Řasenku nahradil krém na boty aneb čím se ženy krášlily za socialismu
FOTO: Eva Brunclíková, Retro Muzeum

Řasenku nahradil krém na boty aneb čím se ženy krášlily za socialismu

13. 3. 2023

Deodorant, řasenka, voňavé mýdlo, zahraniční parfémy. Nyní zcela běžná kosmetika dostupná v nejrůznějších cenových relacích dříve bývala takzvaně podpultovým zbožím. Což je výraz, který mladým lidem moc neříká. O co šlo? Hodně napovídá výstava v Retro muzeu v Praze.

Když se řekne lakování vlasů za socialismu, starší dámy se usmívají, mladé netuší o čem je řeč. Tato disciplína byla specifická v tom, že tehdejší lak nešel z vlasů smýt. Byl totiž tak silný, že z nich vytvořil lepivou kouli. Což ovšem bylo žádoucí, protože v módě byly pevně držící účesy či drdoly, v nichž se nepohnul ani vlásek. Lak se prodával ve velkých skleněných lahvích, z nich se přeléval do rozprašovačů tvořených skleněnou trubkou a gumovou koulí, která se mačkala. Mimořádná lepivost se projevovala i tím, že rozprašovače byly tak zapatlané, že od nich nešlo odtrhnout prsty. Ale pořád to bylo lepší než dříve, kdy se drdoly zpevňovaly cukrovým roztokem nebo pivem. Když se objevil lak ve spreji v podobě, v jaké ho známe nyní, byla to přelomová událost a sprej s nápisem Lybar se vyskytoval v téměř každé domácnosti.

České ženy byly vynalézavé a nedostatek kosmetiky je rozhodně nezabrzdil ve snaze vypadat co nejlépe. Nosilo se výrazné černé obočí, ale tužky, které by zvýraznily, nebyly k mání? Nevadí, posloužil krém na boty.

Vrátit se do starých časů je nyní možné v Retro muzeu v pražském obchodním domě Kotva, kde je k vidění například typická koupelna s různou kosmetikou, taková, jaká se za socialismu vyskytovala ve většině domácností. Takže u ní často zní věta: „Jé, to jsme měli doma.“

retro.png

2_Retro Muzeum v Kotvě_@RetroMuzeumPraha.jpg

7_Retro Muzeum v Kotvě_@RetroMuzeumPraha.jpg

 

Výstava na jedné straně ukazuje, že to, co je nyní běžné, bylo dříve nedostatkové a považované za luxusní, na straně druhé připomíná fakt, že v Československu za socialismu vznikla značka Dermacol, která pronikla do světa a mohla se směle srovnávat se zahraniční konkurencí. Sehnat kvalitní zahraniční parfém byl nadlidský výkon, ovšem zároveň byl poměrně slušný výběr toaletních mýdel. Retro muzeum to připomíná dříve často používaným sloganem: Elida, mezi mýdly elita. „Výběrová mýdla se  prodávala ve velmi zdobených papírových kazetách, plechových dózách nebo kožených pouzdrech. Už z toho je zřejmé, že mýdla hrála často roli dárku. Dávala se například učitelkám na konci roku, na Vánoce babičkám nebo maminkám k Mezinárodnímu dni žen, popisuje tehdejší dobu Robert Vůjtek, ředitel Retro muzea Praha.

Výstava v někom vyvolá nostalgii a vzpomínky na mládí, které si mnozí nedali nedostatkem zboží zkazit a vzpomínají na něm jen v dobrém. V někom naopak vyvolá pocit: Byla to příšerná doba, ještěže už je za námi a nemusíme stát frontu na pitomý deodorant.

 

 

móda retro vzpomínky
Hodnocení:
(4.1 b. / 16 h.)

