Jitka (66 let): Nesnáším, když mi cizí děti říkají „babičko“. Taky vám to vadí?
Ilustrační foto: Ingimage

Jitka (66 let): Nesnáším, když mi cizí děti říkají „babičko“. Taky vám to vadí?

26. 4. 2023

Synové se rozvedli, mají nové partnerky, vyženili děti. Takže k mým dvěma vnučkám do rodiny přibyly další dvě dívenky. A obě mi automaticky začaly říkat „babičko“. Když jsem vyjádřila údiv, se zlou jsem se potázala.

Píšu o tom, protože se co dva týdny scházíme s kamarádkami a říkáme tomu, že probíráme nástrahy současného světa. Shodly jsme se, že toto je jedna z nich. Každá z nás se stala takzvaně nevlastní babičkou. Jedna kamarádka říká, že její muž je naštvaný, protože mu úplně cizí patnáctiletý fracek říká dědo. Tedy, není cizí, je to syn paní, se kterou žije jeho syn. Nejsou ani sezdáni, přesto kluk automaticky používám oslovení „dědo“ a „babi“. Evidentně už jeho životem takových nevlastních prarodičů prošlo víc.

Myslím, že tento přístup není dobrý. Stejně jako rodiče jsou jen jedni, měla by tato zásada platit i u prarodičů. Vadí mi, když žena navazuje nové známosti a chce po dětech, aby jim říkali „tátové“. Táta je přece vždy jen jeden, stejně tak máma. Něco jiného jsou případy, kdy někdo vychová cizí dítě odmalička, přijme ho za vlastní, mají krásný vztah. Mnoha nevlastním otcům děti říkají „táto“, ale často jde o případy, kdy s tím vlastním měli špatný či žádný vztah. I maminkou se samozřejmě může stát žena, která dítě neporodila, ale vychovala a je vlastně mámou mnohem lepší než ta pokrevní.

Ale v případě prarodičů jde o něco jiného. Myslím, že současné zmatky v uspořádání rodin, to, jak se lidé často rozvádějí a přivádějí děti nových partnerů, by neměly vyústit v to, že mně kdekdo bude říkat „babi“. Mladí to nechápou. Jeden syn mi řekl, že se neumím vyrovnat se stárnutím, že mi proto oslovení vadí, že se dělám věčně mladá. Možná na tom něco je, mně oslovení „babička“ evokuje starou paní v šátečku a to já nejsem.

Myslím, že děti to dnes mají těžké, pokud žijí v různě se rozpadajících a znovu vznikajících rodinách. A trvám na zachování určitých tradičních modelů mezi nějž řadím i to, že každý má jen dvě skutečné babičky a skutečné dědečky. Možná to někomu bude připadat jako bezvýznamné slovíčkaření, ale já si myslím, že by se o takových věcech mělo mluvit. Neustále se rozebírají nové trendy, korektnost, co se říkat smí a nesmí, ale málokdo se ohlíží na to, co vadí nám ve vyšším věku. Nemyslím, že je nutné se ve všem přizpůsobovat a vše nové přijímat. Mám ráda nové trendy, novou módu, ráda mluvím s mladými lidmi, ale nebojím se jim říct, pokud mi některé z jejich názorů a toho, co prosazují, připadá pitomé. Dnes se kdekdo kvůli něčemu uráží. Podivuhodné je, že když se kvůli něčemu ohradí starší člověk, málokdo to respektuje a hned je označen za starého bručouna. Chtěla jsem toto téma otevřít, znát názory jiných. Ale my s kamarádkami máme jasno – babičkami cizích dětí nechceme být.

 

(Autorka si nepřála uvést celé jméno, ale redakce ho zná... Máte také nějakou životní zkušenost, o kterou byste se rádi podělili s našimi čtenáři? Svůj příběh můžete vložit prostřednictvím čtenářského profilu, anebo poslat mailem na adresu i60@i60.cz.)

 

 

 

Můj příběh životní postoj
Autor: Redakce
Hodnocení:
(2.8 b. / 26 h.)

