Co s tím?
Ilustrační foto: Pixabay

Co s tím?

3. 5. 2023

Mám problém. S pamětí. Milá dáma mi podá ruku a představí se. V duchu si zopakuji její jméno. „To si budu pamatovat, vždyť se jmenuje jako...,“  řeknu si.

Za hodinu je všechno jinak. I kdybych se rozkrájela, nevybaví se mi jako co nebo kdo se ona dotyčná jmenuje. Svobodová, Kučerová, Nováková? Ne, to správné jméno ze své paměti zkrátka nevydoluji, ať se snažím jak chci.

V rodině už si ze mne všichni dělají legraci. Neboť běda, mám-li pojmenovat nějakého herce, spisovatele, případně kamarádku některé z mých dcer. Většinou to totiž vypadá asi takhle:

,,Pozdravuje tě kamarádka.“

,,Která?“

,,No, ta jak od ní máš telefon.“

,,Verča?“

,,Né, ta né, ta blondýna, co s tebou chodila do třídy.“

,,Blondýna?“

,,Jo, taková pěkná, její manžel jezdí tirákem, má psa.“

,,Kdo?“

,,No ona. Víš přece která, byla kdysi i u nás ve Vchynicích. Byla taková vyspělá.“

,,Ty myslíš Ivetu Svobodovou?“

,,Jo, ta, říkala si přece, že ten nový telefon máš od ní, né?“

,,Mami, ten telefon mám od Veroniky.“

,,Aha. Jo, tak Iveta tě moc pozdravuje a máš se jí ozvat.“

Ještě horší je to v případě, chci-li manželovi sdělit, kdo hrál v novém českém filmu, co jsem nedávno shlédla. Mou paměť obestře závoj zapomnění a jméno zmizí někde v nejzazším koutě mozku.

,,No a kdo tam ještě hrál?“

,,Jé, teď si nevzpomenu. Ale víš, který. Pochází z Litoměřic. A má taky kapelu. Byl na blond.“

???

,,No v tom známým filmu, hernajs, jak se jmenuje, měl premiéru v Máji. Furt tam kouřil trávu. Trojan tam taky hrál. Víš kdo, když slyší Kde domov můj říká ,,To je dobrý, ty vole, co to je?“

,,Aha, Macháček.“

,,Jo, tak ten.“ V tu chvíli se mi konečně vybaví i název filmu.

Marně si opakuji doporučované finty na procvičování paměti. Nepomáhá luštění křížovek ani sudoku. Co mi je platné, že si pamatuji chemické značky prvků, latinské názvy pádů i Archimédův zákon, když vím, že nastane trapný moment a mě se zase něco důležitého nevybaví.

Ano, zapomínat je lidské, utěšuji se. Třeba je to tím, že mozek dostává příliš mnoho informací.

Ale co když ne?

 

Můj příběh paměť
Hodnocení:
(5 b. / 23 h.)

Pro hodnocení se musíte přihlásit

DISKUZE
Děkujeme za váš příspěvek do diskuse. Upozorňujeme, že redakce si vyhrazuje právo vyřadit diskusní příspěvky, které jsou v rozporu s platnými zákony a které podněcující k násilí a nenávisti ke konkrétním lidem či skupinám obyvatelstva. Smazány budou rovněž příspěvky obsahující jakékoliv vulgarismy.
Jan Zelenka
Lído, nad tím nemusíš smutnit, to má většina z nás. Už jsem o tom také psal. Nejdůležitější je, se ráno nezapomenout probudit. Ostatní je už podružné.
Naděžda Špásová
Tak to jsem moc ráda, že v tom nelítám sama. Křížovky luštím denně a když někomu něco vyprávím a nemůžu si vzpomenout na nějaké slovo, tak bych se nejraději neviděla.
Eva Klímová
Musím se smát , jako bych to psala já . Hlavně že si pomatujeme ty "důležité věci" .Lepší už to nebude , ale slunce nám svítí , jaro za dveřmi , pohoda :)
Jitka Caklová
Když jsme u té paměti, tak by bylo docela zajímavé poznání, kolik lidí s maturitou, či s VŠ diplomem by dnes obstálo v závěrečné zkoušce z oboru, který vystudovali.
Věra Ježková
Pěkné. Máme to tak asi všichni. Protože mozek zbytečné a dlouho nepoužívané informace vypouští, aby se nezahltil.
Jitka Caklová
Nyní se mi vybavila dnešní Otázka dne (3.5.2023). K čemu by mi byla zvídavost, či zvědavost když vím, že to jak mávnutím kouzelného proutku opět z hlavy zmizí. Pamatuji si písničky, které zpívala maminka, básničky z první třídy, ........ Jediné co si nepamatuji je popis kostry holuba, za který jsem dostala pětku a musela se dodatečně naučit, jako když bičem mrská a vše, co jsem v životě nepotřebovala. Zato si dobře pamatuji násobilku, trojčlenku, stejně jako jaké i/y, nebo mě/mně se píše. Z tohoto důvodu je pro mě U3V naprosto zbytečná. To ale neznamená, že pro jiného je přínosem. Je to každého věc.
Taťana Veselá
Určitě je to tím množstvím informací ;-) Odháním od sebe tvrzení, když někdo říká, že bude hůř, protože když to přijmu za své, tak bude...
Jana Jurečková
Taky se mi stane, že zapomínám, ale těch informací je prostě moc. Ty důležité věci si píšu na stůl do obýváku už řadu let.
Marie Faldynová
Bydlím v malém městě, kde se všichni znají - kromě mne. Přistěhovala jsem se ve 30 letech s naší rodinou, manžel si lidi pamatuje a já vůbec, což je na malém městě docela pohroma. Pamatuju si lidi z našeho paneláku, lidi se kterými jsem chodila do práce a pár dalších. Asi nejsem sama :-)
Hana Šimková
Mám to hodně stejné, ale vím, že nejsem jediná . S kamarádkou po telefonu se hovor hodně protáhne a potom se ještě dlouho snažím si na něco vzpomenout. Naskočí mi to až už to nepotřebuji.

Zpět na homepage Zpět na článek

Nejste registrován/a? Zaregistrujte se zde.

Po přihlášení (registraci) uvidíte na tomto místě přehled Vašich aktivit na portále i60.cz, a to:

  • Váš nejnovější článek
  • Nejnovější komentáře k vašim článkům
  • Nové vzkazy od přátel
  • Nové žádosti o přátelství
Přihlásit se

JSTE TU POPRVÉ?
Přečtěte si, co všechno
portál i60 nabízí
.