Přemýšlení seniorky: Jak vydržet co nejdál
Ilustrační foto: Ingimage

Přemýšlení seniorky: Jak vydržet co nejdál

4. 4. 2023

Mám nové starosti. Jak mluvit se stárnoucími rodiči, kterým křehne paměť. Je pro ně lepší, když je budu opravovat a vracet do reality? Smím je napomínat, když se chovají jako malé děti? Mám je řídit příkazy a zákazy? To hezké jsme si spolu odžili a vyřešili.

Současnost přidává do knihy minulosti další zápletky. Čím delší život, tím více příběhů, emocí, radostí a starostí. Nikdo mě nepřipravil na to, že budou potřebovat mou pomoc. Manipulují se mnou, protože hledají bezpečí. Skutečnost si upravují podle svého. Z jejich podvědomí vyplouvají traumata, která popírali osmdesát let. Co s nimi? Do našeho vztahu se míchají i moje dávné křivdy. Bez varování. Proč jste po mě chtěli, abych byla perfektní?

Nevstávám každý den do práce. Sama si musím odpovědět, proč lezu z postele a co budu dělat potom. Vypadá to, že nemusím dělat, co se mi nechce, ale nemuset nic je nebezpečné. Metabolismus zpomaluje a fyzická kondice chátrá. Je tak lákavé podlehnout lenosti, o které jsem snila celý svůj pracovní život, a stále těžší je překonávat NECHTĚNÍ! Pořád stojím na rozcestí. Potěšení nebo dřina? První volba je snadná a příjemná. Sníst něco dobrého, pustit si televizi a zanadávat si, že ONI zase udělali něco špatně. A zrádná, protože zřejmě bude krátká! Ta druhá je obtížná. Neustále se znovu učit, jak přijímat svět v jeho proměnlivosti. Růst a kvést moudrostí a zvědavostí. Konečně můžu zjistit, co se skrývá za dalším rohem.

Nedostali jsme návody

Co na mě čeká za obzorem? Samota, závislost, smutek, nemoc? Napadá mě to nejhorší, protože to všude kolem slyším. Je to realita, nebo nálepka? Ve zdraví prý žijí ženy v průměru do 65 a muži do 64. Pak je začínají trápit chronické nemoci. Právě věkem překračuji hranici zdraví. Mám se děsit dopředu? Obavy ze stáří jako životního pekla jsou oblíbené. Chybí nám vzorce chování, protože naši rodiče stárli jinak a dřív. 

Moje kondice je účtem předchozího života. Mám zborcenou nožní klenbu z vysokých podpatků, zdegenerovanou krční páteř z vysedávání před počítačem, zvýšený krevní tlak z obav, že zase udělám něco špatně. Perfekcionisti to tak mívají. Vím, co jsem měla dělat. Jíst střídmě, přiměřeně cvičit, pěstovat dobré sociální vztahy, dobře spát a udržet si nadhled. Co z toho můžu napravit? Hezká statistika se hodí. Tvrdí, že lidé, kteří věří negativním výrokům o stárnutí, umírají v průměru o 7,5 roku dřív. A to já nechci. Hodně se mluví o aktivním stáří, což by měli senioři provozovat především. Odborníci tím myslí placené zaměstnání nebo dobrovolnictví, ale kde takovou příležitost máme hledat?

Prošlapala jsem svou cestu neznámem. Nikdo mě nenásleduje a přesto dupu dál. Mladí nepotřebují mé zkušenosti, chtějí si všechno vyzkoušet po svém, tak jako kdysi já. Ale u čtyřicátníků vnímám první známky sebereflexe. Pomaloučku si začínají uvědomovat konečnost života, bilancují a pochybují. Začínají hledat nové životní hodnoty a ptají se sami sebe, co je v budoucnu čeká? Při rozhlížení a možná poprvé se podívali mým směrem. 

