Irena (67 let): Ze snachy se po svatbě stala semetrika, ale syn to nevidí
Ilustrační foto: Pexels

Irena (67 let): Ze snachy se po svatbě stala semetrika, ale syn to nevidí

9. 6. 2023

Když se syn ženil, byla jsem šťastná. Bylo mu už šestatřicet, předtím pořád budoval firmu a já se bála, že se nedočkám vnoučat. Jeho vyvolená se ke mně chovala moc hezky, chodily jsme spolu do kaváren, pořád seděla u nás a já si lebedila, jak dobře si kluk vybral. Svatba idylu změnila.

Můj manžel se směje a stále opakuje pořekadlo, že když ptáčka lapají, pěkně mu zpívají. Jenže já se tomu smát nedokážu. Je to náš jediný syn a mě trápí, když vidím, že se dostal do manželství, ve kterém je, jak se říká, pod pantoflem. Vím, že mnozí lidé namítnou, že mi do toho nic není, že do jejich vztahu nevidím, že je třeba spokojený nebo si vše namlouvám. Jenže to vidí i můj muž, moje sestra. Jen syn ne.

Před svatbou mi nevěsta říkala Irenko, neustále se ptala, jestli něco nepotřebuju, nosila mi zákusky, drobné dárečky. Až jsem si říkala, že to přehání, ale nikdy jsem v tom necítila faleš. Ona prostě byl typ takové té současné extrovertní veselé mladé ženy, která zvládá práci, chodí do fitka, pomáhá v jedné nadaci, o víkendech vyráží na kole, na kolečkových bruslích, stále má dobrou náladu. Líbila se mi, i když jsem si někdy říkala, že má mnohem více energie než syn. Ale nedivte se, on má svou firmu, zaměstnává několik chlapů, sám tam s nimi taky manuálně pracuje, tak je večer dost vyřízený, o víkendech si rád pospal.

Tak to skončilo. Snacha mu organizuje na každý víkend program, kromě toho rozhodla, že musejí rekonstruovat pronajatý byt. Nechápu. Odjakživa jsme brali jako samozřejmost, že budou bydlet u nás, máme velký dům, dole má syn třípokojový byt, my jsme nahoře, máme samostatný vchod. Před svatbou tam byla u něj pořád. Po svatbě oznámili, že budou bydlet jinde. Platí tam nájem, ona ale chce být tam. Když jsem se na to ptala syna, řekl, že snacha si to tak přeje a on chce, aby byla spokojená.

Když mu volám a ptám se, kdy přijde, syn na to, že se musí zeptat jí, že ona ví, jaký mají program. Ona má program na dva měsíce dopředu. Když přijdou, vidím na ní, že už by ráda byla jinde. Tak chápu, že má své zájmy, své kamarádky, že mladí chtějí užívat život spolu. Ale v kontrastu s tím, jak se chovala před svatbou, je to legrační. Ona opravdu byla extrémně kamarádská, pořád mě kontaktovala, až mi kamarádky říkaly, že to je divné. Teď se smějí a říkají, že prostě chtěla kluka sbalit, že byl dobrá partie. Svobodný, zabezpečený, pracovitý, nekouří, nepije. No tak občas si někam s kamarády vyrazil a přišel trošku veselý, ale i to skončilo. Manžel říkal, že se mezi chlapy v synově firmě povídá, že už s nimi nikam nechodí, že mu to žena zatrhla.

Když jsem se syna zeptala, jestli plánují dítě, řekl, že manželka zatím nerozhodla kdy. Řekla jsem, že přece jde o vzájemnou dohodu, tak jak to vidí on, jestli by chtěl, vždyť se mu blíží čtyřicítka a ona má taky už třicet pět. Odpověděl, že to si rozhodne ona sama.

Letos jedou dvakrát k moři. Když jsem se zeptala, jestli na to mají, řekl, že ona to tak chce. Co vím, on k moři dříve nejezdil, neměl horko rád, dával přednost horám, lesům.

Syn k nám chodí čím dál méně. Zřejmě proto, že ona si ani návštěvy u nás nepřeje.

Vím, že působím jako zahořklá žena, která se nemůže smířit s tím, že se vzdálil její rozmazlený jedináček. Ano, něco na tom je. Ale já se opravdu těšila, až se syn ožení, já mu přála fajn holku, pěkný život. Teď, když je spolu pozoruju, připadá mi jako oslík. Mlčí, má hlavu skloněnou, čeká, až on skončí. A ona pořád mluví. Neustále něco komentuje, na vše má názor. Na covid, na válku na Ukrajině, na to, co se má či nemá jíst. Když už přijdou, ona nám udělá přednášku, on mlčí a pak zase jdou.

