Jitka (66 let): Nesnáším, když mi cizí děti říkají „babičko“. Taky vám to vadí?
Ilustrační foto: Ingimage

Jitka (66 let): Nesnáším, když mi cizí děti říkají „babičko“. Taky vám to vadí?

26. 4. 2023

Synové se rozvedli, mají nové partnerky, vyženili děti. Takže k mým dvěma vnučkám do rodiny přibyly další dvě dívenky. A obě mi automaticky začaly říkat „babičko“. Když jsem vyjádřila údiv, se zlou jsem se potázala.

Píšu o tom, protože se co dva týdny scházíme s kamarádkami a říkáme tomu, že probíráme nástrahy současného světa. Shodly jsme se, že toto je jedna z nich. Každá z nás se stala takzvaně nevlastní babičkou. Jedna kamarádka říká, že její muž je naštvaný, protože mu úplně cizí patnáctiletý fracek říká dědo. Tedy, není cizí, je to syn paní, se kterou žije jeho syn. Nejsou ani sezdáni, přesto kluk automaticky používám oslovení „dědo“ a „babi“. Evidentně už jeho životem takových nevlastních prarodičů prošlo víc.

Myslím, že tento přístup není dobrý. Stejně jako rodiče jsou jen jedni, měla by tato zásada platit i u prarodičů. Vadí mi, když žena navazuje nové známosti a chce po dětech, aby jim říkali „tátové“. Táta je přece vždy jen jeden, stejně tak máma. Něco jiného jsou případy, kdy někdo vychová cizí dítě odmalička, přijme ho za vlastní, mají krásný vztah. Mnoha nevlastním otcům děti říkají „táto“, ale často jde o případy, kdy s tím vlastním měli špatný či žádný vztah. I maminkou se samozřejmě může stát žena, která dítě neporodila, ale vychovala a je vlastně mámou mnohem lepší než ta pokrevní.

Ale v případě prarodičů jde o něco jiného. Myslím, že současné zmatky v uspořádání rodin, to, jak se lidé často rozvádějí a přivádějí děti nových partnerů, by neměly vyústit v to, že mně kdekdo bude říkat „babi“. Mladí to nechápou. Jeden syn mi řekl, že se neumím vyrovnat se stárnutím, že mi proto oslovení vadí, že se dělám věčně mladá. Možná na tom něco je, mně oslovení „babička“ evokuje starou paní v šátečku a to já nejsem.

Myslím, že děti to dnes mají těžké, pokud žijí v různě se rozpadajících a znovu vznikajících rodinách. A trvám na zachování určitých tradičních modelů mezi nějž řadím i to, že každý má jen dvě skutečné babičky a skutečné dědečky. Možná to někomu bude připadat jako bezvýznamné slovíčkaření, ale já si myslím, že by se o takových věcech mělo mluvit. Neustále se rozebírají nové trendy, korektnost, co se říkat smí a nesmí, ale málokdo se ohlíží na to, co vadí nám ve vyšším věku. Nemyslím, že je nutné se ve všem přizpůsobovat a vše nové přijímat. Mám ráda nové trendy, novou módu, ráda mluvím s mladými lidmi, ale nebojím se jim říct, pokud mi některé z jejich názorů a toho, co prosazují, připadá pitomé. Dnes se kdekdo kvůli něčemu uráží. Podivuhodné je, že když se kvůli něčemu ohradí starší člověk, málokdo to respektuje a hned je označen za starého bručouna. Chtěla jsem toto téma otevřít, znát názory jiných. Ale my s kamarádkami máme jasno – babičkami cizích dětí nechceme být.

 

(Autorka si nepřála uvést celé jméno, ale redakce ho zná... Máte také nějakou životní zkušenost, o kterou byste se rádi podělili s našimi čtenáři? Svůj příběh můžete vložit prostřednictvím čtenářského profilu, anebo poslat mailem na adresu i60@i60.cz.)

 

 

 

Můj příběh životní postoj
Autor: Redakce
Hodnocení:
(2.8 b. / 26 h.)

