Přemýšlení seniorky: Jak vydržet co nejdál

STAR - hvězda (nebeské těleso), STAR - hvězda (hlavní role), STAR - označení hvězdou - vynikající, skvělý, tak proč ze STÁRnutí dělat strašáka a přiřazovat mu samé negativní pojmy. Do důchodu jsem se těšila, užívám si ho už devatenáctý rok a stárnutí ve smyslu negativním je pro mě velká neznámá. *** 22:35 - Kdo byl tolerantní ke mně?, když jsem v produktivním věku dřela jak pivovarská kobyla, žádné dovolené, žádné rekreace, žádné veselí.

Každý má svoji cestu, kterou si prošlapuje již od narození, nejdříve za pomoci rodiců a ostatních, dále již člověk musí sám. Dostala jsem vzorec chování od svých prarodičů i maminky. Nejdůležitější je soudržnost nejbližší rodiny, pak se snadněji zvládají i obtíže. Nemohu mluvit za ostatní, ale i stárnutí bych nepřeceńovala, ani nepodceňovala. Stejně to musíme brát jak to přijde a udělat si život hezký, jak jen to jde, hlavně se nelitovat. Kolik je nešťastných osudů. Co se týče oblékání, myslím, kdo hledá i něco koupí a nemusí to být nejdražší. Ráda se hezky obléknu, mám ráda hezké boty, ale vysoké podpatky už také ne. Paní Lenko, až vám bude o pár pátků více, uvidíte, že to není tak hrozné. Vše bude, jak má být a my tomu trochu pomáhejme. I se stárnutím se dá žít hezky!

Když jseem čerstvě nastoupila do důchodu, měla jsem podobné pocity. Asi jsou zdejší seniorky "o pár let moudřejší", škoda, že ne tolerantnější. Napsal jste to hezky.

O stárnutí, stárnutí společnosti, přibývání seniorů na úkor těch mladších a nejmladších ročníků se mně už nechce číst, poslouchat, vnímat. Pravda je někde uprostřed. Na jednom konci společnost stárne, na té druhé nemládne, neboť porodnost klesá. To že stárne, je dané, proč ale mladí lidé odkládají mateřství, o tom se jen opatrně našlapuje. Nevím, zda hlavním problémem jsou peníze. Celý život jsem žila skromně, ze skromných poměrů jsem i vyšla. Nikdy jsem ale nepochybovala o tom mít rodinu, děti. Je chvályhodné, že mladá generace je vzdělaná, cestuje, buduje karieru. Ale často se zapomíná, že i oni zestárnou, budou potřebovat okolo sebe rodinu, společnost, která se o ty potřebné, staré, nemocné, postará. Ano, my senioři musíme každý den bojovat s letargií, postupným chátráním tělesné schránky, ale i se zpomalením myšlenkových pochodů. Rad je mnoho, ale každý člověk je individualita a s vypořádáváním se se stářím je na každém. I já se potýkám, že si občas s dětmi nerozumím. Vzplanu, ale jen na chvilku, na um mně vždy přijde moje maminka, vzdělaná, náročná, na druhé straně skromná, která žila „svůj život“. Uměla žít samotou, byla v ní ráda, četla, vzpomínala, psala. Přátelé pomalu odcházeli a ona stále přemýšlela, co ještě a komu by ještě mohla pomoci. Já stále pracuji, jsem ráda, že jsem obklopena mladými lidmi, jsou-li oni rády, o tom nepřemýšlím. Myslím si ale, že se navzájem doplňujeme, oni mě nabíjí mládím a já je učím trpělivosti, poskytuji jim útočiště. Často jsem vrbou , kam šeptají svá tajemství. Jak dlouho tato symbióza bude ještě trvat nevím, ale vážím si každého dne pospolu. Nenaříkejme, hleďme využít každého dne, který nám byl nadělen.

To myslíte vážně? Škoda, že nejste perfekcionistka na spisovnou češtinu.

Já jsem nepochopila nadpis : Jak vydržet co nejdál ... Je to myšleno jako: Jak vydržet co nejdéle nebo snad: Jak vydržet dojít co nejdál ? A ani po přečtení článku jsem to nerozluštila ...

Žasnu,jak se dají splácat témata do jednoho chumlu,hop sem a hop tam. Začátek článku něco - , a konec se zabývá konkrétními stesky nad vhodným oblečením pro starou ženu. Psaní v množném číslo,jakoby vypadá,že se to týká většiny,ale zde se netýká, je to jen pseudoproblém pisatelky. Já vždycky říkám : nemůžeš-li se rozhodnout,co chceš ze dvou možností,tak si je definuj , hoď mincí a je to.

Teda, tohle je fakt něco, mám toho za sebou docela dost, ale takhle do sebe zahleděnou ženskou, aby pohledal. Z tohohle bych si nebrala příklad, ani kdyby mi za to platili. Jsem založením pesimista, ale proti této paní jsem celkem šťastná pesimistka. A tohle má být koučka? Možná ano, ale návodu, jak si jít hodit mašli.

:-) Zpěněný pokus, jak zůstat sama sebou při jakémkoli tématu :-)

S posledním odstavcem nemám nic společného. Před šestnácti lety (58) jsem byla o 28 kilogramů starší. Dokud jsem se spoléhala na obezitologa, šlo to z tuha, proto jsem ho opustila. Naučila jsem se spoléhat na sebe, mít zdraví ve své moci a udělala si život hrou. Oblečení je pro mě už jen třešnička na dortu, kterou si náležitě vychutnávám :-)