Provokace, legrace nebo totální nesmysl? Takové reakce vzbudilo nedávné prohlášení francouzského filozofa Geoffroye de Lagasnerie, že je čas přehodnotit společenský tlak na význam rodiny a romantických vztahů. Podle něj je mnohem důležitější mít přátele než lásku, partnera či rodinu. Dotyčný vydal takzvaný manifest přátelství. Lehce provokujícím způsobem se rozhodl posílit ve společnosti vědomí, že mít kolem sebe partu dobrých kamarádů je jeden z nejdůležitějších předpokladů k tomu, aby člověk prožil kvalitní život.
„Ta představa, že by se život měl odehrávat v cyklu: mládí, studia, vytvoření vztahu, sestěhování se, spaní ve stejné posteli, mít děti… To jsou institucionální role, ale mnoho lidí není s tímto typem života v souladu a má jiné touhy,“ píše jednačtyřicetiletý filozof ve svém textu, který zveřejnila řada evropských médií.
Mnohé zastánce tradičního rodinného uspořádání poněkud rozzlobil, nicméně mezi psychology se v poslední době o významu přátelství mluví čím dál více. Existuje několik průzkumů, podle jejichž závěrů jsou ve stáří spokojenější lidé, kteří mají dobré přátele. Jsou na tom prý výrazně lépe než lidé, kteří mají početné rodiny. „Jsme přesvědčeni, že mít věrné kamarády je mnohem důležitější než mít občasný kontakt s dětmi a vnoučaty. Potvrdilo se, že přátelství výrazně ovlivňuje psychické zdraví a lidé, kteří mají možnost si často povídat s kamarády, jsou v lepší psychické kondici, než ti, které jednou za čas navštíví příbuzní,“ uvedla Lynne Gilesová, vedoucí týmu, který na toto téma provedl několik výzkumů a řadu anket. Tvrdí dokonce, že lidé, kteří mají ve vysokém věku dobré kamarády, se dožívají vyššího věku v lepší kondici než ti, kteří jsou více fixovaní na rodinu.
„Mám sousedku, která neustále mluví o svých dětech a vnoučatech. Tak trochu mi dává najevo, že jsem chudinka, protože nemám rodinu. Ovdověla jsem, manžel měl syna z prvního manželství, ale ten žije v zahraničí a nestýkáme se. Ta sousedka má tři děti, hromadu vnoučat a pořád se jimi vychvaluje. Jenže oni ji navštíví tak jednou za čtvrt roku. Tahá sama tašky s nákupem, nikdo z nich ji někam neodveze, když potřebuje. Vlastně žije osamělý život, pořád jen kouká na televizi,“ vypráví jednaosmdesátiletá Dana, která naopak často a ráda vyráží do společnosti. Chodí do klubu seniorů spolu se dvěma kamarádkami, které zná řadu let. „Mnohokrát jsme měly nějaké neshody, jsme každá jiná, ale zároveň se nám mockrát osvědčilo, že máme jedna druhou. Když má jedna nějaké trable, další pomohou. V tomto věku už víme, že si musíme pomáhat. A díky tomu, že chodíme do klubu, jsme se seznámily i s mladšími lidmi, například s milou paní, která dělá výtvarné kurzy. Je mladší, řídí auto a několikrát nám už výrazně pomohla, protože nám přivezla velký nákup, jednou mě vzala i k lékaři. A báječně si všechny povídáme. Já potřebuju mluvit s lidmi, inspirovat se zajímavými osobnostmi, dozvídat se nové věci. Když pár dnů sedím doma a koukám jen na televizi, úplně cítím, jak degeneruju,“ tvrdí Dana.
Pod pojmem přátelství si každý představuje něco jiného. Význam toho slova nabyl jiné významy, než mívalo. Pro někoho je přítel každý, kdo mu něco okomentuje na sociálních sítích. Pro jiného je to vzácné označení, které jen tak někomu neudělí. Jisté však je, že mít kamarády, kteří pomohou, když je třeba a na setkání s nimi se člověk těší, je jeden z nejdůležitějších předpokladů k tomu, jak prožít kvalitní život.
Psychiatr Max Kašparů říká, že abychom nepodlehli jsme vyhoření a pocitu, že nic nemá smysl, je třeba vybudovat takzvaný šestistěn, tedy šest stěn, o které se můžeme opřít. „Jednou z nich je přátelství. Mít kolem sebe přátele je nezbytné k tomu, aby život fungoval. Ale jde o přátele pozitivně laděné. Tam, kde se jenom naříká a nadává, tam nechoďte,“ uvádí.
„Máma mi vždy říkala, ať se ožením. Že když budu sám, ve stáří se o mě nebude mít kdo postarat. Neměla pravdu. Manželka si našla mladšího v momentě, kdy jsem onemocněl a přestal vydělávat peníze. Dcera mi taky nijak valně nepomohla. Nemít kamarády, byl bych na dně. Oni mi pomohli se stěhováním, vozili mi nákupy, jeden mi v největší nouzi půjčil peníze. Drželi mě nad vodou a když jsem se z nemoci dostal, oplatil jsem to jednomu z nich, když měl taky nějaké trable,“ vypráví třiašedesátiletý Petr.
Francouzský filozof, který se rozhodl důležitost přátelství propagovat, tvrdí, že jednou z jeho zásad je vždy si na své kamarády dělat čas. Podle něj bychom je měli klást na stejnou úroveň jako partnery, děti, příbuzné. A zdůrazňuje, že mnohdy až ve stáří doceníme, jak důležité bylo si kvalitní okruh přátel vybudovat a léta udržovat.