Pro hodnocení se musíte přihlásit

DISKUZE
Děkujeme za váš příspěvek do diskuse. Upozorňujeme, že redakce si vyhrazuje právo vyřadit diskusní příspěvky, které jsou v rozporu s platnými zákony a které podněcující k násilí a nenávisti ke konkrétním lidem či skupinám obyvatelstva. Smazány budou rovněž příspěvky obsahující jakékoliv vulgarismy.
Renata Suková
Renata Suková3.3.2024 22:31 Milá paní, umíte si představit, co je to pro ty broučky za trápení, ta situace, ve které se nalézají? Co možná musely všechno zažít, vyslechnout a možná vidět, než k rozvodu došlo? Udělala bych všechno na světě, abych jim to vynahradila a dokázala jim ukázat lásku a pohodu. V mých 80 letech jsem slyšela o pár babičkách, které dokonce nedovolily své vlastní vnuky oslovovat je babičko, ba i pár chlapů existuje . Strašné povahy. Vy jste na tom o něco lépe, nicméně divná, alespoň pro mě, jste- a tady téměř pro všechny. Ze srdce ta vaše nevlastní vnoučátka lituju. Chodím do školky poo číst dětem pohádky a jmenuju se "čtecí babička" (je to taková akce sbližování dětí se seniory) Paní učitelka vždycky říká- tak děti rychle do postýlek, už je tady babička, pozdravte hezky....Vůbec, ale vůbec mi to nevadí, naopak. Vy byste se asi opupínkovala. A kdyby mi třeba sestřička v nemocnici řekla "babi", tak se taky nepotentím, oni to nemyslí zle. Spíš záleží, co říká to ostatní. Je přirozené, že člověk k těm vlastním dětem cítí asi větší lásku, ale ti nevlastní by to neměly nikdy pocítit. Jak je to u vás?
Janka Dudová
Netýká se mě to, nemám tu zkušenost. Mám pouze vlastní vnoučata. Ale pokud bych měla rozvedené děti a jejich partneři by přivedli nové děti, tak by mě to vůbec nevadilo. Nebazírovala bych na tom. Mnohde se sousedům zase říká strejdo-teto. Je fajn mít velkou rodinu a ty nové děti si jistě mnohdy zažily nepříjemné věci s rozchodem, či rozvodem původní rodiny. Nedělala bych rozdíly mezi naše a cizí. Souhlasím s názorem, který tu již zazněl, ty děti chtějí někam patřit. Nikdy nevíte, co přinese budoucnost a právě ta „nová“ vnoučata, mohou překvapit. Pokud oslovení autorce příběhu vadí, je jednoduché říci hned zkraje, jsem teta, nebo teta Jiřina apodobně.
Jana Korfová
Patnáctiletý chlapec není fracek jenom pro to, že chce někam patřit. Pak se nemůžeme divit, když tito mladí se na nás dívají přes prsty. Článek mi přijde nechutný.
Jindřich Berka
Dobrý den, také je třeba si položit otázku? Kdo to zavinil, že jí zaplevelil širokou rodinu o další děti? U mě syn a u té paní taky možná jí ty "vnoučata" přidali synové. Ano souhlasím s vámi ženy. My také nemáme srdce čtyřleté dívence vysvětlovat, že nejsme její prarodiče, když nás bezelstně miluje. Ještě když jako dědeček jsem sám v naší rodině sám (ostatní zemřeli).
Ivana Nejedlá
Tak to mě pobavilo. „Synové se rozvedli, mají nové partnerky, vyženili děti.“ A „trvám na zachování určitých tradičních modelů mezi nějž řadím i to, že každý má jen dvě skutečné babičky a skutečné dědečky.“ Někdo by měl paní vysvětlit, že v rodině, ve které se oba (nebo i více???) synové rozvedli, tradiční modely již prostě zachovány nejsou. A těm chudákům dětem by měl někdo vysvětlit, že tahle divná paní opravdu není jejich babička.
Antonín Nebuželský
Hlavně když se poznáme, že jsme "naši".
zdenka štruncová
Dobrý den plně s vámi souhlasím.Vadi mě, když zeťák mě říká babičko a mému příteli dědo
Jana Strážnická
tady se pořád řeší, jak mají děti říkat paní v cizí rodině - samozřejmě čtyřletému dítěti nevysvětlíte, kdo to je, ale jak se cítí ty babičky a dědové, kterým ta jejich vnoučata někdo vzal a už jim je nechce dávat s tím, že už mají jinou rodinu, to si myslím, že je taky velký problém
Monika Monca
No tak jim to prostě řekněte! Místo frflání po kafíčkách s kamarádkama a u piva s kumpánama normálně jako slušný člověk otevřete pusu a řekěte, co vám vadí. To neumíte? Bojíte se - dětí? Tak jim řekněte, jak vás mají oslovovat - já nevim, teto? Křestním jménem? Snad ne "Paní Nováková" ... :D :D
Zdenka Kratochvílová
Mám 63 let babičko mi říká celá vesnice dost lidí nezná ani mé jméno.Vzniklo to náhodou vzniklo to náhodou když jsem se vracela z jedné akce v kostýmu babičky..Soused zvolal na celou ulici"babička přijela"aut mi to zůstalo a vůbec mi to nevadí.Prijede cizí pošťák a říká babičko máte tady balík a usměje se u toho.Uz to trvá deset let.

Zpět na homepage Zpět na článek

Nejste registrován/a? Zaregistrujte se zde.

Po přihlášení (registraci) uvidíte na tomto místě přehled Vašich aktivit na portále i60.cz, a to:

  • Váš nejnovější článek
  • Nejnovější komentáře k vašim článkům
  • Nové vzkazy od přátel
  • Nové žádosti o přátelství
Přihlásit se

JSTE TU POPRVÉ?
Přečtěte si, co všechno
portál i60 nabízí
.