Lenka (58 let): Manžel má raději psa než mě. Je to směšné, ale trápí mě to
Ilustrační foto: Ingimage

Lenka (58 let): Manžel má raději psa než mě. Je to směšné, ale trápí mě to

1. 3. 2023

Když jsme si před lety pořídili psa, byli jsme oba s manželem nadšení. Vnučku máme v Praze, my žijeme na Moravě, tak nám pejsek nahradil prázdno, které jsme začínali pociťovat. Jenže teď žárlím. Vím, je to směšné, ale pes se stal středobodem naší domácnosti a já se cítím jako služka.

Muž byl vždy typ, který se rád nechal obskakovat. Mně to nevadilo, naopak. Můj život vyplňovalo vaření, uklízení, prostě běžná péče o domácnost, kterou jsem tvořila já, manžel a můj syn. Kdo měl doma dva chlapy, ví, o čem mluvím. To bylo pořád jen: Co bude k večeři? Upečeš nám štrůdl? Mami, já bych si dal palačinky… K tomu práce zdravotní sestry. No nezastavila jsem se, ale brala jsem to jako normální, pěkný, běžný život. Syn vystudoval, založil rodinu v Praze, navštěvujeme se, ale najednou jsem pociťovala, že mám více volného času. Také jsem z hektického místa v nemocnici přešla do jedné soukromé ordinace a je to moc fajn, mám pevnou pracovní dobu, nemám noční.

Začali jsme dělat opravy na chatě, aniž bychom o tom s mužem mluvili, bylo to jako bychom se pomalu připravovali, až jednou budeme žít v klidu v penzi. Takže nápad pořídit si malého psa se jevil jako ta nejlepší věc na světě. Budeme chodit na procházky, doma bude zase veselo, říkala jsem si.

Pořídili jsme si bišonka. Už když jsme jeli vybírat štěně z té hromady malých bílých kuliček, bylo mi jasné, že ho budeme oba milovat. No kdo by se nezamiloval do bišoního štěňátka. Nic rozkošnějšího jsem do té doby neviděla.

Manžel se k němu choval něžněji a pozorněji, než k našemu synovi, když byl malý. Pořád si s ním hrál, cvičil ho, chodil s ním na dlouhé procházky. Časem jsem začala pozorovat, že mě k tomu nepotřebuje. Neříkal, ať jdu s nimi. Pes spí v noci přitulený k němu. Když muž přijde domů, prvně se pomuchlá s ním. Mluví s ním více než se mnou. Mě neobjímá, nelíbá, nehladí, našeho Pepíka ano. Pepík je opravdu mimořádně pěkný a veselý pejsek a mám ho moc ráda. Ale ve chvíli, kdy jsem slyšela manžela, jak mu ve vedlejším pokoji říkal „Pepíčku, pojedeme spolu sami na pár dnů na chatu, to nám bude spolu dobře“ pochopila jsem, že něco není v pořádku.

Ocitla jsem se na druhé koleji. Manžel má psa raději než mě. Naplnil jeho život. Cokoli vůči němu řeknu, rozzlobí se. Nevadí, když pes něco okouše, když si označkuje něco v bytě. Nedávno přičůral vázu, já věděla, že to je proto, že byl naštvaný, protože jsem mu vzala oblíbenou hračku, kterou rozkousal a hrozilo, že sežere tu hmotu, kterou byla vyplněná. Manžel mi vyhuboval, že jsem psa nebyla vyvenčit a proto se počůral. Já na to, že jsme se právě vrátili z procházky, že značkuje z trucu. Manžel na to, že to je nesmysl, že s se o něj dostatečně nestarám.

My jíme chleba se sýrem, manžel Pepovi připravuje maso na másle. Nepřeháním, když nakupujeme, pro psa není drahé nic, na sobě šetříme. Když jsem udělala řízky, které byly v mrazáku, manžel se rozčílil, že prý byly pro Pepu, ne pro nás.

