"Zatímco ve vyspělých zemích lidé ve vyšším věku často používají moderní technologie k tomu, aby mohli být stále aktivní, v Česku se imobilita tolik neřeší," říká v rozhovoru Jakub Kočnar, produktový specialista společnosti Selvo.
Proč tomu tak je?
Především tady panuje stále přesvědčení, že si lidé nemohou elektrické skútry či vozíky dovolit z finančních důvodů. Myslí si, že jsou natolik drahé, že by je nezaplatili. A tak o nich ani neuvažují. Faktem je, že ceny těchto elektrických pomocníků byly ještě před několika lety vysoké, nešly pod sto tisíc korun, ale dnes je už situace jiná. Dnes jsme na polovičních či třetinových cenách.
Není to i o tom, že se někteří starší lidé stydí za svůj handicap? Než aby si vzali hůl či pořídili elektrickou tříkolku, to raději sedí doma, anebo vyrazí ven s pilulkou proti bolesti...
Ano, to je další rovina věci. Stále dost starších lidí si nechce připustit, že už to tolik nejde jako když jim bylo o několik let méně, prostě, že už jim nohy tolik neslouží, bolí je klouby, páteř. Ale za hůl či chodítko se stydí. Přitom se tím sami "okrádají" o možnost být stále aktivní, a to i psychicky. Někteří se samozřejmě elektrických vozíčků i bojí, přitom stačí pouze vybrat vhodný model podle schopností uživatele. V západních zemích mnohem častěji vidíme starší lidi na elektrických čtyřkolkách v parcích, galeriích, zámcích, v Česku jako by lidé na tyto aktivity rezignovali, a přitom je to škoda, tu možnost mají také. Sám jsem se setkal s případem paní, která byla po operaci kyčelního kloubu. Jenže po základní pooperační rehabilitaci zůstala doma, nohu netrénovala, nechodila ven, postupně se z ní stal ležák a skončila v zařízení pro dlouhodobě nemocné. Takových příkladů je jistě hodně a přitom by pomohl vozíček.
Ono to závisí hodně na tom, zda žijí tito starší lidé sami, anebo mají v rodině někoho, kdo se o ně může postarat, kdo jim může pomoci nejrůznější zdravotní pomůcky obsarat...
To určitě. A platí to i o těch elektrických pomocnících. Jestliže se rodina společně s tím seniorem může na pořízení poskládat a babičce či dědečkovi pořídit třeba elektrickou tříkolku, je to určitě velký přínos. Především pro psychiku toho člověka. Protože čím déle může starý člověk zůstat aktivní, tím více se to projevuje na jeho psychickém a následně i fyzickém stavu.
Jaké jsou tedy ceny produktů, které prodává vaše společnost?
Naše společnost Selvo se výrobou elektrických skútrů, tříkolek, čtyřkolek i elektrických invalidních vozíků zabývá více než jedenáct let, ale jiné naše výrobky už mají padesátiletou tradici. Díky dlouhodobému vývoji zaměřenému zejména na bezpečnost, můžeme nabídnout produkty, které jsou vhodné do různého prostředí, včetně opravdu strmých kopců, které stěží vyjede auto. Ceny závisí jednak na typu elektrického vozíku a pak také typu baterie. Tak například čtyřkolový elektrický vozík s gelovou baterií lze pořídit aktuálně již od 33 000 korun, silnou elektrickou tříkolku zhruba od 44 000 korun. Za lithiovou baterii je příplatek 10 000 korun.
Zmínil jste bezpečnost. To je určitě to nejdůležitější. Nemusí se senioři bát třeba vysoké rychlosti tříkolek nebo třeba toho, že nejsou v nerovném terénu příliš stabilní?
Jak jsem zmínil, bezpečnosti je při vývoji a výrobě našich produktů kladen největší důraz. Někdo se na vozíčku bojí, anebo nezvládá jeho ovládání, proto máme vždy jiný model, který klientovi bude lépe vyhovovat. Naše tříkolky a čtyřkolky se stabilitou hodně liší od jiných na pohled podobných značek a zvládnou navíc motorově převýšení až 25 stupňů a náklon až 45 stupňů, což je ale extrém, do takového terénu by ani nikdo nejel. Je to víc, než zvládne třeba Škoda Fabia. Rozhodně se nikdo nemusí bát, že by se vozík, tedy čtyřkolka či tříkolka v nějakém nakloněném terénu převrátila, pokud je jen trošku soudný, co se fyziky jízdy týče. Pokud jde o maximální rychlosti, tak i podle té si mohou lidé vybrat příslušný stroj. Třeba elektrická tříkolka či skútr může dosáhnout rychlosti až 25 km v hodině s provozem bez řidičáku, invalidní vozíky jsou certifikovány na 6-15 km v hodině, podle modelu.
Mohou si lidé vyzkoušet vaše produkty? Tedy, zda jim více vyhovuje skútr, tříkolka nebo čtyřkolka?
Samozřejmě. Máme v Česku i na Slovensku síť zhruba 63 prodejen, kde je možné dohodnout si vyzkoušení vozítka. Ale možné je i dohodnout se s danou prodejnou na dodání vozítka přímo do domu či bytu. Právě rozsáhlá síť je důležitá i pro následný servis, lidé tedy nemusí, v případě nějaké poruchy, jezdit kvůli servisu stovky kilometrů. V podstatě jen zvednou telefon a domluví si servis.
Jak snadná je údržba vašich tříkolek a čtyřkolek?
Dá se říct, že je téměř bezúdržbová, ale samozřejmě, jsou tam převody, které potřebují mazat, zkontrolovat brzdy, kapacitu baterie. Je to podobné jako třeba u elektrokola. Důležité je udržovat baterii neustále v chodu, tedy nenechat ji dlouho vybitou, čímž se ničí.
Není problémem u těchto výrobků to, že ne všude se s nimi dá jezdit, protože nejsou všude bezbariérové chodníky, přechody, vstupy do obchodů?
Kdybyste se na to ptal před šesti, osmi lety, tak bych musel říci, že to problém je. Ale teď už města a obce velmi pokročily v této oblasti a bezbariérovost se velmi zlepšila. Stále je co vylepšovat, ale uživatelé Selvo většinou nemají s barierami větší potíže, pokud mají kde vozík zaparkovat.
