Zuzana (62 let): Nechala jsem si vymýt mozek a málem přišla o rodinu

U rýsovacího prkna vznikly všechny stroje, které těm co pracují rukama ulehčují práci.

Ke 14:10 mi stačil zdravý selský rozum, tam pracující hlavou byli na překážku.

... vycházelY...

Co pamatuji, tak nejlepší nápady vycházeli od těch, kteří pracovali rukama, aby si ulehčili práci, což se u rýsovacího prkna málokdy povede.

I ti, kteří pracují hlavou vytvářejí materiální hodnoty, protože bez jejich nápadů by ti ostatní neměli co vyrábět.

Není nic lepšího než si výsledků své práce vážit ♥, bez ohledu na to, co si o mé práci myslí druzí.

Zuzko, vzpomínám, jak jsi mi ještě do nedávna podsouvala vztahovačnost, ale budiž. Co já jsem se napracovala na poli za každého počasí při sázení brambor, o žních, při sklizni brambor, cukrovky, krmné řepy. Pasení krav za každého počasí bylo odpočinkem. Přesto jsem toho názoru, že mezi těmi, kteří vytvářejí materiální hodnoty a těmi "kteří se jen vezou", by měla být alespoň rovnováha. A co se týká uvedené písničky tak tam byli samí řemeslníci. Přestože mám jiný názor, nejsem nepřítel. Není to nic proti Tobě, proti Tobě je jen to, co si na sebe vztáhneš. Alespoň tak jsi mi to kdysi říkala.

Rovněž práce ve vojenském archivu nepředstavovala sezení u stolu u počítače nebo cestování do partnerských archivů v cizině. Co jsem se našplhala po štaflích k vysokým regálům v ledových skladech a musela sundávat mnohakilové kartony se spisovým materiálem, v nichž se pak muselo hledat. A hledání představovalo odborné znalosti vojenské historie. Velmi mě mrzí rozdělování lidí na ty, kteří vytvářejí materiální hodnoty, a na ty, kteří se jen vezou. Nerada bych dožila s pocitem, že mě musel svou prací celý život živit někdo jiný. Takhle se trápil v 50. letech můj tatínek po znárodnění.

My inteligentky, po tatínkovi od školních let poloviční sirotci, jsme měly k maminčinu vdovskému důchodu na střední škole ještě tzv.sirotčí důchod. K tomu jsme pak na fakultě dostaly tzv. prospěchové stipendium, ale to znamenalo mít výborný studijní prospěch, nic nebylo zadarmo. Starší Marcela už na konci základní školy šla v létě na brigádu do továrny na cukrovinky. Také jsme v Budějovicích na sobotním trhu zkoušely prodávat doma vypěstované malé kaktusy. Odvolávám se na písničku, zpívanou Werichem v "Golemovi" - Ten dělá to a ten zas tohle a všichni dohromady uděláme moc......

Paní Caklová podstata je v tom, že ten doktor vám ten kanál vykope taky, ale ten kopáč vám nevyoperuje slepé střevo ani nevyvrtá zub. A co se týká toho toaletního papíru tak i ten papír nejdřív musel někdo vynalézt a až potom ho někdo vyrobil.