Četla jsem hodně článků o vztazích mezi tchyněmi a snachami. Vím, že nebývají ideální, že je na nich třeba pracovat, být tolerantní. Snažím se. Mlčím. Ale občas se potřebuju někomu svěřit. Nevím, zda má někdo podobnou zkušenost. Možná je chyba ve mně, že jsem na syna moc fixovaná. Ale každá máma přece vycítí, když dítě není šťastné, spokojené. Nejvíce ze všeho nesnáším faleš, předstírání, takové to hraní si na dokonalost. Snacha se se synem neustále fotí na výletech, usmívá se, tulí se k němu, dává si k fotkám nápisy Happy family a podobné, pak to zveřejňuje na sociálních sítích. Připadá mi to falešné a mrzí mě, že jsem ji prohlédla až pozdě. I když, stejně by se nic nezměnilo, i kdybych na to syna upozornila dříve. Kdo by věřil mámě, když je zamilovaný?

Tak teď s manželem sedím sami v našem velkém baráku a jen doufáme, že jestli se dočkáme vnoučat, snacha jim dovolí k nám chodit.

 

Máte také nějakou životní zkušenost, o kterou byste se rádi podělili s našimi čtenáři? Svůj příběh můžete vložit prostřednictvím čtenářského profilu, anebo poslat mailem na adresu i60@i60.cz.

 

Můj příběh rodina
Hodnocení:
(4.9 b. / 33 h.)