Ještě chvíli vypadat dobře

Jak to zvládám já? Jak dlouho to ještě vydržím? Cítím jejich opatrné pohledy a jejich nevyřčené obavy a proto chci vypadat dobře. Narážím ale na další limity. Chci nosit hezké sukně ke kolenům, slušivé halenky a padnoucí džínsy. A co budu nosit, až mi bude 80? Ani na šedesátnice módní návrháři nemyslí. Trochu větší objem v pase a trochu užší v ramenou, prosím. Oblečení L / XL, nové značení P (pas), BP (bez pasu), B (hádejte – čtěte pozpátku ochiřb). A nechci žádné velké kytky ani abstraktní vzory. Něco elegantního s vtipného, prosím. Moje maminka 80+ může nosit jen dlouhá trička a leginy. Nic dalšího se jí nelíbí anebo nesedí (na velký objem pasu moc velká ramena). Na šortky se necítí, krátké sukně pro ni nejsou a dlouhé sukně na ní vypadají jako pytel. Saka a kabáty nepoužitelné. A co takhle pro nás navrhnout hezké propílací šaty bez límečku, třeba s kapsami. Na na chladnější období NEPROJMUTÁ propínací vesta. Chci málo?

Média pořád opakují, jak jsou senioři silná sociální skupina, a přitom se nemáme do čeho obléci. Naše postavy se mění, záda se kulatí a vyrýsované křivky se ztrácí. Měli by vytvořit módu pro seniory, která bude respektovat naše postavy. A bude nám slušet. I oni jednou budou v našem věku.

 

 

aktivní senioři psychika stárnutí
Hodnocení:
(4.1 b. / 22 h.)

