Povídka: Nemocniční nevěra
Ilustrační foto: Ingimage

Povídka: Nemocniční nevěra

23. 5. 2023

„Já už nemůžu. Ten Karel je takovej pokrytec! Hele Evi, já se ti musím svěřit, já to někomu musím říct. Já ho nenávidím. Je mi z něj zle. A když si ho představím s jinou ženskou, tak už to prostě nevydržím a uteču od něj. Já mu tak věřila, všechno jsem mu dala. Prostě jsem blbá.“

„Von má jinou ženskou?!“
„Jó, má nějakou ženskou. A to máme dva měsíce před svatbou. On už byl jednou ženatý, já byla také vdaná, takže oba víme, do čeho jdeme, co nás čeká. A on se chová takhle…“
„A jak si na to, Hanko, přišla? Jak to víš? Karel o tobě vždycky moc hezky mluví.“

„Mluví, mluví, ale každou středu a někdy i v sobotu zmizí. Že prý musí za maminkou. Jednou taky takhle odjel za maminkou a ona volala. Kde prý je Karlíček? Tak jsem jí řekla, že jel za ní. Ale ona byla už tři neděle v lázních. Tak kam tedy jezdí?!“
„A zeptala ses ho?“
„Ne. Myslela jsem, že mi to buď řekne, nebo že to nějak vysvětlí.“
„A víš, kam jezdí?“
„Já se bojím, že kdybych za ním jela, že bych tu situaci nezvládla.“
„Hani, já tomu nevěřím, že by Karel měl nějakou ženskou. Ale jestli chceš, zkusíme ho spolu sledovat. Uvidíš, že se to nějak vysvětlí.“

Eva jela za Karlovým autem a upřeně pozorovala jeho koncová světla.
„Tak ona, ta ženská, není z Kamenice! Odbočuje na Budkov,“ povídá Hanka v autě.
„Pozor, zastavuje. To je přeci ten nemocniční ústav.“
„A hele, už na něj ta mrcha čeká,“ říká vztekle Hanka.
Sestra ve stejnokroji napřahuje ruku a podává jí Karlovi. Smějí se a odcházejí dovnitř.
„Vidíš? Co jsem ti říkala! Má ženskou,“ poplakává Hanka. „Co mám dělat, Evi?“ Kapesník jí už nestačí. Pláče.
„Ale ani se nepolíbili,“ snaží se zlehčit situaci Eva.
„To je jasný, nebudou tady hrát divadlo. Šli dovnitř, ale já… já tam nemůžu.“ Další příval pláče se hrne Hance do očí.
„Dobře,“ povídá Eva. „Já se tam dojdu jako na něco zeptat. Něco si vymyslím. Ty počkej tady.“
Eva otevřela velké vchodové dveře a zmizela v budově. Deset, patnáct minut, co byla pryč, Hanka trpěla. Představovala si, že šli spolu na pokoj… Nebo do kanceláře?! V hlavě se jí fantazie rozběhla do neuvěřitelných detailů. Když se konečně otevřely ty obrovské dveře, stála v nich Eva a mávala na Hanku. Ta vyskočila z auta a běžela k ní.
„Pojď a na nic se neptej. Pojď!“ říká rychle Eva.
„Ale Evo…“
„Říkám ti pojď!“
Šly chodbou k pootevřeným dveřím nemocničního pokoje. Na posteli ležela asi osmiletá holčička. Karel jí držel a hladil jí obě ruce.
„Tak to je moje Zuzanka,“ povídá a usměje se. Zuzanka se taky usmála a Hanka nechápavě koukala.
„Zuzanka je moje dcera z prvního manželství. Od narození nemůže chodit, jenom leží. Když jsme se rozvedli,“ pokračoval Karel, „bývalá žena sem přestala chodit a Zuzanka má už jenom mě. A tak jsem za ní začal každou středu jezdit.“
„A proč jsi mi o tom neřekl?“
„Bylo toho na mě moc. Rozvod, Zuzanka a naše svatba. V práci jsem měl taky problémy, to přeci víš. Chtěl jsem ti to všechno říct v klidu, později. Bál jsem, že tě ztratím, že kdybych ti to řekl všechno najednou, před svatbou, tak že mi utečeš.“
„Ty jeden blázínku…“ Hanka se znovu rozplakala, ale jinak, hezky.

Autor: Zdeněk Hart
Hodnocení:
(5.2 b. / 17 h.)

Pro hodnocení se musíte přihlásit

DISKUZE
Děkujeme za váš příspěvek do diskuse. Upozorňujeme, že redakce si vyhrazuje právo vyřadit diskusní příspěvky, které jsou v rozporu s platnými zákony a které podněcující k násilí a nenávisti ke konkrétním lidem či skupinám obyvatelstva. Smazány budou rovněž příspěvky obsahující jakékoliv vulgarismy.
Elena Valeriánová
Ještěže to je jen vymyšlená povídka, v případě příběhu ze života bych nevěstě poradila, ať svatbu zruší. Důvěra je jedním ze základů každého vztahu.
Marie Faldynová
Matky postižených dětí často zažijí, že je manžel opustí. Jinak za mne - komunikace je základ. Souhlasím s příspěvky, že to nevěsta měla dávno vědět.
Monika Monca
me spis prijde, jako by se imaginarni Karel za svou dcerku stydel. Nerict o tom sve nastavajici? Co je to za otce? Po takovem zjisteni bych velice zacala zvazovat, v cem dulezitem mi jeste lze, kdyz dokaze zaprit sve vlastni dite!!!
Lucie Nejedlikova
Souhlas s paní Pivcovou - dozvědět se teprve 2 měsíce před svatbou, že je tu jaksi tajené a navíc těžce postižené dítě z prvního manželství, o kterém mlčí nastávající i budoucí tchýně, to by rozplakalo každou. To není happy end, to je antická tragédie...
Zdeněk Hart
Děkuji, jsem vděčný za každou i malou kritiku. Máte zcela pravdu, ale jak jsem to měl apsat? Děkuji Zdeněk
Zuzana Pivcová
Povídka se četla pěkně. Ale, pane Zdeňku, nemám výhradu k Vám, nýbrž k povídkovému Karlovi. Přese všechny problémy, které se na něj nahrnuly, by asi informace o jeho dcerce měla být to první, co by měl své budoucí ženě říct, a to i za cenu toho, že by od něj utekla. To je můj názor.
Naděžda Špásová
To samozřejmě vím, ale v v životě se to klidně může stát.
Taťana Veselá
Gratuluji, psani me moc bavi, ale povidky neumim :( tak se u vas treba necemu priucim ;-)
Zdeněk Hart
Samozřejmě je to vymyšlené, je to povídka. Zdeněk
Naděžda Špásová
Povídka s dobrým koncem. Pokud je to skutečné je to ještě lepší.

Zpět na homepage Zpět na článek

Nejste registrován/a? Zaregistrujte se zde.

Po přihlášení (registraci) uvidíte na tomto místě přehled Vašich aktivit na portále i60.cz, a to:

  • Váš nejnovější článek
  • Nejnovější komentáře k vašim článkům
  • Nové vzkazy od přátel
  • Nové žádosti o přátelství
Přihlásit se

JSTE TU POPRVÉ?
Přečtěte si, co všechno
portál i60 nabízí
.