Pro hodnocení se musíte přihlásit

DISKUZE
Děkujeme za váš příspěvek do diskuse. Upozorňujeme, že redakce si vyhrazuje právo vyřadit diskusní příspěvky, které jsou v rozporu s platnými zákony a které podněcující k násilí a nenávisti ke konkrétním lidem či skupinám obyvatelstva. Smazány budou rovněž příspěvky obsahující jakékoliv vulgarismy.
Jitka Caklová
Zkrátka a dobře, záleží na úhlu pohledu. Dokud si každý sám "nenatluče hubu" neuvěří a kdo si ji dosud nenatloukl, bývá haštěřivý, nebo-li kritický ke všemu, co není dle jeho gusta.
Jana Vargová
Paní Stejskalová, jste možná zaskočená obsahem některých komentářů. V mnoha z nich se hovoří o vlastních zkušenostech, v některých s vámi souhlasí, v jiných se snaží podívat se na problém realisticky. Každý rodič se musí smířit s faktem, že jeho dítě/děti půjdou svou vlastní cestou. Váš syn je dospělý, svéprávný, a pokud svoji situaci neřeší, má k tomu pravděpodobně své důvody včetně akceptování požadavku manželky bydlet mimo vámi vybudovaný dům. Svůj názor mu můžete říci, ale to je asi tak všechno. Měla byste se v duchu přestat užírat situací a začít myslet na sebe. Vydejte se tam, kde to neznáte – do zahraničí k moři, do hor, do měst, do muzeí, jeďte lodí, leťte balónem, prozkoumejte jeskyně, napište povídky,… Kdoví, kolik toho na světě ještě máme vyměřeno?!
Eva Braunová
To tykání a oslovování jménem je taková,řekla bych americká móda nejen z filmů a v Čechách se tak neříkalo.Po svatbě se oslovovalo mami,tati nebo babi,dědo,když byly děti.Můžu Vám říci,že po svatbě mě to vyrazilo dech,když snacha přišla s oslovováním jménem a že matku a otce má jen jednoho. Jsou věci co se mě nezdají,ale mlčím.
Jarmila Komberec Jakubcová
Bydlet v jednom i kdy dvougeneračním domě vyžaduje kompromis jedné i druhé strany. Vše má své plusy i mínusy. Ale bez vzájemného respektování soukromí druhé rodiny by i u nás nutně muselo docházet ke kolizím. Naštěstí moje snacha je velmi ohleduplná a já zase nelezu každý den na návštěvy. Přijdu když mi pozve třeba na kávu a nebo zase já jí.
Marie Faldynová
Já nevím, proč by snachy měly opakovat naše chyby když můžou manžela přistrčit k nějaké aktivitě. Můj muž mi nepomáhal, syn se snachou si práci rozdělují a já to považuji za správné. Že na můj návrh syn odpoví - až se domluvíme spolu - považuju za úplně správné. Oni jsou teď samostatná jednotka. Jestli je snacha takový sobec, jak to tchyně líčí, tak ať děti radši nemají, přineslo by to jen problémy.
Hana Švejnohová
Milá Elo, vždyť o tom je právě celý náš portál... i všechny ostatní... celý internetový vesmír!!!!!!
Hana Švejnohová
Milá Ireno, ani nevíte, jak vám rozumím... Jsem ve stejném věku a stejně jako vy matkou jediného syna. Téma, které jste otevřela, je téměř identické s tím, které jsem probírala a srovnávala s ostatními několik let. A dělám to vlastně pořád. Chlapi jsou v tomhle směru mnohem méně komplikovaní než my, mají štěstí, že tenhle problém zdaleka tak neprožívají a většinou vztah se zetěm neřeší ani v případě jediné dcery. Když jsem teď dočetla všechny komentáře, neviděla bych to ani tak jako pranýř (15:25), ale jako průřez osobními zkušenostmi, ve kterých dominuje rovněž zmíněné heslo "žij a nechej žít" (15:35). Všichni totiž mají v něčem (svou) pravdu. Nechci se opakovat, protože přesně o tomhle jsem napsala na Íčku tak trochu bilanční a sebezpytný článek s názvem „Díky, tati…“ Nevím, jestli vám to pomůže, ale přečtěte si ho. Musela jsem si totiž ošklivě zlomit nohu, abych si uvědomila, že některé moje představy a požadavky byly trochu přehnané a že mojí hlavní motivací musí být štěstí mého syna s ženou, kterou si vybral. Ať už to bylo mým celkovým oslabením nebo rozhodnutím změnit něco v sobě, moje snacha je teď zase stejně báječná, jako byla kdysi na začátku. A možná celým tímto procesem získal náš vztah ještě novou, mnohem cennější dimenzi. Tak neztrácejte naději, netlačte na pilu a věřte, že se vše zase v dobré obrátí, pokud se o to pokusíte. A věřím, že to dokážete i bez fatálního úrazu. Držím vám pěsti!
Taťana Veselá
třeba to tak není, ale mě teď přišlo, že na snachu žárlíte :(
Miroslava Eberlová
Paní Ireno, docela vás chápu. Naše budoucí snacha bývala putička, syn ji chránil a spoustu věcí zařizoval pro ni. Oba tady studovali, ona prakticky přes týden bydlela u nás ( v paneláku, v synově pokoji) a večer si zabrali kuchyň a společně vařili. V pátek odjížděli k jejím rodičům. Na to jsem se vždycky docela těšila, ale vycházely jsme spolu dobře. Dokončili studia a odstěhovali se do svého. Po pár letech jsme se dočkali i vnoučka, to byla radost! ( máme ještě dceru a od ní dvě starší vnoučata) Ale ukázalo se, že syn se po příchodu z práce ( má svoji firmu, ale nějakou dobu ještě pracoval i jinde) musí starat o dítě, jezdí s ním k lékaři, byl často utahaný až běda. A dovolenou vymýšlela snacha, prosadila zahraničí, kam třeba jeli autem a hádejte kdo řídil? Nabádala jsem syna, aby si s manželkou promluvil a vysvětlil jí, že nemůže dělat všechno sám. Já vím, starat se o malé dítě není lehké, starala jsem se o dvě a manžel, i když doma hodně pomáhal, jezdil často na montáže a pak bylo všechno jenom na mně. Zdá se, že snacha, ač navenek neprůbojná, má železnou vůli a syn, bohužel, často ustupuje. Asi chce mít klid... Můj muž také ledacos odkývá, aby byl klid a za chvíli o tom neví :-). Ale doma máme, a vždycky jsme měli, myslím, práci spravedlivě rozdělenou. Také nám vadí, že sebou syn nechává zamést, ale nemluvíme jim do toho, ani se tím nijak netrápíme. Teď, když je malé dítě, stejně nejsou na místě nějaké rozbroje a doufám, že se to usadí. Vnouček začal chodit do školky, snacha na zkrácený úvazek do práce, tak snad bude líp.
Jana Jurečková
Ještě jsem si vzpomněla na svůj život v prvním manželství. Slepě jsem věřila své matce a všechno jí říkala. Jenže ona pak vyčítala mému muži. Ten si to nenechal líbit a mstil se mně i dětem. Nakonec jsem se rozvedla. Ve svém druhém vztahu nic matce neventiluji. Vše si řešíme spolu a máme svatý klid.

Zpět na homepage Zpět na článek

Nejste registrován/a? Zaregistrujte se zde.

Po přihlášení (registraci) uvidíte na tomto místě přehled Vašich aktivit na portále i60.cz, a to:

  • Váš nejnovější článek
  • Nejnovější komentáře k vašim článkům
  • Nové vzkazy od přátel
  • Nové žádosti o přátelství
Přihlásit se

JSTE TU POPRVÉ?
Přečtěte si, co všechno
portál i60 nabízí
.