Ilustrační foto: Pexels

Irena (67 let): Ze snachy se po svatbě stala semetrika, ale syn to nevidí

9. 6. 2023

Když se syn ženil, byla jsem šťastná. Bylo mu už šestatřicet, předtím pořád budoval firmu a já se bála, že se nedočkám vnoučat. Jeho vyvolená se ke mně chovala moc hezky, chodily jsme spolu do kaváren, pořád seděla u nás a já si lebedila, jak dobře si kluk vybral. Svatba idylu změnila.

Můj příběh rodina

Autor: Irena Stejskalová

Hodnocení:

(5 b. / 32 h.)

Pro hodnocení se musíte přihlásit

DISKUZE

Děkujeme za váš příspěvek do diskuse. Upozorňujeme, že redakce si vyhrazuje právo vyřadit diskusní příspěvky, které jsou v rozporu s platnými zákony a které podněcující k násilí a nenávisti ke konkrétním lidem či skupinám obyvatelstva. Smazány budou rovněž příspěvky obsahující jakékoliv vulgarismy.

František Matoušek 9.6.2023 09:06

Oprava: ...mají rodiny v pořádku. Nějak to skočilo a už jsem nemohl pokračovat.

Danuše Onderková 9.6.2023 08:58

Ireno, hlavu vzhůru, není všechno sluncem zalité, mě trvalo dlouho než jsem se s tím smířila, naštěstí mám další děti a i vnoučata. Oni na to jednou určitě přijdou sami, ale už může být pozdě.

František Matoušek 9.6.2023 08:51

Bohudík, tohle neznáme. Oba synové

Marcela Fuksová 9.6.2023 08:48

Znám to taky tak,je to smutné ale nic jiného nám nezbývá než se smířit a žít si svůj život. Třeba někdy časem prozřou ale moc v to nedoufám.

Jaroslav Fisnar 9.6.2023 08:35

Mají svůj život. Mám to sice malinko jinak, ale představy o rodině taky fuč. A bolelo mě to, mladým je to jedno.

Miloslava Richterová 9.6.2023 08:30

Jiné jsou děti, jiné jsou snachy, jiná je doba i život. Soustřeďte se na ten svůj, 67 je krásný věk :-) Přejte to mladým.

Zpět na homepage Zpět na článek

Mezi námi chlapy

Co řeší malí kluci? A mohou jim dědové poradit? Tady je ukázka jednoho spontánního mezigeneračního rozhovoru.

Oldřich Čepelka

Vánoce, vánoce přicházejí

A je to tady zase. Opět přicházejí vánoční svátky. A s nimi hodně starostí. S čím, komu udělat radost, jaký stromek si letos koupím, také bych měla něco upéct a pořádně vygruntovat byt.

Soňa Prachfeldová

Dá se bydlet u rodičů? No, snad, ale...

Podle snachy by mladí neměli bydlet s rodiči. No upřímně řečeno, ona se nastěhovala k nám a ne my k ní, a tak jsem nevěděla, jestli si to mám brát osobně, když mi vyprávěla o tom, jak má ráda své rodiče a jak se na ně těší, když je vidí jednou za týden nebo čtrnáct dnů.

Dana Straková

Radka (74 let): Manžel trvá na tradicích, já bych raději cestovala

Vánoce jsou u nás období neshod a nepohody. Můj muž vyžaduje cukroví, řízek, salát, ale pak svátky stejně prospí na gauči u televize. Já mám pocit, že nám život protéká mezi prsty a chtěla bych něco vidět, zažít. Místo toho, abych se na svátky těšila, jsem naštvaná už od listopadu.

Redakce

Historie záhrobní aneb Hrůzyplný příběh jednoho hrobu

Byl jednou jeden hrob. Byl na moc pěkném místě až nahoře na kopci na starém předměstském hřbitově. V hrobě byla prababička Filomena, babička Marie a dědeček Josef. Tedy jejich urny. No a časem tam k nim přibyla i maminka, teta a nakonec tatínek. A na světě zbyly jen dvě děti. Sestra a já.

Zuzana Zajícová