Dokonce při koupi jízdenky to nevěděla ani paní v pokladně Českých drah, která mě na můj požadavek odpověděla, že tam České dráhy nejezdí. Tvrdila jsem jí, že se plete, vlak že tam na 100 % jezdí a obec je jen kousek od Karlštejna.
Naše cestování za skvělými lidmi z "ÍČKA" započalo v brzkých ranních hodinách 10. května v 4:20 odjezdem z Holešova s přestupem na rychlík do Prahy v Hulíně a v Praze pak do cílové stanice Srbsko. Měly jsme s Vlastou štěstí, že po příchodu na hotel nás personál hned ubytoval, a po velmi krátkém odpočinku jsme se mohly vydat na procházku okolo Berounky a skal, po kterých lezili horolezci. Nepřijely jsme zde lenošit, ale přijely jsme zde za přáteli, za zábavou a turistikou. Nádherný program pro nás náš obětavý redaktor připravil a po celý pobyt se o nás seniory moc dobře staral a kde mohl, pomohl. A nebylo té pomoci málo. Kdo nemohl, odvezl, přivezl autem, při tůrách na špatně schůdném terénu nabídl gentemansky ruku, abychom se jej chytly a bez strachu sešly kluzké kamení apod.
Hned první den se postaral také o naše žaludky a obstaral bohatý raut a každý si mohl vybrat to, co mu chutná a co jej zasytí. A abychom také provětrali všichni své mozkové závity, tak připravil kvíz, který nebyl nejjednodušší. Rozdělili jsme se na skupiny po 5-6 členech a hrálo se o 3 piva. To znamená, že skupiny, které vyhrály byly tři. Naše skupina si zvolila název ČECHOMOR (Čechy a Morava, nebot jsme byly skupina smíšená právě z těchto částí naší vlasti) a svými znalostmi a u některých otázek jen odhadem jsme nakonec to pivo vyhrály. Po celý večer prvního dne byla velmi družná zábava a většina moc spát nepospíchala. Ale protože další den nás čekala pěší cesta do Tetína, tak se spát jít muselo, abychom si odpočinuli všichni nejen po cestování do Srbska, ale také nabráním nějakých sil na túru.
Po nočním spánku, kdy většina brzy únavou usnula, jsme posnídali a kdo mohl a chtěl, tak se pěšky vydal stezkou sv. Ludmily. Ne všichni však šli společně, někteří jdou pomalu, mezi něž patřím také a tak jsme se skupiny nedržely a tím pádem jsme také zbloudily a musely se vracet zpět tak asi 1,5 km. Ale co, prohlídku kostela jsme stihnout už nemohly, naštěstí nám přálo počasí, svítilo sluníčko a pobyt v přírodě nám nakonec byl odměnou.
Další odměna nás pak čekala na začátku obce Tetína v podobě našeho redaktora Honzy Rašky, který na nás čekal, aby nás do středu obce dopravil mezi ostatní svým autem. Jen pro zajímavost - ztratily jsme se celkem tři. Byla jsem to já, Anička z Rožnova a Eva od Liberce. S ostatními už jsme mohly na Tetínské vyhlídky a to byl skutečně zážitek na celý život. Při pohledu do údolí, kterým protéká řeka Berounka, byl fascinující a opravdu "ráj na zemi". A ještě k tomu v naší zemi.
Po této prohlídce jsme se pak všichni odebrali k obědu do zdejší restaurace. Po obědě se každý pak vydal tam, kam kdo chtěl, my s kamarádkou jsme zvolily návrat zpět do Srbska a prošly se v této lokalitě, která nabízí krásné procházky okolo řeky po obou stranách svých břehů. Na večer jsme se zase pak všichni účastníci setkání sešli v hotelové restauraci a společně zase "pokecali" u večeře, u pivečka apod. Den opět utekl jako ta voda v Berounce a šlo se spát. Vždyt na druhý den nás opět čekala návštěva dalšího zajímavého místa.
Tím místem byla obec Svatý Jan pod Skalou, nacházející se v CHKO Český kras. Zde se nachází kostel Narození svatého Jana Křtitele s jeskyní Svatého Ivana. Ostatky sv. Ivana jsou v tomto kostele uprostřed umístěny ve schránce. Vedle kostela, pod oknem Ivanovy jeskyně, vyvěrá silný pramen léčivé vody "Pramen svatého Ivana". Je zde také hřbitov a nad obcí vysoko na skalách je vyhlídka, kterou zvládnou jen odvážní a fzicky zdatní, mezi něž já nepatřím. Ale i tak jsem toho viděla zde dost, dověděla se zcela nové věci a jsem za to vděčná. Po prohlídce nás čekal oběd ve zdejší školní jídelně. Nevím sice, jak komu chutnal, oběd byl totiž v podobě rýže a kari zeleniny a to znamená, že byl zdravý. Ač nejsem vegetariánka, oběd mě chutnal a stejně tak mé kamarádce. Na našich talířích nezbylo ani zrníčko rýže.
Po obědě jsme opět s kamarádkou a dalšími odjeli autem do Srbska na náš hotel. Mnozí však stále měli sil na rozdávání (mohli mě nějaké věnovat, ale ne, nechali si pro sebe) a rozešli se na další zajímavá turistická místa. Ale ani my s Vlastou jsme nezahálely a v rámci svých fyzických sil jsme se šly projít zase v Srbsku okolo Berounky. Večer pak zase povídání v hotelové restauraci pod pergolou. A opět to bylo velmi družné a přátelské poklábosení. A o tomto večeru si také mnozí zaplatili uskutečněný pobyt. Byli někteří, kteří v tento den odjeli a v noci s námi už nespali. My, než jsme s kamarádkou zalehly na poslední noc, tak jsme si ještě sbalily do kufru své věci, abychom měly ráno v poklidu a nemusely kvůli balení brzy vstávat.
Po tvrdém spánku, vydatné snídani přišel čas loučení nejen se skvělými lidičkami, ale také s tímto kouzelným krajem. Zcela jistě bych se tu zase někdy ráda vrátila. Myslím že jsem tu na nejvyšší možnou míru dobila své životní baterie, ze kterých budu energii čerpat. Už ted vím, že i v mém případě tou energií budu muset šetřit, abych ty baterie neměla brzy vybité.
Domů jsme opět s Vlastou cestovaly vlakem a i tentokrát mám na zpáteční cestě zážitek se Srbskem. Průvodčí u nás na Moravě, když koukala na jízdenku, tak se mě ptala kde Srbsko je, že o existenci této obce v naší vlasti neví a naši jízdenku si vyžádala. Prý si udělá ze svých přátel legraci, aby prý jim ukázala, že České dráhy jezdí do Srbska. Pak si ke mě tato průvodčí přisedla a byla zvídavá, co jsme tam měli za zájezd apod. Když jsem jí řekla o našem portálu, tak si mnohé věci poznamenala a prý o tom řekne své mamince. Dokonce jsem si s ní vyměnila i tel. číslo. To si vyžádala proto, aby mě její maminka zavolala, pokud by chtěla vědět nějaké informace o našem portálu.Tak jsem zvědavá, zda nám přibude další posila portálu.
Honzo díky za všechno, díky za špičkovou organizaci celého setkání, za pomoc v nesnázích, za vstřícnost, ochotu a za zkrátka všechno to krásné a milé, co jsi pro nás seniory vykonal, co jsi pro nás obětoval.
.