Pro hodnocení se musíte přihlásit

DISKUZE
Děkujeme za váš příspěvek do diskuse. Upozorňujeme, že redakce si vyhrazuje právo vyřadit diskusní příspěvky, které jsou v rozporu s platnými zákony a které podněcující k násilí a nenávisti ke konkrétním lidem či skupinám obyvatelstva. Smazány budou rovněž příspěvky obsahující jakékoliv vulgarismy.
Marcela Pivcová
Tedy: krém na boty místo řasenky, to jsem nikdy neslyšela a určitě bych nikdy nepoužila. Výjimečně jsme na nalíčení očí s kamarádkami použily opálenou sirku. Tužky na oči byly, ale tehdy jsme se do školy nemalovaly. Toaletní vody také byly běžně k dostání, spolužačce jsem jednou jako dárek dala tu s "černou kočkou". Pak byly "Živé květy", ale kytičky v lahvičce s vůní se mi nelíbily. Koncem šedesátých let jsme si už vozily běžně kosmetiku z NDR.
Marie Webrová
Lak na vlasy se prodával ve skle, rozprašovaš živě vidím...to bylo v padesátých létech. První český lak na vlasy ve spreji Lybar se začal vyrábět v roce 1966. Dárkové krabice s mýdly byly v nabídce dá se říci a stále. Ale třeba tužky na obočí byly nedostatkové včetně Reginy v tubičce i krabičky s kartáčkem. To bylo v sedmdesátých létech. Abych to upřesnila, zboží se na prodejny zaváželo podle rozdělovníku. Čím větší město, tím větší příděl. Když bylo zboží málo, šlo jen na velké prodejny a speciálky. Přícházelo do Československa i cizí zboží, to šlo pouze na ty speciálky.
Elena Valeriánová
Možná by si autorka článku mohla už konečně uvědomit, že my jsme tu dobu žili a ne všichni senioři jsou senilní a hloupí bez vzpomínek a vlastního názoru.
Elena Valeriánová
Možná by si autorka článku mohla už konečně uvědomit, že my jsme tu dobu žili a ne všichni senioři jsou senilní a hloupí bez vzpomínek a vlastního názoru.
Alena Gebauerová
Zase dalsi nepravda, rasenky k dostani byly, jen ne ty zapadni znackove. A zadna z mych tehdejších kamaradek rozhodne nepoužívala krem na boty. A kdo chtel zapadni licidla nebyl problem sehnst bony a koupit je v Tuzexu.
Daniela Řeřichová
O výstavě jsem psala loni v květnu : https://www.i60.cz/clanek/detail/30649/na-chvili-zpet-v-case
Zuzana Pivcová
Píše se zde o době socialismu, ale nějaký bližší časový údaj tu uveden není. Vypadá to podle informací tak na rozpětí 30 let. Pamatuji si opravdu hodně, protože jsem se o kosmetiku tehdy hodně starala, např. oči jsem si líčila od 18 let. Ale jsem nestranná. Měly jsme tužky na oči a barvu na řasy. Ta byla značky Regina v tubičce a nanášela se kartáčkem. Nebo byla tuhá v krabičce a kartáček, kterým se nabírala, se musel navlhčit. Držela dobře a řasy byly husté. V té době jsem dokonce měla už i nalepovací umělé řasy. Jako make-up jsme příležitostně používaly Dermacol. Mýdla, šampony, to nebudu psát. Jestli něco běžně nebylo k sehnání, tak zahraniční toaletní vody. Ty přicházely do obchodů na MDŽ a před vánoci a vždy pár různých kousků z Francie. Ono je třeba vzít v patrnost, že všude, tedy i na Západě, se móda vyvíjela a že ten nepřeberný a opravdu až zbytečný výběr jako dnes tam také odjakživa nebyl. A hlavně nebylo vše kvalitní jako třeba Dior či Chanel.
Miloslava Richterová
Opravdu zírám, že bychom byly takové chuďačky ??? Že by si Marta Kubišová mazala řasy krémem na boty ? Co je to za další nesmysly, to má vymývat hlavu mladým ?? Takhle lhát ! Mrkněte na dnešní mýdla a pasty, jak se zmenšují, mýdla budou za chvíli velká jako karamelky, tohle čtení se nedá předložit seniorce, to vám ten socialismus tak leží v žaludku ?! Mýdla byla v kazetě, ano, byla kvalitní, takže se ihned nerozpustila a prosím vás, kupovali jsme je mamince a babičce k svátku bez f r o n t y !!!!
Elena Valeriánová
Tak jak píše paní Řezáčová, mám to i já. Nikdy jsem nepoužila krém na boty na obočí. Používala jsem normálně řasenku s kartáčkem, dodnes vzpomínám na senzační heřmánkový krém, který byl jemný, vláčný a nádherně voněl. Moje značka voňavky byla vždy fialková. Nezáleželo mi na tom, jestli to byl pravý parfém, důležité bylo, aby na mně voněl. Na mytí nádobí se nepoužíval saponát, protože se voda dávala jako pomyje pro prase. Tak to bylo a neznamená to, že to bylo šmahem všechno špatně.
Hana Řezáčová
Nevím, kolik je autorce článku let, ale "splácla" dobu po válce s léty ostatními ... Jsem ročník 1953 od patnácti jsem používala řasenku ( ano, s kartáčkem - no, používám to dodnes, spirálky mi nevyhovují), v životě jsem ani já, ani mamka nepoužily na obočí krém na boty - to snad je historie válečná ... Ano, bylo kosmetiky méně, ale nikdy jsem nestála frontu na pitomý deodorant ... - Výstava je jistě zajímavá, mám takové vzpomínkové výstavy ráda - byla jsem např. na výstavě , která pojednávala o tom jak žíly naše babičky a prababičky - ty neměly ani saponát na nádobí, natož řasenku :-)

Zpět na homepage Zpět na článek

Nejste registrován/a? Zaregistrujte se zde.

Po přihlášení (registraci) uvidíte na tomto místě přehled Vašich aktivit na portále i60.cz, a to:

  • Váš nejnovější článek
  • Nejnovější komentáře k vašim článkům
  • Nové vzkazy od přátel
  • Nové žádosti o přátelství
Přihlásit se

JSTE TU POPRVÉ?
Přečtěte si, co všechno
portál i60 nabízí
.

AKTUÁLNÍ ANKETA