Příběhy starých fotografií: Naše Aerovka
FOTO: Z archivu Františka Schmída

Příběhy starých fotografií: Naše Aerovka

12. 3. 2023

Otec si udělal již v roce 1923 řidičák a jako praktikant drogista jezdil u šéfa s Laurinkou jako příležitostný taxikář. Jednou po zábavě vezl čtyři učitele zpívat, za volantem usnul, nevybral zatáčku, auto skončilo v řece.

Učitelé v buřinkách zůstali sedět po pás ve vodě a řeka Morava kolem nich pokojně plynula. Dostal vyhazov, ale láska k motorismu ho neopustila.

Když už měl vlastní drogerii a rodinu, zakoupil motocykl Duneld s loďkou, který byl poruchový, a tak ho vyměnil za malou aerovku "cililink". Otec matky sňatku dcery moc nepřál, ale když zeť přijel s autem, nechal se vozit po městě a když viděl známého, zavelel zatrub, zastav a kamarádům hlásil, že to je auto gregoristy, co si ho vzala naše Julča.

Po "cililinku" v roce 1934 následovala Aerovka 30, tenkrát moderní auto, a ta sloužila až do roku 1962 s vyjímkou války, kdy 6 roků byla na špalkách a kola byla ukrytá na půdě, aby jí Němci nezabrali. Po válce sloužila jednak pro dopravu zboží, návštěvám rodičů a výletům. I já  se s ní učil od 10 roků jezdit a abych viděl ven, měl jsem pod zadkem složený kabát.

Po získání řidičáku jsem vozil kamarády po muzikách a na na závody leteckých modelů. Jednou mi na kopci  prasklo lanko brzdy a řítili jsme se dolů k městu se zařazenou jedničkou. Já byl zpocený, pevně svíral volant a nejednou kamarád pronesl: Kdo ví, jak ten hrad má silné zdi? Metr nebo dva? Ale vše dobře dopadlo, lanka jsme opravili a teprve pak jsem kamarádovi vynadal.

Aerovka byla doslova členem rodiny a neradi jsme se s ní loučili, měli jsme s ní spoustu pěkných zážitků a když jí spatřím na vetránském srazu, poskočí mi srdce.

 

aerovka-3-maly.jpg

aerovka-1-maly.jpg

Můj příběh Příběhy starých fotografií vzpomínky
Hodnocení:
(5.1 b. / 21 h.)

Pro hodnocení se musíte přihlásit

DISKUZE
Děkujeme za váš příspěvek do diskuse. Upozorňujeme, že redakce si vyhrazuje právo vyřadit diskusní příspěvky, které jsou v rozporu s platnými zákony a které podněcující k násilí a nenávisti ke konkrétním lidem či skupinám obyvatelstva. Smazány budou rovněž příspěvky obsahující jakékoliv vulgarismy.
Soňa Prachfeldová
Hezká vzpomínka na staré auto. U nás v rodine byla také stará auta, jak já se styděla v tom jezdit. Byla jsem hloupá, dnes je mít jsem milionářka.
Lenka Kočandrlová
Je to fajn číst si o zašlých časech....Naši měli před r.1955 minora,potom asi okolo r. 1964 motocykl Praga se sajdkárou.Ten táta opravoval doma,měli jsme sajdku na skříni....Když bylo opraveno,jezdívali jsme s tím k příbuzným a my děti jsme seděli zakukleni pod plachtou v sajdce a sestra musela ležet ve špičce,aby ji nebylo vidět.Máma byla vždy rozlámaná se sezení na nepohodlném sedadle na motorce.Ani si nepamatuji,kdy se to prodalo,někdy okolo roku 1967.
Marie Ženatová
Pane Františku, pěkně vás po ránu zdravím. Děkuji za velmi zajímavý příběh* a fotografie. ♥ Vzpomínám i naše poslední setkání v Praze i s mým tehdy nejmladším vnoučkem od dcery - letos už bude maturovat.
Marie Faldynová
Ten nápad schovat autu kola aby nemuselo do války je geniální, i ostatní příhody jsou krásně popsané.
Blanka Lazarová
Jistě máte mnoho pěkných zážitků s automobilovými stařečky. Já jen jeden, který skončil dřív než začal. Naši koupili Tudora, ale byl v tak bídném stavu, že ho hned druhý den jeli vrátit. A otec radši zůstal u toho, že jezdil s autobusem MHD.
Martina Růžičková
Moc hezké vyprávění. :-)
Taťana Veselá
Moc pekne :-) nasi meli v sedesatych letech jako prvni auto vartburga, a dokonce jako prvni ve vesnici. Takze tata byl žadaný na svatby :)
Libuše Münsterová
Františku, zdravím. Tak zase se setkáváme při soutěži. Tenkrát jsme vyhráli oba, teď uvidíme S chutí jsem si přečetla článek a jako vždy perfektní
Alena Velková
Tak to jsou povedené historky, s odstupem času úsměvné. První auto mých rodičů byl Trabant. A jak to tehdy v 70. letech bývalo zvykem, vždy na konci prázdnin se vezla domů ze vsi spousta vajec, která se pak nakládala do vodního skla. Vezli jsme tenkrát přes 100 vajec, když nás trefil náklaďák. Vypadalo to hrozivě, ale naštěstí se nikomu z nás nic fatálního nestalo, jen auto bylo trošku rozložené na trsátka a asi ještě dva měsíce po opravě příšerně smrdělo :-))
Naděžda Špásová
Hezké vzpomínky, my jsme auto nikdy neměli, ale na traktoru a kombajnu jsem se párkrát svezla. Nebyl ani foťák, takže vzpomínky jsou jen v hlavě. Vlastní auto jsme si s manželem pořídili v osmdesátem osmém roce a byl to Moskvič, od té doby už máme páté auto. Je fakt, že si život bez čtyř kol neumím představit.

Zpět na homepage Zpět na článek

Nejste registrován/a? Zaregistrujte se zde.

Po přihlášení (registraci) uvidíte na tomto místě přehled Vašich aktivit na portále i60.cz, a to:

  • Váš nejnovější článek
  • Nejnovější komentáře k vašim článkům
  • Nové vzkazy od přátel
  • Nové žádosti o přátelství
Přihlásit se

JSTE TU POPRVÉ?
Přečtěte si, co všechno
portál i60 nabízí
.

AKTUÁLNÍ ANKETA