Fejeton na "světlé zítřky"
Ilustrace: Pixabay

Fejeton na "světlé zítřky"

16. 2. 2023

Poblíž našeho domu je občas vidět zajímavý obrázek. Na cestě kolem Pokratického potoka, kam chodí lidé venčit své pejsky, jsou dvě příjemně umístěné lavičky. Nejsou teď příliš frekventované, na sezení je zima. Ale jakmile nastane příjemnější klima, lavičky ožívají.

Pejskaři mají ale smůlu. Lavičky většinou obsazuje mládež. Ať je teplo, nebo zima, kluci mají na hlavě golfovky s kšiltem a přes ně nataženou kapuci bundy, naraženou hodně do čela. Vedle nich na zemi jsou plechovky Coca-Coly nebo plastové lahve s něčím barevným, jednou rukou drží cigaretu a druhou chytrý telefon. A v uších sluchátka, která jim, při tom všem, vyhrávají jejich oblíbenou muziku. No, muziku, s trochou nadsázky se tomu hudba dá říci. Klasika a odznak současnosti. A vydrží tam takhle sedět hodně dlouho.

Ty světlé zítřky, o kterých jsme se kdysi hodně dávno učili ve škole a o kterých nám tak přesvědčivě vyprávěl prezident Zápotocký, ty kupodivu zůstaly i po onom předělovém roce 1989, jen změnily svůj obsah a formu. A také světovou stranu.

Ty mladíky na lavičkách žádné světlé zítřky nezajímají. Oni je totiž vytvářejí. A ani o tom nevědí. Asi bych měl ale ty jejich světlé zítřky dát do uvozovek. Co mají v hlavách, to skutečně nevím. Neptal jsem se jich. Ale asi ten chytrý telefon, který má každý v rukou, a něco bedlivě sleduje.

Možná je to z jejich strany jen určitý životní nepokoj. Hledání. Náplň. Standard. A když najdou to, co hledali, nepokoj se ozve znovu a telefon se opět rozsvítí.

Jsou to už ony naplněné, bájné „světlé zítřky?“  Myslím, že ani náhodou. Je to jen prostý vývoj. Vývoj společnosti, vývoj techniky. Běda však, pokud technika společnost předhoní. Pak má problém se s  vývojem identifikovat. Technika společnost pohltí.

Starořecký milétský filozof Anaximandros již v šestém století před naším letopočtem napsal:

„Z čeho je věcem vznik, to se jim stává i zánikem, a tak si navzájem platí pokuty podle určení času.“

Úžasná myšlenka, stará 2700 let.

Většinu svého pozdního života ležím v literatuře a historii. Zajímají mě civilizační proměny a zvraty od starověku až po dnešek. A pozoruji, že je to pořád stejné, pouze jiná je kvalitativní úroveň oněch změn. Nejsem žádný nadšený optimista a ze stávajícího stavu naší společnosti nejsem vůbec nadšený, ale nejsem ani pesimista, abych nevěřil ve změnu. Jsem realista a vzhledem ke svému, zatím uplynulému, životu čistý pragmatik. Čím jsme dnes, za to vděčíme své minulosti, za kterou člověk jen těžko udělá tlustou čáru.

Dříve jsme cvrnkali kuličky, hráli mariáš a četli mayovky a verneovky. S tím si vývoj pochopitelně nemůže vystačit. Přišly počítače a za nějaký čas i chytré telefony. A vyspělá technika, virtuální realita a ničivé zbraně. Holt, vývoj. Ten zastavit nelze. A také k tomu není ani důvod. Ten problém je, jak už jsem se zmínil, sladit vývoj společenský s vývojem techniky, aby společnost nebyla technikou zahlcena. 

Která je, vlastně, ta správná pravda? A kde ji hledat? A kolik těch správných pravd vůbec je? Nadprodukce všech možných pravd totiž výrazně snižuje jejich hodnotu. Současní zarputilí aktivisté by vám to určitě vysvětlili.

Náš život je odrazem světa našich idejí. Idejí, které většinou reflektují vývoj, se kterým se chceme identifikovat. Mnohdy ovšem marně. Idejí, které hledáme, kterých se možná i trochu bojíme, které chceme naplnit, ale bez kterých nedokážeme žít.