Pro hodnocení se musíte přihlásit

DISKUZE
Děkujeme za váš příspěvek do diskuse. Upozorňujeme, že redakce si vyhrazuje právo vyřadit diskusní příspěvky, které jsou v rozporu s platnými zákony a které podněcující k násilí a nenávisti ke konkrétním lidem či skupinám obyvatelstva. Smazány budou rovněž příspěvky obsahující jakékoliv vulgarismy.
Ľubica Šobatová
Nie, mne to nevadí.
Martin Hladký
Celý problém jste pojmenovala v poslední větě - vy s kamarádkami máte jasno, že děti v rodinách vašich dětí jsou vám cizí. Jen další příznak pandemie nemoci zvané sebestřednost, čili sobectví. Chudáci děti.
Dušan Brabec
Zaujala mne neuvěřitelná odezva na tento příspěvek. Určitě je snažší a normálnější, když vnoučata, ať vlastní či nevlastní, říkají prarodičům babi, babičko, dědo, dědečku, než když novému partnerovi maminky či tatínka říká také tatínku či maminko. V našem věku přeci oslovení babičko či dědečku vždy nesmírně potěší, nakonec i od zcela neznámého dítěte! Mimochodem ve svém životě jsem si to ověřil na svojí druhé ženě - moje děti ji oslovovaly křestním jménem, ale jak se rodila mým dětem z prvního manželství vnoučata, bylo úplně přirozené, že byla jejich (byť nevlastní) babička. A všechny to těšilo a měli radost. Aktuálně jsem v situaci, kdy jako vdovec jsem si našel přítelkyni a příběh začíná opět znovu... Tak věřím, že dopadne úplně stejně k radosti všech.
Helena Votíková
Myslím si, že nejtěžší je získat si důvěru dětské dušičky, která je rozvodem rodičů asi hodně zklamaná a nešťastná. Proto bych považovala oslovení babičko od takového "spratka" za velikou výhru. Ale problém asi bude někde jinde... možná to přicházející stáří?
Anna Novotná
Když moje dcera se dvěma dospělými syny před šesti roky opravila svůj druhý poločas života, přišlo mi úsměvné, že také čerstvě dospělá dcera mého budoucího zetě ještě před svatbou volala na mého vnuka "čau, brácha"! A po svatbě svého otce s mojí dcerou mi tak jako mí vnuci s úsměvem říkala "babičko". Moje dcera miluje dcery svého manžela a on miluje její syny, někdy je k její nelibosti až rozmazluje. Nikdo by nepoznal, že se nejedná o původní rodinu. Babičkou jsem pro všechny ráda, i když nemám šátek, ale koupila jsem si zbrusu nové elektrokolo. Záleží na respektování vlastních dětí a výběru jejich partnera i s jeho dětmi, které vlídný a laskavý přístup a přijetí od "babičky" v té nové rodinné konstelaci jistě uvítají. Můj táta měl od narození nevlastní matku, ta vlastní při porodu zemřela. Ta paní se ke mně nikdy jako babička nechovala a oslovovat ji tak mě ani nenapadlo, byla cizí, odměřená a neosobní, tak jsem bohužel měla babičku jenom jednu. Byl to její problém, osobně jsem si to brát nemohla.
Hana Řezáčová
Paní Lenka, 11:44 - když má někdo od mala dobré vychování, nenapadne ho nazývat děti , vlastní ani cizí, spratky ... - Někdo si být nazván krásným babičko a dědecku nezaslouží a mělo by se takovým vykat pořád a moc je nenavštěvovat ...
Libuše Křapová
Paní Lenko, když si syn nebo dcera přivede do rodiny partnera s dětmi, nejsou to cizí spratkové. Jsou to nevlastní vnoučata. Mohou na přání nevlastní babičce vykat, ale pořád je to pro ně babička.
Jindřich Berka
Paní Lucia, nikoliv pořádek, ale lásku děti potřebují!!! Vidím to ve škole, kde učím. Jindra
Antonín Nebuželský
Vůbec bych nereagoval, jen když vidím ty ohlasy, nedá mi to. Myslím, že když si syn přivede paní s dětmi, tak se to musí vyřídit mezi dospělými. Děti se jen přizpůsobují situaci, časem se to upraví. Horší, když to syn střídá... Ale to už je jiný článek.
Lenka Svachova
Cizím lidem se vyká a oslovují se pane a paní. Tak nás to učili odmala. Jen nevychovaní spratkové začnou pro ně cizí ženě říkat babi a týkat jí. A vůbec se nedivím, že jí to vadí. Pokud si to ta žena přeje, jistě jim sama navrhne, aby jí tykaly a říkaly babičko. Navrhuje ale vždy ten starší a jen pokud sám chce. Základy slušného chování ale asi moc neříkají ani těm dětem z článku, ani mnohým diskutujícím, když paní Jitku ještě uráží.

Zpět na homepage Zpět na článek

Nejste registrován/a? Zaregistrujte se zde.

Po přihlášení (registraci) uvidíte na tomto místě přehled Vašich aktivit na portále i60.cz, a to:

  • Váš nejnovější článek
  • Nejnovější komentáře k vašim článkům
  • Nové vzkazy od přátel
  • Nové žádosti o přátelství
Přihlásit se

JSTE TU POPRVÉ?
Přečtěte si, co všechno
portál i60 nabízí
.