Stárnout neznamená hloupnout

Oprava: Sportuji 5 x týdně. Jindra

Je třeba proto i něco udělat, aby byl člověk dlouho fit. Jak duševně tak i fyzicky. Já sportuji 5 x denně. Poté až nebudu moci jsem připraven chodit aspoň 5 km jako má skoro devadesátiletá maminka. Hodně čtu, přemýšlím, píši, zamýšlím se. Namáhám mozek i svaly. Stojí to za to. Alkohol mi nechutná. Nevím proč. Po sportu mě chytají v noci křeče přesto, že beru hořčík. Asi se mi cukrovkou ucpávají žíly, přesto na hřiště či do tělocvičně vyrazím a v noci svým hekáním bolestí ruším ženu ze spaní. Jindra

Kdo by si nepřál, zůstat aktivní. Duševně i tělesně.

Jak napsal Rumen Sazdov: "Náhoda neexistuje, náhoda je křížový bod dvou nutností."

Hodně záleží na náhodě. Je o stejné jako s tím jedním z bratrů, který kouřil od 15 až do 95 let, kdy umřel a jeho bratr vůbec nikdy nekouřil a umřel v šesti letech.

Jedno slovo navíc, "postrádat", si prosím odmyslete :-)

Pokud mám sama smysl pro humor, tak ho u nikoho nepostrádám postrádat a pokud smysl pro humor nemám, tak ho pochopitelně hledám u druhých. "Kde nic není, tam ani smrt nebere."

Že postupně chátráme, to určitě. Jen záleží na tom, jak moc si to připouštíme. Už jsem párkrát psal o mém starším kamarádovi, který si v osmdesátitřech vůbec nějaké stáří nepřipouští. Tak si představuji člověka, co se dozije sta let. Ve svěžesti, hlavně ducha. Naproti tomu vidím u spousty vrstevníků ztrátu smyslu pro humor.

Iritují mě tyhle opimistické kecy, když sama na sobě zjišťuji, že už nezvládnu to co ve třiceti.

Moudrost zdraví nevylučuje, řekla bych, právě naopak.