Jak mi uletěly včely
FOTO: Ludmila Černá

Jak mi uletěly včely

25. 4. 2023

S včelařením jsem začínala těsně po čtyřicítce, dá se říct nedopatřením. A protože tenkrát nebyl internet, učila jsem se dlouho a i dnes, po třiceti letech, mám vůči včelám velký respekt. Protože každý začátek má pokračování, podělím se s vámi o pár zážitků se včelami.

Kouká, jako když mu uletěly včely. Toto rčení mi připadalo vtipné, ale dík okolnostem jsem byla nucena změnit názor. Jeden rok mi totiž uletěly dokonce dvakrát v jednom dni. Ne, nevymýšlím si. Jsem totiž včelař samouk. Přečetla jsem několik knih, vyslechla spoustu rad, ale...

Některé osvědčené postupy nedělám, protože ono to nějak dopadne a většinou dobře. Proč si přidělávat práci a zbytečně stresovat včely, že. Jenže na každého jednou dojde. Tenkrát došlo na mne.

Na jaře jsem jaksi zaspala. Buď byla zima, nebo jsem měla něco důležitějšího na práci a nebo pršelo. Zkrátka, neudělala jsem to, co dělám každý rok. Prudce se oteplilo, včely byly vzteklé a tudíž bodavé, proč je dráždit ještě víc? Však ony mají místa dost.

Člověk míní, včelstvo mění. Dokud byla zima, včelky nelétaly a nudily se. A jen se oteplilo, honem ven! Co nejvýš a na tlustou větev! No, zadařilo se, po dvou dnech byla matka v rojáku a včelky uvědoměle vlétly za ní. Dva týdny byl klid, včelstva klidná, ani neprotestovala, když jsem jim odebírala med.

Odjela jsem do Ústí na seminář a odpoledne zvoní telefon. Manžel mi sděloval, že mám venku 3 roje. No, sděloval, hlas klidný neměl a samozřejmě došlo i na slova "ty si odjedeš a já abych", vždyť to znáte. Pokusila jsem se mu dát instrukce, ale byl příjemný jak ty nejbodavější včely. V duchu jsem se tedy s roji rozloučila. Doufala jsem, že si najdou vhodné ubytování samy, když se rozhodly opustit rodný úl.

Druhý den ráno jsem zjistila, že manžel dva roje odchytl. Připravila jsem si tedy úl, abych první z nich usadila. Než jsem s ním došla na konec zahrady, začalo zase rojení. Z jiného úlu, jak jinak. Počkala jsem, kam si včelstvo sedne. K mé spokojenosti si vybralo spodní větev jabloně. Hurá! Připravený úl jsem využila jako roják, včely tam sklepla a s pocitem dobře vykonané práce si šla dát kafe. Ještě jsem ho neměla vypité a rojeníčko začalo nanovo. Včely vylétaly z úlu jedna za druhou jak stíhačky z letadlové lodě, kroužily a bzučely. Stála jsem tam v tom vedru v kombinéze, v klobouku, mokrá jak myš a doufala, že ty potvory odletí někam hodně daleko a já budu mít klid! Co si myslely ony, to nevím, ale matička (lidově královna), se rozhodla, že už dál nepoletí a usadila se v šípkovém keři. Zase následovalo sklepávání do úlu a další bzučení a létání kolem. Proč? Když se roj sebere, má se odnést někam do chladna a tam nechat, až se zklidní. Pak teprve se přesype do úlu. A protože jsem to neudělala hned a čekala, včelstvo se rojilo dál.

Musím sebekriticky přiznat, že jsem se nepoučila a podobná situace se opakovala ještě jednou. Včelstvo vydrželo přes noc a ráno se sebralo a uletělo. ,,Tak, děvenky, když se vám tu nelíbí, kašlu na vás,“ říkala jsem si. Myslím, že jsem si dokonce i oddechla. Odpoledne mě přišel upozornit soused, že mám roj u hospody na tůji. Vedle dětského hřiště. Nezbylo mi nic jiného, než je jít zase sebrat. Tůj píchala, dostat včely do rojáku mi dalo dost práce. Ale tentokrát už putovaly rovnou do sklepa. A druhý den konečně i do úlu.

Poučení? Nevím jak ostatní, ale já, když mi uletí včely, koukám fakt zoufale. Protože mě čeká běhání s rojákem, smetáčkem, postřikovačem, žebříkem, někdy i s manželem a pilkou po okolí a snažit se sklepnout roj tak šikovně, aby matička spadla do rojáku. A to někdy opravdu není jednoduché. Při tom všem víte, že kdybyste tenkrát udělal tohle a tamto, mohl jste si teď číst v klidu noviny. A při tom posloucháte manželovo hudrání, že jste tvor neschopný, protože nikomu ostatnímu se včely nerojí… Jojo, má pravdu.