Smějete se? Připadají vám moje stesky směšné, přehnané, dětinské? Já vím, že jsou. Syn a snacha se tomu také smějí, ale po týdnu na chalupě řekli, že pochopili, že si nevymýšlím. „Takhle hezky jako teď k Pepíkovi jsi se, táto, ke mně nikdy nechoval,“ řekl syn manželovi.

Těšila jsem se, že budeme jezdit k moři. Nemůžeme, manžel by Pepu nedal do psího hotelu ani na týden, tvrdí, že by to pes bez něj nepřežil. Nedá ho ani hlídat k synovi a snaše, tvrdí, že by tam také uhynul steskem. No nevím, myslím, že steskem by uhynul spíše manžel. Začala jsem jezdit k moři sama nebo s kamarádkami.

Náš vztah je rok od roku chladnější. Vymizely z něj intimnosti, láska, city. Dostává je pes, ne já. Pokusila jsem se na to téma s mužem mluvit, ale koukal na mě jako na blázna. Řekl, že jsem se pomátla.

Nedávno dostal pes dort k narozeninám. Speciální dort upečený pro psa, byl zdobený párky, kolečky salámu a tak. Neptám se kolik stál. Já na narozeniny nedostala nic. Ani kytku, ani bonboniéru. Bylo mi to líto a manželovi jsem to vyčetla. Řekl na to, že jsme si přece řekli, že teď kvůli celkovému zdražování budeme žít úsporněji a nekupovat zbytečnosti. Že ho nenapadlo, že chci slavit narozeniny, které nejsou kulaté.

Je mi jasné, že mnoha lidem bude připadat moje svěřování se naprosto bizarní. Ono vlastně to, co prožívám, směšné je. Ale my se kvůli psa čím dál více hádáme. Manžel mě stále peskuje, kritizuje, že jsem něco neudělala dobře. Přijde domů a řekne třeba: „Umyla jsi mu misku? Má ji nějakou zapatlanou. Pojď ke mně, ty můj chudáčku, ona ti ani neumyje misku.“

A já mám v takových chvílích pocit, že snad vyletím z kůže.

 

(Autorka si nepřála uvést celé jméno, redakce ho zná. Fotografie je ilustrační.)

 

 

 

domácí mazlíčci rodina vztahy a sex
Autor: Redakce
Hodnocení:
(4.8 b. / 13 h.)

