Nedělní sen
Všechny fotografie: Soňa Prachfeldová

Nedělní sen

6. 3. 2023

Nedělní ráno. To je slastný pocit, protáhnout se v postýlce, pomyšlení, že si mohu vstát, kdy chci, prožívat příjemné chvíle po procitnutí. Anebo se zamyslet nad snem, který mi utkvěl v hlavě. Sny, toť jsou záhady. Ani odborníci je neumí vysvětlit. Pokud to jsou milé sny, proč ne, ať se nám zdají.

Tentokrát to byla opravdu zvláštní směsice. Představte si, byla jsem mladá, seděla jsem za přepážkou na poště, ale jen jsem tam za někoho zaskočila dobrovolně. Najednou se mezi dveřmi objevila Naďa. I se psem, ale to nebyla čivava, nýbrž boxer. Krásný čokoládový, přímo k sežrání. Jak jsme si tak povídaly, obě mladé a krásné, objevila se mladá rozzuřená ženština, že prý dnes měla penzi a listonoška nikde. Tak jsem se jí snažila uklidnit, že určitě s penězi dorazí zítra, ať se o svůj důchod nebojí. Podařilo se mi ji uklidnit a mladá žena odešla. Protože mi skončilo hlídání na poště, řekla jsem Nadě, že ji odvezu k autobusu, aby nemusela pěšky ze Světce až do krajského města.

Co mě nejvíce fascinovalo na tom dnešním  snu, je to, že jsem měla v obraze starou poštu, tak jak vypadala před desítkami let, před  modernizací i se starými železnými kamnami, rozvrzanou přepážkou a popraskanými stoly. Tehdy nám Okresní správa pošt přivezla špalky a my si je i samy naštípaly a mohly jsme si zatopit. Listonoška byla moje milá paní kolegyně, která skutečně listonoškou kdysi byla, ale už tu není moc dávno. Za nás v pravěku byla paní listonoška nejoblíbenější člověk. Nosila dopisy, peníze, noviny, někdy i smutné telegramy. Lidé si v klidu sázeli sportku a matese. Na odlehlejší vesnice donesla paní listonoška třeba pro dědouška či babičku léky z větší vesnice. Byly jsme pět holek a fajn parta, v naší malé partě jsme všechno slavily spolu. Byla jsem z nich nejmladší slečna pošmistrová a byla to báječná léta. Měla jsem čtyři maminy, ale v práci mě respektovaly. S obyčejnou kalkulačkou jsem spočítala všechno. O té dřívější práci se dnešním poštám a jejím zaměstnancům ani nezdá. Mám pocit, že ani už nevědí, jak ta správná pošťácká práce vypadá. Všude fronty, v ruce pořadová čísla. Na vesnice pokaždé přijede jiné auto a rozvozci z pošt popletou zásilky nebo vůbec nedoručí. Protože nejraději házejí oznámení do schránky, aniž by se zdržovali zazvoněním. Jo moderní doba, doba uspěchanosti a neosobnosti. Moc snová není.

Ale abych nebyla jen zahleděná do minulosti. Otevřely se nám brány do svobodného světa, máme technologii o jaké se nám nesnilo. Máme digitalizaci. Jenže papírů neubývá, byrokracie vzrůstá. Je to asi tím, že se vymýšlejí nové a nové zákony a nějak pak uniká smysluplnost. A přítomnost to je pořád honba za něčím, aby se všechno stihlo, přes všechny vymoženosti.Každá doba má prostě své plusy a mínusy.

Abych se vrátila ke svému snu. Asi ta valorizace, ta mi způsobila to snové potěšení. Ne tedy tou šaškárnou, ale probudila ve mě vzpomínky na hlubokou minulost. Po probuzení, při raní kávě, jsem Nadě zavolala, zda v pořádku dorazila domů. Chtěla bych vidět její výraz. Prý nikde nebyla. Holka jedna, ani neví, kde se v noci toulá.

Přeji všem milé sny, ať jsou k nám  humorné a laskavé.

.

Můj příběh sny
Hodnocení:
(5.1 b. / 28 h.)

