace nepoznaly, co to je, mít se špatně. Pan Dostal to vystihl naprosto perfektně.
Eva Kopecká
Jsou psychické stavy, které prostě přijdou.My došly v práci kdysi v rozhovoru na kafi se třemi zcela normálními podotýkám spolupracovnicemi na téma léky na nervy. Měla jsem zato, že z nich jsem ten život měla nejtěžší. Ve všech směrech. A ony to věděly. Co se týče majetku, manželství, zdraví, postavení v původní rodině byly na tom všechny tři znatelně lépe, než já. Několikrát jsem byla v situaci, kdy by asi bylo pochopitelné sáhnout po nějaké berličce, léku, alkoholu. Vždycky jsem se s tím dokázala nějak poprat, i když to mnohdy fakt snadné nebylo. A tak na nevinnou větu, že bych váhala nechat si napsat nějaký lék, protože bych si na něj třeba zvykla, což bych nerada...se na mě všechny tři sesypaly. Zobaly antidepresiva jedna jako druhá. Svoje rozhořčené monology, které na mě vychrlily jedná přes druhou, zakončily asi v tomhle smyslu: Ty si myslíš, že je každej tak silnej jako ty? Nevím, co by asi užívaly v některých mých životních situacích. Protože ani jedna neměla v té době žádný vážný problém. Samy uznaly, že mi život naložil. Nicméně trvalý na tom, že ony ty léky potřebují. Takže prostě někdo má ty nervy a psychiku špatnou, i když není objektivní důvod. A my, co to nechápeme, bychom se s nimi vůbec do diskuse pouštět neměly, protože tomu nerozumíme....
Don Pepe
Rozumím Vašemu trápení.Váš manžel je s prominutím nebetyčný hlupák.Život Vaší generace byl jiný.Informace,které se k vám dostávaly byly značně filtrované.Ve velké většině velmi pozitivní.Zemědělci zaseli,úspěšná sklizeň,závazek byl splněn na 105 procent,brigáda socialistické práce udělala rekord v ražbě.Když bylo něco negativního tak jsme se ihned dozvěděli jak s tím naložit nebo jak nás strana a vláda ochrání.V našich životech nebylo tolik rozhodování.Bylo jasné do jaké půjdete školky,do jaké základky,jakého bude mít lékaře, ve spoustě případů nebylo volby.I v obchodech jsme se nemuseli rozhodovat,sortiment byl velmi omezený.Dnes je situace jiná.Mladé trápí životní prostředí,které se za nás neřešilo,museli jsme přece porazit kapitalismus.Hromada zpráv na internetu je negativních přímo apokalyptických a pomáhá k tomu filmová tvorba.Zmatek pak v lidech způsobují reakce elit,někteří se dají na cestu naprosté ignorace a popírání a druzí na vykreslování apokalypsy a nabízení radikálních řešení,které mohou vést k velmi závažným nezamýšleným důsledkům i jiných oblastech života jedinců a celé společnosti.V tom se může ztratit kdokoliv bez rozdílu věku.Stačil covid a co to udělalo se stavem společnosti ,těch různých samozvaných mesiášů co se vyrojilo. Věc bych nebagatelizoval smát se to mu je vrchol hlouposti.
Daniela Řeřichová
Souhlasím s Dankou R. Nehodnotím, snažím se porozumět. Mnoho dětí je sice hmotně zabezpečeno, ale strádají citově, nevyznají se v přemíře rozporuplných informací, chybí jim ideály, přirozené autority, rodiny se rozpadají. Dcera pracuje jako psychoterapeutka, svět dětí se od našeho dětství hodně změnil.
Marie Faldynová
Z čeho mají mladí lidé čerpat životní jistoty? Z kovidu, z války na Ukrajině, z ekologických prognóz, z rozvedených rodin jejich rodičů, z podvodů na internetu (myslím falešné informace všeho druhu) z finančních problémů, pokud je do toho rodiče zasvětí? Myslíte, že tohle vyřeší nové tričko a módní tenisky ? V době hormonální nerovnováhy je člověk citlivější. Naproti tomu člověku zvyšuje sebevědomí, že něco dokázal. Dříve byl život těžší, bylo víc příležitostí něco udělat a mít radost třeba z upleteného svetru nebo z toho, že mám sílu složit auto uhlí do sklepa. To dneska už nikdo nemusí. Kdo to nekompenzuje třeba sportem, opravdu žije jak v bavlnce a všechno vzdá předem.

Zpět na homepage Zpět na článek

Nejste registrován/a? Zaregistrujte se zde.

Po přihlášení (registraci) uvidíte na tomto místě přehled Vašich aktivit na portále i60.cz, a to:

  • Váš nejnovější článek
  • Nejnovější komentáře k vašim článkům
  • Nové vzkazy od přátel
  • Nové žádosti o přátelství
Přihlásit se

JSTE TU POPRVÉ?
Přečtěte si, co všechno
portál i60 nabízí
.