Alena (66 let): Naplánovaný život nefunguje. Zjistila jsem to ale pozdě

Dobrý den, naopak já čím jsem starší tím víc plánuji. Nestanuji si velké cíle. Vím, že se musím hýbat, tak si naplánuji sportovní aktivity a ty plním. Chci jet na Šumavu? Seženu si dobré ubytování, udělám si dopředu program a jsem spokojený. Nikoliv šťastný. To je krátkodobé omámení. Každý den si píšu, co chci udělat a prožít. Někdy to nevyjde, tak to posunu. Někdy to přeženu, tak se na to vyprdnu. Vůbec mi to nemrzí, protože ostatní jsem si splnil. Mám své sny, které přetavím do skutečnosti. Proto byl můj život zajímavý a je!!!! Jindra

dobry den. Pokud maji vase deti mozek v lebce, pak jiste chapou, ze jste pracovala jak sroub, abyste obstarala rodinu. Mozna jim jde hure chapat, proc to vsechno- ne proto, ze byste to delala spatne, ale proto, ze doba tehdy a ted je tak radikalne jina. Dnes maji skoro vsichni vsechno, ac nemusi makat 10 hodin + domacnost/den. Soucasnici si ani nechteji takovy zivot predstavit. Kazdy skoro) je pohodlnejsi, linejsi a nebude delat za takovych podminek jako to delaly starsi generace. Maji na podporu i spoustu teorii o vztazich v rodine. I tam jde o byznys. Zkratka zivot ted a driv je nesrovnatelny, pro obe strany hure pochopitelny. I navstevy rodicu dospelymi detmi s rodinami neni takovy jako byval. "Mladi" maji uplne jine zajmy a travit cas s rodici nechteji, neuvedomuji si, ze kdyz ne ted, tak mozna nikdy. Ale nektere netrapi ani to. Vy jako rodic jste odvedla svou praci a to se tak ma a neco jako uctu a vdek??? To se dnes nedela, casto se ani lide nezdravi, kdyz se jim nechce. Kazdy ma v popredi hlavne svoje EGO. A deti jsou vychovavane take tak. Jedine, co zbyva je najit si sboje zajmy, mit kamarady (nejspis vrstevniky) a jet si po sve lince. Kdyz budou deti chtet pphlidat vnoucata, rozhodne neprepisovat svoje plany. Nefungovat jako jejich kasparek. Vy jste drela cely zivot a pokud tohle nevidi, jejich chyba. A chyba i pro vnoucata, ale ne vasi vinou. Zijte si, cestujte, chodte na lekce cehokoliv, utratte penize, nechte se v hotelu obsluhovat jako kralovna... Zaslouzite si to, doprejte si to SAMA SOBE! Drzim pesti.

Odsoudit druhé je snadné, obzvláště od muže, kterému ke spokojenosti stačí gauč, televize a bezplatné služby. Poznala jsem jaké to je, když žena propadne sebelítosti a beznaději, že bude líp, z čehož může i onemocnět. V žádném případě bych paní Alenu nesoudila, ale doporučuji ji, k zamyšlení nad sebou, tento rozhovor. Řekla bych, že by paní Jana Sedlmajerová mohla oslovit nejen paní Alenu ale třebas i sobecké muže. https://www.youtube.com/watch?v=Tt8gMuf_zkU

Některé záležitosti je nutné předem naplánovat,třeba jít k lékaři, na STK, na určitou přednášku.Jiné situace jsou celkem nahodilé : venku je krásně,tak nebudu doma uklízet,ač jsem si to včera uložila,ale půjdu se ven projít. Já osobně mám raději,když vím předem,co mě ten týden dopředu čeká,jak je něco zčistajasna nečekané,tak se mi fakt udělá docela zle fyzicky i duševně. Ovšem takový přesný rozvrh,co měla paní Alena,66, to bych nechtěla.Pamatuji si z dětství,že sourozence hlídala sousedka,a oni mi pak říkali s očima navrch hlavy,že mají doma na zdi vyvěšený jídelníček na týden dopředu...Ukázalo se,že muž sousedky pracuje jako kuchař ,no to už bylo k pochopení.

Naplánovat si aktivity s kamarády? To jako kamarádi méli plánovat oslavy svých narozenin podle toho, kdy maminka jejich kamaráda, kterého by tam chtěli mít, laskavě nechávolné políčko? Od 12ti do 13ti hodin ve čtvrtek A podobně? No, docela chápu, že když se jim povedlo zdrhnout z okovů, tak do nich nechtéjí zpátky třeba tím, že by maminka přijela a začala jim plánovat. Třeba první dovolenou v Jugoslávii, první dítě.....:-)

S takovým člověkem, jako jste vy, bych se hodně rychle rozloučil!

Dano, jestli to vyjde, tak ještě dnes bychom měli usínat v blízkosti Hyde Parku.

Já bych rozhodně nedala ruku do ohně za to, že moje děti necítí, byť sebemenší křivdu z mého rozhodování, dokud byly dětmi. Domu mají trvalé pozvání a je na nich, kdy přijedou. Ví jak to doma chodilo a chodí. Syn s rodinou je co chvíli na výletě, občas se zastaví na kafe a malé občerstvení, dceru už jsem rok neviděla, no a co. Mají své životy a nejsou mým majetkem, abych o nich rozhodovala.

Určitá míra plánování je nutná. Ale tohle mi přijde spíš jako nemilosrdný diktát vlastní vůle. U nás fungoval systém domluvy. Jasné pravidlo bylo pro děti - po příchodu ze školy uděláš úkoly, připravíš si do tašky věci na druhý den a pak máš volno. Samozřejmě, že měly i povinnost uklidit si pokoj, ale třeba u mytí nádobí, vynášení koše apod., vždy zaznělo slovo prosím. Plánovali jsme dovolenou a jinak max. 14 dní dopředu nějakou aktivitu na víkend. Děti tak nebyly tlačeny do minut a kolonek. Oba nás rádi navštěvují a nenesou i v sobě hořkost. Měly možnost být dětmi a být mezi dětmi. naučily se přirozenou cestou žít a komunikovat s vlastní generací.

Máme velkou rodinu a organizovat život mě baví, rozhodně jsem ho nepromarnila. Lidem okolo to nevadí a rádi se zúčastní a přispějí svým nápadem. Nějaký řád musí být a když to okolí vyhovuje, tak proč ne.