Pro hodnocení se musíte přihlásit

DISKUZE
Děkujeme za váš příspěvek do diskuse. Upozorňujeme, že redakce si vyhrazuje právo vyřadit diskusní příspěvky, které jsou v rozporu s platnými zákony a které podněcující k násilí a nenávisti ke konkrétním lidem či skupinám obyvatelstva. Smazány budou rovněž příspěvky obsahující jakékoliv vulgarismy.
Anna Potůčková
Soni v mém případě snad není noci, kdybych neměla nějaký ten sen. A jsou opravdu různorodé. Jedno se vracím do svého mládí, jindy s ocitnu ve své minulé práci a odporuji svému šéfovi, jindy se ve snu objeví Ti, co už mezi námi nejsou, jindy jsou to sny přímo fantazijní jako je běhání po lese se stavební míchačkou. A jsou také takové, kdy jsem někde ve výšce v oblacích a přemýšlím jak se dostat dolů kde vidím jen vodu, bláto apod. Tvůj sen byl takový normální, ze Tvého skutečného dosavadního života.
Miloslava Richterová
Prima čtení ke kávičce, nejdříve mne rozesmála p. Soňa svým pěkným článkem, pak p. Eva svou akcí na poště :-) děkuji. Moje známá ráda vzpomíná, jak v zimě při roznášení pošty, často ve sněhu přes pole, tu dostala jitrnici, tam něco ostřejšího pro zahřátí, pak už jen čaj a popovídat, aby to vůbec roznesla :-)
Hana Rypáčková
Evo, to koukám.Soňo, jsi dobrá, že si to pamatuješ... Já jsem rušila SIPO a to byky obstrukce...Teď tam už ani nepáchnu. Přeplatky půjdou na účet a případný nedoplatek na byt elektronicky. Za mailem zprávu chtěli 5 Kč. Film Pošťák zvoní dvakrát se mi vybavil...
Soňa Prachfeldová
Evko, tys mě rozesmála, jak jsi vyzrála na poštovní úřednici , jak maskovaný bankovní lupič. Jsi číslo.
Eva Mužíková
Ach jo, ty sny. Já bych mohla vydat knihu. V pátek jsem "vyzrála" na paní za přepážkou na poště. Kamarádka mne poprosila abych jí vyzvedla peníze na poukázku. Vím že to ani s OP nelze, ale proč to nezkusit. Ona jí dokonce podepsala doma. Před přepážkou jsem si nasadila brýle a roušku!!! Paní mne upozornila že podpis se musí dělat až na poště.... Tak jsem tam jméno zkomolila a bylo to. Penízky mi na OP kamarádky vydala.... Hezké čtení Soni.
Alena Tollarová
Soni, to je dobře, že jsi se o svůj sen podělila :) Na poštu často nechodím, ale zrovna minulý týden jsem si tam šla pro penízky od VZP. A už když jsem stoupala po schodech do patra i pak, když jsem s číslem v ruce seděla a čekala, až mě zavolá neosobní přepážka, vzpomínala jsem na časy minulé. Chodila jsem z práce ráno pro poštu a odpoledne s poštou. Za přepážkami i před nimi to většinou vřelo srdečností. To vše při razítkování, rozdělování dopisů a poštovních poukázek do přihrádek. Na mince bylo takové "udělátko", kam se vkládaly podle hodnot a pak se balily do rulíček ... a nezapomenutelná paní Černá se snad pořád smála. Dneska jít na poštu je spíš za trest.
Naděžda Špásová
Teda Soni, teď jsem se pobavila podruhé, poprvé to bylo včera v devět hodin ráno, když jsi mě vytáhla z postele. My se do toho Světce musíme zajet podívat, taky jsem si připomněla jak to vypadalo u nás na poště, když jsem tam chodila volat do práce. Boxer nemusí být špatný, ale čivava je moje srdcovka. Přeji ti krásný den a další legrační snění.

Zpět na homepage Zpět na článek

Nejste registrován/a? Zaregistrujte se zde.

Po přihlášení (registraci) uvidíte na tomto místě přehled Vašich aktivit na portále i60.cz, a to:

  • Váš nejnovější článek
  • Nejnovější komentáře k vašim článkům
  • Nové vzkazy od přátel
  • Nové žádosti o přátelství
Přihlásit se

JSTE TU POPRVÉ?
Přečtěte si, co všechno
portál i60 nabízí
.