I ti mladíci na lavičkách, s chytrými telefony v ruce, mají určitě nějaké své ideje. Nelze jim je vyčítat. Žijí dnes a těžko je budeme přesvědčovat, aby cvrnkali kuličky, nebo četli mayovky a verneovky.

Karel Čapek vyslovil kdysi tuto zajímavou myšlenku:

„Mladá generace má pocit, že s ní přichází lepší svět. Stará garda má pocit, že s ní ten lepší svět odchází.“

Také mám občas ten pocit. Snad je to ale jen můj laický pocit.

 

fejeton Můj příběh
Autor: Jan Zelenka
Hodnocení:
(5.1 b. / 29 h.)

Pro hodnocení se musíte přihlásit

DISKUZE
Děkujeme za váš příspěvek do diskuse. Upozorňujeme, že redakce si vyhrazuje právo vyřadit diskusní příspěvky, které jsou v rozporu s platnými zákony a které podněcující k násilí a nenávisti ke konkrétním lidem či skupinám obyvatelstva. Smazány budou rovněž příspěvky obsahující jakékoliv vulgarismy.
Jitka Caklová
Pane Zelenko, vzhledem k tomu, co jste o mně napsal u článku "Toxická pozitivita. S těmi, kteří jsou moc hodní, se žije těžce", tak tento váš článek opravdu není ani tak o mladých, ani o vývoji společnosti, ale je pouze o vás a vašem spoluNEvytváření "světlých zítřků". Bohužel!! :-(
Jan Zelenka
Díky těm, co tento článek byli schopni pochopit. Moc jich bohužel nebylo. Zuzko, článek není ani tak o mladých, jako o vývoji společnosti. Budu muset víc vážit, co psát, nebo raději psaní omezit. Přesto všem děkuji za názory.
Hana Polednová
Jendo, vzpomínám si, že pro moje i ostatní děti bylo takovou lavičkou železné klepadlo na koberce před naším panelákem. Tam se scházelo dětí. Ty malé na pískovišti a větší zde. Neodsuzovala bych všechny mladé. Musíme se smířit s tím, že mobil drží v ruce všichni celý den. Mně spíš vadí, když jsou posprejované baráky a kdejaké památky v přírodě. My jsme také byli mladí a puberťáci a občas dělali věci, které se nelíbily dospělým. Život je naučí zrovna tak, jako nás.
Vlasta Ledlová
Mám stejný názor jako Zuzana Pivcová.
Jiří Dostal
:-) I láhvi rumu se občas zadaří... :-)
Jarmila Komberec Jakubcová
Líbí se mi myšlenka Karla Čapka.
Jan Zelenka
Díval jsem se na webu na váš profil. myslím, že mne zajímá trochu jiná tématika. Ale jste dobrý.
Jan Zelenka
Pane Patta, tato kniha v naší knihovně není. Ale literatury o tomto problému mám dost a píši o starověku publikaci.
Ivo Patta
Zajímají Vás civilizační proměny a zvraty od starověku až po dnešek? Tak Vám dám typ na knihu Ekonomům to myslí černobíle. Knihu si můžete vypůjčit v městské knihovně. Dozvíte se proč třicet let jen klopýtáme do budoucnosti a také, v kapitolách Světlo na konci tunelu I a II zjistíte jak z toho ven.
Ludmila Černá
Honzo, kolikrát já v mládí slyšela, co jsme za generaci, jakou příšernou hudbu posloucháme, co z nás bude a kam ten svět spěje. Bohužel o tom, kam spěje, nerozhoduje parta mladíků čučících do mobilu, ale "slušní lidé". Ti si podrobují národy, vedou války, ti ovládají svět. Já se těm mladým někdy ani nedivím, že jsou jací jsou. Mají rodiče. A když se tak někdy koukám kolem sebe...mohlo by to být horší. Opatruj se.

Zpět na homepage Zpět na článek

Nejste registrován/a? Zaregistrujte se zde.

Po přihlášení (registraci) uvidíte na tomto místě přehled Vašich aktivit na portále i60.cz, a to:

  • Váš nejnovější článek
  • Nejnovější komentáře k vašim článkům
  • Nové vzkazy od přátel
  • Nové žádosti o přátelství
Přihlásit se

JSTE TU POPRVÉ?
Přečtěte si, co všechno
portál i60 nabízí
.

AKTUÁLNÍ ANKETA