PS: Moje včelařská duše se zatetelila, když o čtrnáct dnů později vyslechla náhodou rozhovor dvou včelařů o tom, jak je to letos hrozné, že ty potvory se rojí a rojí… Že bych přece jenom nebyla jediná? Ať je to jak chce, včelám dík.

PSS: Letošní jaro je podobné jako tenkrát. Tak mi držte palce, ať mi ty moje holky neuletí. 

 

 

 

hobby Můj příběh
Hodnocení:
(5 b. / 21 h.)

Pro hodnocení se musíte přihlásit

DISKUZE
Děkujeme za váš příspěvek do diskuse. Upozorňujeme, že redakce si vyhrazuje právo vyřadit diskusní příspěvky, které jsou v rozporu s platnými zákony a které podněcující k násilí a nenávisti ke konkrétním lidem či skupinám obyvatelstva. Smazány budou rovněž příspěvky obsahující jakékoliv vulgarismy.
Taťana Veselá
Tak teď už chápu muže, když byl včera nervozní, že by měl jít do včel... Doufám, že mu neulítnou :) Je to sice pěkný koníček, ale když vidím, co je s nimi práce a starostí, jde mi z toho hlava kolem, proto vám všem, kteří včelaříte, klobouk dolů!!! Nicméně včelky a jejich pracovitost obdivuji a moc ráda naslouchám vyprávějí známého, který o včelkách i přednáší a někdy až nechápu, jak příroda dokáže pěkně všechno, včetně pilných včeliček, obstarat ❤
Martina Růžičková
Máte náročné, ale krásné hobby. Včely jsou úžasné a zaslouží si péči. Vždyť, co bychom si bez nich počali?
Lenka Kočandrlová
Med nejím asi 37 let od doby,co mě několikrát po sobě bodly sousedovy včely do čela - to byly mrchy,které letěly za mnou až do kuchyně !!! Otok mi spadl až přes oči,i přes kalciovku jsem neviděla skoro týden,přebalovala dítě po paměti....Naštěstí dnes tu ve vsi již nikdo včely nemá,přesto je na květech a stromech jich plno,odkud létají,nevím,ani se tu žádné rojení nekoná. Naštěstí.
Soňa Prachfeldová
Obdivuji život včel a jejich neměnné zákonitosti. Moje kamarádka je také včelařka, med od jejích včelek je královský. A na to včelí rojení koukám, jak když mi uletěly včely :-)
Marie Novotná
Včely jsme měly hned za plotem u sousedů. Při rojení pomohla hadice s vodou. Sedly a počkaly na majitele s rojáčkem. A práce na zahradě také počkala. Odměna byla jistá,výborný med. Obdivuji každého,kdo včelaří a ženy dvojnásob.
Marie Ženatová
Díky za zajímavý článek. Rodina jednoho syna, kteří bydlí na vesnici také včelaří a já když vidím jak v zimě vyrábí všechny ty potřebné pomůcky ke sběru medu, tak je také velmi obdivuji - med mají výborný. Myslím si tak jako Zuzanka P. , že je to velmi záslužná a obdivuhodná činnost - protože při opylování květů je nemůže nikdo nahradit. Kéž by takových nadšených a obětavých včelařů přibývalo co nejvíc*
Zuzana Pivcová
Je to obdivuhodná a záslužná činnost. To mi připomnělo, jak jednou v dětství v 50. letech přišla na slavnost Dětského dne, kde jsme dostávali občerstvení, jedna spolužačka, kterou táta zapřáhl, aby s ním chytla ulétlý včelí roj. Zatímco on už byl imunní, holka přišla, na jedno oko neviděla vůbec, to měla bouli, místo druhého škvírku. Ale občerstvení - párek, limonáda a zákusek - pro nás tehdy bylo tak vzácné, že si ho nechtěla nechat ujít. :-D
Miloslava Richterová
Děkuji a přeji Vám tuto krásnou zálibu, o které já nepřestávám snít, jenže nemám ty správné podmínky pro včelaření. Ať se Vám daří :-)
Blanka Lazarová
Pěkný článek. O včelách se ráda dozvídám, je to zajímavé. Když jsem byla u nás v koniklecové rezervaci, tak jsem se seznámila se včelařem, jehož včelky to tu mají jako svůj rajón. Už mám adresu a těším se na med.
Jiří Dostal
:-) Praví včelaři jsou úctyhodní lidé; i můj tělesně a duševně nestabilní pastorek, jinak ztělesnění chaosu, stává se včelařením pokorným služebníkem řádu :-)

Zpět na homepage Zpět na článek

Nejste registrován/a? Zaregistrujte se zde.

Po přihlášení (registraci) uvidíte na tomto místě přehled Vašich aktivit na portále i60.cz, a to:

  • Váš nejnovější článek
  • Nejnovější komentáře k vašim článkům
  • Nové vzkazy od přátel
  • Nové žádosti o přátelství
Přihlásit se

JSTE TU POPRVÉ?
Přečtěte si, co všechno
portál i60 nabízí
.