Pohledy do života předků aneb co všechno lze vyčíst z rodokmenu

Velmi zajímavý článek. A máte pravdu...

Paní Jano, naopak, je dobře, že jste článek napsala, možná by stálo za to oslovit p. Rašku, zda by rubriku genealogie nezavedl, už to tady, myslím, zaznělo. Hodně seniorů se tomu věnuje. A že je článek kritický nevadí, takhle to prostě je.

Jano, to jsou velmi zajímavé poznatky. Ačkoliv jsem pracovala ve vojenském archivu, ke genealogickému pátrání jsem se nedokopala. Ty dobové souvislosti jsou varující, ale na druhou stranu i inspirativní. "Vraťte se tam, odkud jste vzešli". Kosmopolitní Praha mě dnes skutečně už neoslovuje.

Nejen minulost, ale i současnost výrazně zasahuje do demografického složení obyvatel Česka. K české národnosti se v roce 1980 hlásilo 94,6% obyvatel. V roce 2011 to bylo již 64,3 % a při sčítání v roce 2021 pouze 57,3%. Dovolila jsem si napsat POUZE 57,3%. Pro někoho pozitivní vývoj, ale já to tak ale nevnímám. Je to realita.

Díky za vaše příspěvky. Měla jsem trochu strach, co můj kritický článek způsobí (a to jsem se ještě fakt hodně držela !). Je mi vždycky smutno, když slyším, kolik mladých lidí odchází do ciziny a obvykle tam už zůstává. Vystudují zde a odejdou... Naše rodina byla jednou z těch výjimek. My zůstáváme - můj děda a jeho rodina pocházeli všichni z Moravy, další pak ze Středních Čech, kam přišli z Čech jižních. A jiná část rodiny pocházela z Čech severních. Takže to beru tak, že sem patřím já i mé děti a nedokázala bych jinde žít. Zcestovala jsem dost zemí, ale všude je "chleba o dvou kůrkách" a vždycky jsme se rádi vraceli domů. Taky jsem pátrala, zda jsme tedy více Slované nebo máme keltský původ. Ale bude to asi pořádně namíchané, zkrátka přes naše území přecházelo i přicházelo moc různých národů :-))

Paní Jano, článek se mi velice líbí, ostatně jako všechny ostatní, které jste na i60 již zveřejnila. Zaujalo mě, jak vystavování rodokmenu může nabídnout nejen nahlédnutí do životů předků, ale pochopení přínosů a hodnot jejich byť kratičké životní pouti. Máte koníčka s bonusem. :-)

Mám úplně stejnou zkušenost jako pisatelka.Skoro přes kopírák.Jen jižní čechy byly vždy specifické.Snad proto že dávní Keltové zde pobývali déle či toto místo více zakodovali svým tajným uměním .Ale můj dochodvaný rodokmen z veřejných zdrojů tedy fary atd. sahá do roku 1750 cca kdy tu zde žil můj předek jako dnešní starosta a měl dvanáct synů ze dvou manželství a dalších dvanáct synů nemanželských.Ovšem o všechny syny se postaral a vyvěnil a dosadil na další současné i tenkrát fungující GRUNTY.Jsem potomek nejstaršího jeho syna.A kde se vzal tenhle rod a proč to píšu.Přemysl Otakar po bitvě na Moravském poli odměnoval svoje věrné a dal mému předkovi za svoje služby jméno a rytířské ostruhy.A tak tu odevždy na jihočeském dominiu žili mí předkové.Jen Bílou horou protože stáli na opačné straně po boku Rožmberků------jim byl veškerý majetek sebrán a oni odešli do celého světa.Ano doslova.Takže příbuzní se mi ozývají nejen z Evropy.Ano,naši předkové kteří vše přežili nám předali odolnou genetickou výbavu.Proto tu jsme.A podle toho jak se choval můj tatínek i rovnou páteř a charakter.Příkaz odejít na nucené práce do Hitlerovského Německa roztrhal stejně jako přihlášku do strany v padesátých letech.Rytíř každým coulem a pro mne vzor.Proto tu jsme.Proto jsme přežili celá století.A je nás MOC.

Paní Jano, mluvíte mi z duše, takhle přesně to cítím i já, jsem s předky spojená i díky tomu, co jsem objevila. Hledám v dostupných materiálech, abych více ozřejmila souvislosti. Taky jsem našla záznamy o hladomorech, suchu, krupobití a neúrodě, nebo třeba ..vesnici zapálil vojín, co zde nocoval.. ten se jim tedy odvděčil, proč asi? Soucítím s předky, kteří žili v období válek a vážím si jejich tvrdého života ať už selského, řemeslnického nebo nádenického, kdy přicházeli o členy rodiny, často živitele, a museli žít dál. Máte pravdu, že z historie bychom se měli poučit, proto mne trápí, že jsme to jako lidstvo dosud neudělali. Víra a láska nestačí, je potřeba i rozum, který mnohým novodobým pánům chybí.

Hezký článek. Také se v rodině věnujeme rodokmenu a pátrání po předcích. Mám úplně stejné pocity. Jak to museli být těžké a přesto se muselo žít dál . Naši předci to dokázali. Jinak bychom tady nebyli, jak píšete. Jen se bojím, jak budou muset jednou bojovat o přežití moje vnoučata. Bude to tvrdý boj. Ti snaživí a chytří to zvládnou.

Hezké zamyšlení, víra a láska drží život , ale bez dobývání chleba by to nefungovalo.