Jsem sama, žiju skromně, je mi dobře. To je typická česká seniorka

Asi jsem divná, ale ještě před dvacítkou jsem věděla, že budu žít sama a přijde mi to naprosto normální. Jsem prostě nespolečenská a samotářsky založená jako táta. Své děti jsem po střední poslala studovat do jiných měst a nevrátí se a já jim přeji, aby si žili podle svého.

Zahrada je moje potěšení, ale uvědomuji si, že v určitém věku je dům se zahradou spíše břímě. Viděla jsem to u maminky, sice byla velmi vitální, ale po osmdesátce přece jen síly ubývají, na domě je třeba dělat čím dál více oprav a na zahradě také potřebujete pomoc s těžšími pracemi. Počítám, že se na ta opravdu stará kolena přestěhuji do bytu.

Moje tchyně ovdověla v 57 letech v roce 2000. Čekala jsem, že si najde nového partnera, ale ona o to vůbec nestála. Vyměnila větší byt ze menší, nacházela si občasnou práci na částečný úvazek a užívala si života. Měla spoustu kamarádek, zahrádku, chodila ke kadeřnici, na manikúru a pedikúru, do kina, do divadla, a hlavně opravdu hodně cestovala. Vloni na podzim v nedožitých osmdesáti letech zemřela, ale za minulých 22 letech procestovala celou Evropu a celou naši republiku. Zemřela doma, stačili se s ní rozloučit všichni její vnukové a vnučky, kteří ji rádi a často navštěvovali, a vím, že těch více než dvacet let, kdy žila sama, prožila opravdu spokojeně. Často na ni s láskou vzpomínám.

Nikdy bych neřekla, že budu žít spokojeně sama. A překvapilo mě, že to tak je. Přijde určitý věk a člověk si řekne, co mi chybí. Je to ale věc názoru. A co mě taky překvapilo, jak ten život utekl. Žiju pohodlněji, umím mít radost z maličkostí a vůbec si nepřipadám taková nějaká méně spokojená proto, že v mém bytě není trvale hlášen nějaký protějšek. Ono má všechno svoje pro a proti. Důležité je, umět být i sám se sebou. A ne čekat, že někdo udělá můj život šťastnějším. Byla jsem ráda za muže i děti, ale teď jsem i ráda, že mě baví všechno, co dělám.

Dva jsou dva, můžete si tady psát, co chcete. Chápu vdovy, které měly šťastné manželství, že už nechtějí dalšího chlapa ani vidět, ale že by jim bylo tak dobře? Ne, tomu nevěřím.

Žiji sama už 17 let a vůbec si nestěžuji na samotu. Mám dvě dcery, vnuka a vnučku a nyní pravnoučka. Se všemi jsem ve styku, jak nám čas dovolí buď osobně nebo telefonem. Pro potěšení chovám doma krásnou kočku, která mi dělá společnici. Byla jsem zvyklá pracovat na zahradě, ale když jsem zůstala sama, musela jsem se přestěhovat do menšího bytu. Bydlím v hezky udržovaném paneláku, je tam výtah a byt mám se zaskleným balkonem, takže své milované kytičky mohu na něm pěstovat. Abych nemusela nosit těžké nákupy , objednala jsem si dovážkovou službu Košík a jsem spokojena, drobnosti si dovezu sama. Jsem se svým stavem spokojená.

Nemyslím si, že by dnes někdo nepocítil zdražení, to asi nechodí nakupovat. Rovněž nesouhlasím s p. Brabcem, že život v domku se zahrádkou je zničující, naopak. Zahrádka bohatě vrací a nabíjí člověka energií, umožňuje současné životní období si vychutnat vrchovatě, tedy alespoň tomu, koho práce baví a je relativně zdráv, neboť konečně je pro tuto zálibu dost času.

Ještě dodám, nevím kolik Vám je +70, ale jsem o 5 let starší než pan Berka a "předsmrtný stav", nebo-li "parte z kapsy mi rozhodně nečumí" :-) :-)

.... 20 let. A co bude, až jeden z nich odejde, prostě neřeší. Důležitá je pro ně přítomnost, stejně jako pro mě :-)

Pane Brabec, k článku už jsem se vyjádřila, ale nedá mi to, nevyjádřit se k Vašemu výroku o tom, že žena když zůstane sama, ať rozvedená, či vdova, v domku se zahrádkou, že plně platí, že takový majetek je de facto na obtíž a ubírá energii v "předsmrtném :-(" období života. Nejsem rozvedená, ani vdova, ale jsem de facto sama, neboť dlouhodobě pečuji o nemocného manžela. O veškerém "užívání-si", jako divadlo, kino, návštěvy jakýchkoliv kulturních akcí si mohu nechat jen zdát. Jak jsem napsala ve dvou článcích, dvakrát jsem "vyhořela" a ani jednou jsem to díky onomu domku se zahrádkou, jako zdroji energie nevzdala. Tím netvrdím, že bych pro výlety na koloběžce, pro zábavu, případně taneček, nějakého šikovného partnera nebrala. Ale copak se to sluší, v dnešní době být vdaná a prožívat hezké věci s "cizím" chlapem? Můj bratr společenské mínění neřešil, coby špatně ženatý si našel špatně vdanou ženu, oba se rozvedli a už jsou spolu v oboustranné spokojenosti 20 let.