Pro hodnocení se musíte přihlásit

DISKUZE
Děkujeme za váš příspěvek do diskuse. Upozorňujeme, že redakce si vyhrazuje právo vyřadit diskusní příspěvky, které jsou v rozporu s platnými zákony a které podněcující k násilí a nenávisti ke konkrétním lidem či skupinám obyvatelstva. Smazány budou rovněž příspěvky obsahující jakékoliv vulgarismy.
Jitka Caklová
STAR - hvězda (nebeské těleso), STAR - hvězda (hlavní role), STAR - označení hvězdou - vynikající, skvělý, tak proč ze STÁRnutí dělat strašáka a přiřazovat mu samé negativní pojmy. Do důchodu jsem se těšila, užívám si ho už devatenáctý rok a stárnutí ve smyslu negativním je pro mě velká neznámá. *** 22:35 - Kdo byl tolerantní ke mně?, když jsem v produktivním věku dřela jak pivovarská kobyla, žádné dovolené, žádné rekreace, žádné veselí.
Soňa Prachfeldová
Každý má svoji cestu, kterou si prošlapuje již od narození, nejdříve za pomoci rodiců a ostatních, dále již člověk musí sám. Dostala jsem vzorec chování od svých prarodičů i maminky. Nejdůležitější je soudržnost nejbližší rodiny, pak se snadněji zvládají i obtíže. Nemohu mluvit za ostatní, ale i stárnutí bych nepřeceńovala, ani nepodceňovala. Stejně to musíme brát jak to přijde a udělat si život hezký, jak jen to jde, hlavně se nelitovat. Kolik je nešťastných osudů. Co se týče oblékání, myslím, kdo hledá i něco koupí a nemusí to být nejdražší. Ráda se hezky obléknu, mám ráda hezké boty, ale vysoké podpatky už také ne. Paní Lenko, až vám bude o pár pátků více, uvidíte, že to není tak hrozné. Vše bude, jak má být a my tomu trochu pomáhejme. I se stárnutím se dá žít hezky!
Svatava Páleníková
Když jseem čerstvě nastoupila do důchodu, měla jsem podobné pocity. Asi jsou zdejší seniorky "o pár let moudřejší", škoda, že ne tolerantnější. Napsal jste to hezky.
Anna Sýkorová
O stárnutí, stárnutí společnosti, přibývání seniorů na úkor těch mladších a nejmladších ročníků se mně už nechce číst, poslouchat, vnímat. Pravda je někde uprostřed. Na jednom konci společnost stárne, na té druhé nemládne, neboť porodnost klesá. To že stárne, je dané, proč ale mladí lidé odkládají mateřství, o tom se jen opatrně našlapuje. Nevím, zda hlavním problémem jsou peníze. Celý život jsem žila skromně, ze skromných poměrů jsem i vyšla. Nikdy jsem ale nepochybovala o tom mít rodinu, děti. Je chvályhodné, že mladá generace je vzdělaná, cestuje, buduje karieru. Ale často se zapomíná, že i oni zestárnou, budou potřebovat okolo sebe rodinu, společnost, která se o ty potřebné, staré, nemocné, postará. Ano, my senioři musíme každý den bojovat s letargií, postupným chátráním tělesné schránky, ale i se zpomalením myšlenkových pochodů. Rad je mnoho, ale každý člověk je individualita a s vypořádáváním se se stářím je na každém. I já se potýkám, že si občas s dětmi nerozumím. Vzplanu, ale jen na chvilku, na um mně vždy přijde moje maminka, vzdělaná, náročná, na druhé straně skromná, která žila „svůj život“. Uměla žít samotou, byla v ní ráda, četla, vzpomínala, psala. Přátelé pomalu odcházeli a ona stále přemýšlela, co ještě a komu by ještě mohla pomoci. Já stále pracuji, jsem ráda, že jsem obklopena mladými lidmi, jsou-li oni rády, o tom nepřemýšlím. Myslím si ale, že se navzájem doplňujeme, oni mě nabíjí mládím a já je učím trpělivosti, poskytuji jim útočiště. Často jsem vrbou , kam šeptají svá tajemství. Jak dlouho tato symbióza bude ještě trvat nevím, ale vážím si každého dne pospolu. Nenaříkejme, hleďme využít každého dne, který nám byl nadělen.
Věra Ježková
To myslíte vážně? Škoda, že nejste perfekcionistka na spisovnou češtinu.
Hana Řezáčová
Já jsem nepochopila nadpis : Jak vydržet co nejdál ... Je to myšleno jako: Jak vydržet co nejdéle nebo snad: Jak vydržet dojít co nejdál ? A ani po přečtení článku jsem to nerozluštila ...
Lenka Kočandrlová
Žasnu,jak se dají splácat témata do jednoho chumlu,hop sem a hop tam. Začátek článku něco - , a konec se zabývá konkrétními stesky nad vhodným oblečením pro starou ženu. Psaní v množném číslo,jakoby vypadá,že se to týká většiny,ale zde se netýká, je to jen pseudoproblém pisatelky. Já vždycky říkám : nemůžeš-li se rozhodnout,co chceš ze dvou možností,tak si je definuj , hoď mincí a je to.
Naděžda Špásová
Teda, tohle je fakt něco, mám toho za sebou docela dost, ale takhle do sebe zahleděnou ženskou, aby pohledal. Z tohohle bych si nebrala příklad, ani kdyby mi za to platili. Jsem založením pesimista, ale proti této paní jsem celkem šťastná pesimistka. A tohle má být koučka? Možná ano, ale návodu, jak si jít hodit mašli.
Jiří Dostal
:-) Zpěněný pokus, jak zůstat sama sebou při jakémkoli tématu :-)
Jitka Caklová
S posledním odstavcem nemám nic společného. Před šestnácti lety (58) jsem byla o 28 kilogramů starší. Dokud jsem se spoléhala na obezitologa, šlo to z tuha, proto jsem ho opustila. Naučila jsem se spoléhat na sebe, mít zdraví ve své moci a udělala si život hrou. Oblečení je pro mě už jen třešnička na dortu, kterou si náležitě vychutnávám :-)

Zpět na homepage Zpět na článek

Nejste registrován/a? Zaregistrujte se zde.

Po přihlášení (registraci) uvidíte na tomto místě přehled Vašich aktivit na portále i60.cz, a to:

  • Váš nejnovější článek
  • Nejnovější komentáře k vašim článkům
  • Nové vzkazy od přátel
  • Nové žádosti o přátelství
Přihlásit se

JSTE TU POPRVÉ?
Přečtěte si, co všechno
portál i60 nabízí
.

AKTUÁLNÍ ANKETA