Přemýšlení seniorky: Jak vydržet co nejdál

Podařilo se mi objevit na netu českou firmu, které když pošlete dobře změřené míry, ušijí vám, co si přejete. Případné úpravy udělají zdarma a ochotně. Mám od nich kostýmek, šaty, kalhoty i halenku. Jsem moc spokojená. Nevěděla jsem, že to lze zvládnout přes e-shop. Je mi taky 65 a jsem "baculka". Je třeba si dělat radost!

Ten poslední odstavec je přesný. Co si má člověk jako seniorka obléci? I moje velmi štíhlá kamarádka říká,že pas je pryč. Natož my plnoštíhlé dámy . Konfekce nesedí,například mě zcela vyřazuje velkolepý hrudník,ke kterému bych potřebovala úplně jiné boky. O pasu nemluvím,ten se nějak ztratil v překladu. Hledat něco pěkného v obchodu je opravdu složité.Možná by člověk měl zamířit do nějakého butiku,ale individuální přístup prodavaček mě nikdy neseděl.

Již to v diskuzi zaznělo. Příliš mnoho otázek a málo odpovědí, ale takový je život.

Psáno ve stejném tónu jako minule, je to Vaše volba, ale opakuji se, nepište v množném čísle, mám to jinak. Pro mne bohužel zase jen čtení o stesku a bezradnosti.

S rodiči starosti mám už za sebou.Maminka po 90 a mrtvičce trochu zmatená. Často v nemocnici a tam byly trochu problémy.. .Umřela v mé péči jako táta .Řeším starosti dětí. Řešení. Být co nejdéle samoobslužná.Starám se o psa. Oblečení neřeším , mám stálou velikost.

Alena Velkova Taky jsem cekala presne co vy ?‍♀️slibne to zacalo

Mnoho otázek, málo odpovědí, když chybí podstata vlastního bytí. Tak jak se rodíme bez návodu, tak i umíráme. Třetí odstavec je naprostá bezradnost s vlastním životem. Pro mě není vůbec důležité "Co na mě čeká za obzorem.", pro mě je důležitá přítomnost a když něco dělám, tak vím, proč to dělám. Říká se tomu vědomé bytí. Tělo mladé Duše nechátrá. Mladá Duše ve svém těle nevidí nepřítele, tudíž není důvod bojovat. Tak to prostě je, tedy alespoň já to tak mám. Nepíši za druhé, neboť nikdo druhý mi moji cestu neprošlapal. ♥♥♥

První dva odstavce článku mě velmi zaujaly, protože pokládají velice závažné otázky o přístupu ke stárnoucím rodičům, kteří se pomalu a nenápadně stávají malými dětmi. Myslela jsem, že v dalším textu najdu nějakou radu či zkušenost z vaší praxe v této oblasti, protože bych se ráda dozvěděla, jakým způsobem se s touto problematikou vyrovnávají jiní...místo toho se článek překvapivě stočil k nákupu oblečení...škoda, tak třeba příště.

Perfektně napsané !!! A jak pravdivé. Tělo stárne, ale důležité je, když "duše" zůstává mladá. Ale bohužel to nejde zrovna moc dohromady...jak kdosi kdysi tento stav popsal: Duše se hádá s tělem. Tak to prostě je a my s tím musíme bojovat, dokud to jde ! :--))