Jitka (66 let): Nesnáším, když mi cizí děti říkají „babičko“. Taky vám to vadí?

Žena, které oslovení "babičko" vadí, má problém sama se sebou, že to nedokáže přijmout. Pokud by ji děti oslovovaly "hele", také by se jí to nelíbilo. Pokud si jejich děti přivedou partnery i s dětmi, je jediná možnost, ujasnit si situaci a přijmout i nevlastní vnoučata. Jinak bude v rodině zle. Dcera má přítele s dopívajícím synem, kterého vnímám jako člena rodiny, přijala jsem ho bez výhrad a vždy ho ráda vidím.

Kam se poděla láska paní Jitky k bližnímu, tedy pokud ji v sobě vůbec někdy měla. Naše vnoučata, od mých dětí, dědu, kterého jsem jim vyvdala, mají raději než mě a přesto jsou milovanými vnoučaty nás obou. ♥♥♥

Slovo babička se mí líbilo vždycky, má v sobě laskavost a moudrost, je milé. Teď, když jsem sama dospěla do té role a věku, užívám si to:-)

-> Lenka Svachova: ... pokud nazýváte děti, vyženěné vašimi dětmi, usmrkanci, je jasné, že problém je úplně někde jinde, než v samotném oslovení :-) A zákaz oslovení "babičko" určitě tento problém nevyřeší. psal jsem níže :-)

Asi by jí měly děti říkat babizno, zasloužila by si to. Mám ráda děti a nevadí mi , že mne osloví děti sousedů "babičko, babi" . Kamarád je bezdětný starý mládenec, můj vnuk mu říká dědo..

Patřím k těm, kterým by nevadilo, i kdyby jim "babi" říkaly všechny děti z paneláku. A jsem ráda, že ostatní čtenářky to mají podobně. Sama jsem svou babičku neměla, myslím, že dítě potřebuje přijetí a ráda mu jej poskytnu. Líbí se mi názor Antonína Tichery.

Vážení, to že vám to nevadí neznamená, že Jitka musí bez řečí snášet, co jí evidentně vadí. A pokud jí to vadí, měla by to řešit. Mě by taky vadilo, kdyby na mě kdejaký usmrkanec pořvával babí.

Kdo žádný problém nemá, tak si ho vytvoří. K úvaze mi ale přijde, když Vás takhle osloví cizí lidi, bez jakéhokoliv vztahu k Vám. Aby mě takto oslovovala např. lékařka, řidič v autobusu, nebo kdokoliv jiný, to by mě skutečně iritovalo, stejně jako moji bábi, která na to měla odpověď, ,, já jsem babička jen pro mou rodinu, ale ne pro Vás ( tedy kdokoliv z ulice).

Tento postoj k vyvdaným či vyženěným dětem dělá pouze rozbroje v rodině. Z vlastní zkušenosti to vím. Tchán, ač to byl vlastní děda odmítal to oslovení přijmout. Nikdy jsem to nechápala, dodnes nepochopím. Tchyně byla manželova macecha, a ta děti milovala. Zarputilý sobec. Manželství dcery nedopadlo dobře a tak mám také nevlastní vnouče. Od 4 let a jelikož svou babičku nepoznal, zahřálo nás s mužem u srdíčka, že nám hned říkal babi a dědo.

Mně to připadá, že spor o oslovení je jen zástupný problém. Že "babička" nové partnerky jejích synů a jejích děti moc nemusí, okázale to dává najevo a oslovení babičko je jedním ze způsobů jak prudit. Protože kdyby je měla opravdu ráda, přijme je jako členy rodiny a oslovením "babičko" bude potěšená. Znamená to totiž, že i ty děti ji přijaly za svou. A jak to v životě bývá, vše se jednou člověku vrátí. I ta namyšlenost a odtažitost.