Je to už přes čtyřicet dva let, co jsme se nastěhovali do našeho družstevního bytu na sídlišti Pod Holoměří ve čtvrti Bukov. Teď už jsme tzv. vlastníci, ve 42 bytech už je nás jen pár starousedlíků. Je 8.2.23 odpoledne, po delší době svítí slunce a náš pejsek se dožaduje procházky. Jenomže v TV je biatlon a páníček je velký fanda tohoto zimního sportu, tudíž los padl na mně. Ani mi to nějak moc nevadilo, i když se na biatlon taky dívám. Oblékla jsem sebe a Boonečka, vzala s sebou foťák a vyrazili jsme do terénu. Několik měsíců opravovali rybník naproti přes silnici, tak jsem se chtěla podívat, co je tam nového.
Na začátek února bylo spíš jaro než zima, vzala jsem s sebou sáček se suchým chlebem pro kačenky, kterých tam je docela dost. Aspoň jsem to očekávala. Chyba lávky, sešla jsem až k vodě, ale po ptácích ani vidu ani slechu. Rybník byl částečně zamrzlý, na břehu byla hromada bláta a já měla co dělat, abych si nedala bahenní koupel, i když je to prý zdravé. Rozházela jsem svačinku po ledě, snad se k ní kačky dostanou. Potkali jsme jen jednu paní s dvěma pejsky, jinak ani noha. No a když jsme přišli na nový můstek a já se chystám vyfotit splav, vidím pod sebou sedět tři kačenky, bohužel chleba byl jinde. Snažila jsem se zachytit, co se dalo, jsme malé sídliště, za tu dobu kolem nás vyrostla malá džungle a nechybí tu ani skály. A víte co je důležité? Nad námi je Ústecká nemocnice, párkrát už jsme její blízkost využili. Bohužel stromy a zeleň kolem nás se zalíbily i divokým prasatům, máme jich tu požehnaně a prý se s tím nedá nic dělat.
Zvu vás na malou procházku mým domovem, není to bůhvíjak krásné a zajímavé, ale berte to tak, že na atraktivnější místo nebyly podmínky a myslím, že zeleň kolem nás je docela záviděníhodná. Přeji všem pohodu a radost ze života.