Určitě je to lepší než nenávist. Když se nad ní zamyslím, tak je to pouze stimul určený k našemu rozmnožování. Zařídila to matka příroda, abychom jako živočišný druh nevymřeli. Jde o oplodnění a vznik nového tvora. Tak jako u jiných živočichů, kde kolem toho nedělají takový humbunk. Jen pud, žádné trápení a raněná psychika. Nejedná se o složitý výběr, nesklouzne to k nenávisti, zášti a škod jako u lidí. Chápu, že mladá dívka si hledá nejlepšího dárce genů pro své budoucí děti. Proč je ale tento proces seznamování tak náročný u žen po přechodu? Proč musí adepta tak složitě zkoumat a ověřovat? O zachování rodu již přece nejde. Možná, že tady příroda šlápla vedle.
Uvedu příklad. Protančí spolu celý večer. Hltá jeho vůni. Přitahuje ji. Tlačí se na něho a zkoumá, co to s ním udělá. Její rozšířené zorničky signalizují, že je asi ten správný chlap. Sděluje mu: „Máš nádherné oči a vidím v nich něhu a mladistvou energii.“ Někdy to má pokračování, ale z neznámých příčin také ne.
Ráno vstane a je vše jinak. Jakoby by byla plná kocoviny. Včerejší motýlci, co jí šimrali v podbřišku, ulétli. Všechny příjemné pocity jsou pryč. Zato jí zajímají jeho nedostatky. Ty má přece každý. Také ona. Jenže, samozřejmě, tam důvod je, ale ona se raději vymluví. Nechce zraňovat. "Nemám čas." To je pitomost. Když chce, tak si čas najde. Nebo náhlé zdravotní indispozice. Důvod může být prozaický. Například má partnera a milence. Ten třetí se tam již nevešel...
To se takovému hlemýždi nemůže stát. Oplodňuje se totiž sám. Má samčí i samičí buňky. Možná se v budoucnosti budeme rozmnožovat řízkováním jako rostliny. Třeba potom bude život jednodušší. Chlapi, pokud vás nějaká žena odmítne, tak si z toho nic nedělejte. „Je to přece jen reprodukce.“