Pro hodnocení se musíte přihlásit

DISKUZE
Děkujeme za váš příspěvek do diskuse. Upozorňujeme, že redakce si vyhrazuje právo vyřadit diskusní příspěvky, které jsou v rozporu s platnými zákony a které podněcující k násilí a nenávisti ke konkrétním lidem či skupinám obyvatelstva. Smazány budou rovněž příspěvky obsahující jakékoliv vulgarismy.
Soňa Prachfeldová
Nic se nemá přehánět, pes je sice nejvěrnější přítel člověka, jak se říká, ale není to mimi, někdy je se zvířátky clověku lépe, než s někým, kdo nám nesedí. Paní Lenko, tak je nechte delší dobu o samotě, třeba manžel pozná, že jen pes ke štěstí nestačí.
Olga Škopánová
I manžel oné paní by si měl uvědomit o co by přišel, kdyby ji ztratil.
Ladislava Mikendova
Asi se na mě vy všichni diskutující včetně autorky dopisu budete zlobit,ale žárlit na psa je směšné. Pejsek je zvíře,které vás neskutečně miluje a bude vás milovat i když mu budete třeba ubližovat . Bylo by zajímavé vyslechnout také druhou stranu . Já bych uvažovala o tom, že vztah mezi manžely ochladl a manžel své city směřuje tam,kde jsou opětovány. Já bych popsané situace obrátila v legraci a zamyslela se nad sebou. Pejska mám už čtvrtého a nesmírně ho miluji,tím víc,že jsme zůstaly samy a jsem toho názoru,že kdo nemá pejska,nebo třeba kočičku,neví o co přichází. A ať si pisatelka uvědomí,že kdyby nedej bože o manžela nebo také pejska přišla,bude se za tento postoj stydět a bude jí to líto.
Olga Škopánová
Já bych se s bodem jedna (pracovat na vztahu), vůbec nezdržovala a volila bych ihned bod dva ( odchod středem)
Eva Mužíková
Anička N. to napsala podle mne výstižně.
Anna Novotná
Paní Lenko, pojmenováváte to výstižně, ale dopálili byste mě oba! On evidentně zástupně zaplňuje prázdné místo v životě, když vztah se vytratil, ujíždí někam "doblba" a vás si neváží, opravdu jste pro něj inventář a služka. Vy zase "brečíte na špatným hrobě". Zkuste s mužem ještě jednou promluvit, nastavit mantinely a dát tomu termín, zda se srovná, jinak bych si zařídila život po svém, jste ještě mladá, práci a starosti máte za sebou, zasloužíte si lásku, respekt, uznání a pozornost. Na vztahu potřebujete zapracovat oba; pokud se vaše iniciativa nesetká s patřičnou odezvou a nebudete ve vztahu spokojená, odešla bych středem, když si ti dva vystačí. Váš muž by zřejmě potřeboval psychologa, než zblbne docela. Muž svůj přístup k vám změní, pokud vy změníte zásadně svůj přístup k němu, ke svému životu a sobě a začnete si vážit sama sebe. Toho druhého změníme těžko, ale svůj přístup k němu změnit můžeme. Nezáleží ani tak na tom, jak se chová on k vám, ale spíš, jak se k tomu postavíte vy. Pokud si ale nebudete vážit sama sebe, těžko si vás může vážit ten druhý. Asi by si časem povšimnul, že není snídaně, oběd, večeře, vypráno, uklizeno, .... a vy si místo toho zaplnila prázdné místo něčím příjemným; takto si je jistý, že vás zase najde na svém místě, tak proč by se měl snažit?
Hana Rypáčková
A my jsme měli 2x pejska. První byl dětí ( zbyl nám) a druhý manžela. Oba jsme se starali , milovali nás a my je . Měla jsem slogan: "Přítulný manžel a spokojený pes nebo spokojený manžel a přítulný pes." Ten zakopaný pes bude asi někde jinde..
Hana Šimková
Miluji svého pejska , všichni kolem to vědí, že bych pro něho udělala všechno a nikdo nežárlí.
Eva Kopecká
Soucítím s Vámi. Sil bude v důchodu ubývat a Vy budete mít na krku nejen stárnoucího muže, ale i psa s výsostným postavením rodině. Tady vidíte, že zvíře, když je víc než člověk, může lidem život hezky znepříjemnit. Místo, aby si lidi udělali život hezčí a pohodlnější, skáčou kolem zvířete a omezují svoje potřeby a pohodlí. A že to zvíře a jeho provoz taky něco stojí. Granule, veterina...asi jsem zaujatá, nikdy jsme psa neměli. A možná sobecká. Teď, když žiju sama, mě vůbec ani nenapadne slevit ze svého standardu a ubrat ze své úrovně. Přemýšlet, zda mám jít na pedikúru a koupit si vitamíny nebo dopřát psovi kvalitnější jídlo, to tedy skutečně ne. A lítat s ním venku brzy ráno a pozdě večer po sídlišti s těmi bolavými koleny a mizernym spaním, zvažovat, kam ho dám, když chci jednou za rok k moři, děkuju to opravdu nechci.
Olga Škopánová
Jediná pomoc opustit manžela i psa.

Zpět na homepage Zpět na článek

Nejste registrován/a? Zaregistrujte se zde.

Po přihlášení (registraci) uvidíte na tomto místě přehled Vašich aktivit na portále i60.cz, a to:

  • Váš nejnovější článek
  • Nejnovější komentáře k vašim článkům
  • Nové vzkazy od přátel
  • Nové žádosti o přátelství
Přihlásit se

JSTE TU POPRVÉ?
Přečtěte si, co všechno
portál i60 nabízí
.