Fejeton na radostné sdělení "jsem doma"
Úvodní foto Pixabay.com

Fejeton na radostné sdělení "jsem doma"

12. 2. 2023

Co to vlastně znamená, když řekneme – jsem doma? Co to je – být doma? V charakteristice domova je určitě důležité, jestli člověk žije sám, v úplné rodině, či jen s partnerem nebo partnerkou. Může to pak v detailech vnímat rozdílně. Ale pořád je doma.

Také jsem si občas, zejména v  horší náladě, tuto otázku položil. A položil jsem si ji i poté, co mi jedna kolegyně s úsměvem řekla v mé oblíbené kavárně – vždyť ty jsi tady vlastně doma, ne? A řekla mi to poté, kdy jsem dostal od servírky skoro vynadáno, že jsem tam už dlouho nebyl. A tak jsem se musel nad pojmem doma více zamyslet. Není to totiž pouze abstraktní pojem, ale také příjemná realita.

Vědomí domova je totiž pocit silně konzervativní. A násobený časem. Být doma, to je určité vědomí bezpečí, které člověk nosí ve své hlavě. Pocit, který sílí s přibývajícím věkem.

Důležité je vědět přesně strukturu svého domova. Hlavně, kde co doma je. Já, na příklad, abych nerušil malou Britney v nočním odpočívání, mohu klidně chodit po bytě i potmě. Noční cesty do lednice mám dobře vyšlapané. Když si jdu pro něco dobrého, tak nebloudím.

K  pocitu domova patří i tolerance mírného nepořádku. Hlavně moc neuklízet.  I ten největší slušňák a zarytý optimista občas sprostě zanadává a stává se až divokým v okamžiku, kdy si jde pro nějakou důležitou věc a najde ji teprve až po hodinovém usilovném hledání. Pocit domova se v tom okamžiku radikálně mění. A na vině bývá přehnaný úklid. Stává se to, když se nám v hlavě usídlí neodbytná myšlenka, že máme doma binec a začneme uklízet a přerovnávat věci. Takové zdůvodnění našeho hledání je ale pořád lepší, než si přiznat počínající seniorský hosip.

Pocit domova bývá nejsilnější v místech, kde máme svůj, až skoro intimní kout, kde máme uchovány všechny své životní radosti i starosti. Tam, kde na nás nečíhá zákeřná past, tam, kde se vyznáme i potmě, kde jsou uloženy naše vzpomínky i naděje. Tam je velký úklid krajně nežádoucí. V mém případě je to moje pracovna. Nedokážu si představit, jak bych bez ní žil.

V momentě, kdy dostaneme zvláštní a zaplaťpánbůh i řídký záchvat srovnat v onom svém intimním koutku knihy, rozdělit je, v  zájmu lepší orientace, podle velikosti, důležitosti, a třeba i podle barvy, přerovnat a roztřídit uložené dokumenty, část jich i vyhodit, v tom okamžiku se vědomí domova a pohody mění v něco zcela jiného. To nastává v momentě, kdy nějaký dokument nebo něco jiného hledáme a posléze si uvědomíme, že jsme ho pravděpodobně vyhodili, když pracně hledáme nějakou knihu, kterou právě potřebujeme a nemůžeme ji najít. Já, v tomto případě, jdu napravit paniku ve své mysli do lednice a tam si pořádně loknu léčivého Bechera. Po jedné partii karet se mi pak obvykle vrátí paměť i klid a vše se vrací do starých kolejí. Všem proto radím – pozor na přehnané úklidy.

Jsou ale i jiné, skoro až stresové momenty. Mohou nastat nastat i v okamžiku, kdy, tak zvaně, nejsou doma, tedy s  naším vědomím spřízněné, věci a jevy okolního světa. Kdy člověk venku narazí na problém, se kterým není schopný se identifikovat asi tak, jako by narazil doma na roh čerstvě přestěhované skříně. Nemá v tom případě krvavou modřinu na noze, ale ve své mysli. Ale to už s vědomím našeho domova souvisí jen okrajově.

Moc se mi líbí jeden anonymní citát:

„Domov se skládá z nadějí a snů. Je to místo, kde začíná náš příběh. Místo, které mohou opustit naše nohy, ale ne naše srdce.”

 

                 

bydlení fejeton životní postoj
Autor: Jan Zelenka
Hodnocení:
(5.1 b. / 27 h.)

Pro hodnocení se musíte přihlásit

DISKUZE
Děkujeme za váš příspěvek do diskuse. Upozorňujeme, že redakce si vyhrazuje právo vyřadit diskusní příspěvky, které jsou v rozporu s platnými zákony a které podněcující k násilí a nenávisti ke konkrétním lidem či skupinám obyvatelstva. Smazány budou rovněž příspěvky obsahující jakékoliv vulgarismy.
Hana Šimková
Pocit domova je strašně důležitý i když žiju jenom s pejskem. Stěhovala jsem se asi čtyřikrát se psem a on když si našel své oblíbené křeslo, byl hned doma. Bydlím jenom v garsonce a i když není úplně perfektní, strašně ráda se do ní odkudkoliv vracím. No a snad v ní zůstanu až do konce.
Naděžda Špásová
Ano, doma je doma. Pokud tam neřve opilý otec a z toho domova vás nevyhání. Já jsem doma od roku 1980, kdy jsem poprvé opravdu byla v našem domově a jsem tam dosud. Mám k tomu dnes zveřejněný článek. Jendo, hezky napsané.
Anna Potůčková
Moc hezky napsaný článek o velmi silném místě, kterému říkáme DOMOV. A co pro nás domov znamená si možná více uvědomujeme v současné době, kde mnozí o svůj domov přišli. At už díky válce, nebo díky zemětřesení. Domov je místem, kde nejen spřádáme své sny, své plány ale hlavně je místem kam se rádi vracíme si odpočinout či domov zvelebovat.
Zuzana Pivcová
Vaše povídání se moc líbí a úvahově je mi hodně blízké.Nikdy jsem se nenechala někým přesvědčit, co bych doma měla nebo neměla mít.
Antonín Nebuželský
Měl jsem kamaráda, který odešel v devětašedesátém do Německa a potom do Švýcarska, kde se docela prosadil. Když v devětaosmdesátém začal jezdit tam, kde se narodil a kde už nikoho, krom pár známých neměl, párkrát mi řekl :"tady mám ten pocit domova, který tam nemám. I když jsem movitý, létal do Rané letadlem, jezdil sem obytným vozem, třeba, tam jsem pořád host". Tady můžu v hospodě bouchnout do stolu, aniž by mi někdo řekl " tak prr tady si nevyskakuj. Taky pocit.
Marie Měchurová
Doma by se měl každý cítit dobře, a rád by se tam měl vracet. Když to tak není, je něco špatně. Chraňte si domov, je to to nejcennější, co máme.
Jan Zelenka
Děkuji, paní Kollinová, za váš empatický komentář.
Jana Kollinová
Domov je silné téma a moci vyslovit větu "jsem doma" s oním pocitem štěstí, jistoty a bezpečí je dar. Dokonale jste to, pane Zelenko, popsal slovy: "Vědomí domova je totiž pocit silně konzervativní. A násobený časem. Být doma, to je určité vědomí bezpečí, které člověk nosí ve své hlavě. Pocit, který sílí s přibývajícím věkem." Jiné pocity mám ve vzpomínkách na domov mého dětství a dospívání a mnohem silnější pouto mám k domovu své dospělosti, vlastní rodiny, stárnutí. Chápu ono časté poslední přání: "Chtěl/a bych zemřít doma."

Zpět na homepage Zpět na článek

Nejste registrován/a? Zaregistrujte se zde.

Po přihlášení (registraci) uvidíte na tomto místě přehled Vašich aktivit na portále i60.cz, a to:

  • Váš nejnovější článek
  • Nejnovější komentáře k vašim článkům
  • Nové vzkazy od přátel
  • Nové žádosti o přátelství
Přihlásit se

JSTE TU POPRVÉ?
Přečtěte si, co všechno
portál i60 nabízí
.

AKTUÁLNÍ ANKETA