Mlčet, usmívat se, prchat. To je cesta, jak být skvělou babičkou
Ilustrační foto: Ingimage

Mlčet, usmívat se, prchat. To je cesta, jak být skvělou babičkou

14. 2. 2023

Když se narodí vnouče, je dobré začít vyznávat následující zásadu: snacha či dcera mají vždy pravdu, protože si vše, co mladá matka potřebuje vědět, přečetly na sociálních sítích. Hlavní proto je neříkat jim nic, co se týká výchovy dítěte. Ony už totiž opravdu vědí úplně všechno.

Nesnaž se dítě postavit tak, že ho držíš za ručičky.
Když ho bereš do náručí, je třeba ho chovat takzvaně na tygříka. Mami, ty nevíš, co je to na tygříka? Ukaž, dej mi ho, takhle přece…
Když nechce jít, nech ho ležet na zemi, má právo na vlastní rozhodnutí.
Nechce jíst, tak ho nenuť.
Ne, nejí nic co je chemicky zpracováno a tento druh přesnídávky mu rozhodně nedávej.
Nešišlej, mluv s ním jako by byl už dospělý. Ano, my s ním od narození mluvíme jako s dospělým.
Neokřikuj ho, nevadí, že křičí. Když se mu chce křičet, ať křičí, je to přece dítě.

Když se nyní žena stane babičkou, dostane se tím do pozice poučovaného člověka a ze všech stran slyší, co má a nemá dělat. Pryč je doba, kdy starší ženy radily mladším, nyní je tomu přesně naopak.

Milé babičky, je nutné smířit se s tím, že když děcko tluče hračkou do stolu a vynucuje si pozornost řevem, nevadí to, protože je to dítě. Je nutné ovšem zároveň přijmout fakt, že když na něj mluvíte ve zdrobnělinkách, vadí to, protože je vhodné chovat se k němu od narození jako dospělému.

Zásady, rady a doporučení, které sdílely při výchově dětí ženy, které jsou nyní v pozici babiček či prababiček, jsou jiné, než bývaly v době jejich mládí. To je jedna nejdůležitějších věcí, se kterými je třeba se smířit, pokud žena v roli babičky obstát nebo ji aspoň ve zdraví přežít.

Druhá nejdůležitější skutečnost je: vše, co je třeba vědět, nyní matka najde na sociálních sítích, proto nepotřebuje rady matek či tchyní.

Jakákoli věta obsahující slovo „musíš“ je v komunikace s mladou matkou zakázána.
Nevhodné jsou i věty zahrnující spojení „měla bys“.
Naprosto politováníhodná je žena, která vypustí z úst větu obsahující výraz „my jsme to dělaly jinak“.

Kdo dodržuje tyto tři zásady, učiní první významný krok k tomu, že výchova jeho vnoučka bude probíhat v rodině v klidu a celkovém porozumění.

Je třeba rovněž přijmout fakt, že maminky malých dětí nikdy dříve neměly takový přísun nejrůznějších informací a rad, jak v roli mámy obstát. Dříve jim něco v tom smyslu řekly akorát tak jejich mámy, starší příbuzné, v lepším případě si na toto téma mohly přečíst pár knih napsaných odborníky na dětské duše. Nyní se na odborníka na dětské duše, přesněji na odborníka na cokoli, pasuje kde kdo a sociální sítě k tomu vytvořily nekonečný prostor. Takže mnoho mladých žen získalo pocit, že je třeba být úžasnými, nikdy neselhávajícími matkami, tak jak velí všechny ty rady a příručky. Je to něco jako modlitba: Dělám vše proto, abych byla nejskvělejší matkou na světě a k tomu mi dopomáhej internet.

Problém je v tom, že v generaci žen, které jsou nyní babičkami či prababičkami, je většina těch, jejichž životy dříve s internetem tak silně spjaty nebyly, tudíž stále mají pocit, že o jejich rady či zkušenosti někdo stojí. Nestojí. S tím je třeba se smířit, vyrovnat a podle toho se začít chovat.

Neradit. Nediskutovat. Nereagovat.

Nereagovat ani v situaci, kdy se osmiletá vnučka v sobotu ráno rozhodla, že nepojede na domluvený výlet, protože se jí prostě nechce a to znamená, že celá rodina mění dohodnutý program. Ne, babi, opravdu ji nebudeme nutit, když nechce, tak nechce, nevadí, že nás teta čeká, my prostě nejedeme.

Naprosto vyloučené je v takové situaci začít říkat něco ve smyslu, že osmileté dítě přece nemůže řídit chod rodiny, natož něco ve smyslu, že až holčička bude jednou chodit do práce, bude se muset řídit určitými pravidly a proto by si od dětství měla zvykat, že někdy je prostě nutné se podřídit, poslechnout ostatní. Ne, to opravdu není dobré říkat.

Od sdílení takových názorů jsou jiné babičky. Od toho jsou setkání s vrstevnicemi, na kterých je možno si zkušenosti a stesky vyměnit, navzájem se ujistit, že situace je podobná i v jiných rodinách, tím se uklidnit, dát si dortík či víno či obojí a pak s klidnou myslí, úsměvem a nekonečnou vlídností odpovědět dceři či snaše na otázku „pohlídáš malou v sobotu?“ větou „ne, mně se nechce.“

 

 

 

rodina vnoučata
Hodnocení:
(4.8 b. / 43 h.)

Pro hodnocení se musíte přihlásit

DISKUZE
Děkujeme za váš příspěvek do diskuse. Upozorňujeme, že redakce si vyhrazuje právo vyřadit diskusní příspěvky, které jsou v rozporu s platnými zákony a které podněcující k násilí a nenávisti ke konkrétním lidem či skupinám obyvatelstva. Smazány budou rovněž příspěvky obsahující jakékoliv vulgarismy.
Martin Vrba
Skvělý a výstižný článek, ale ruku na srdce, kdyby byl tehdy internet, byl bych mu vděčný. Například, když bylo mému synovi asi půl roku, tak jsem byl zoufalý, zdálo se mi, že hrozně řve, typoval jsem to na nějaké vnitřní zranění a vyhnal jsem klidnější manželku, aby s ním šla okamžitě k doktorce, auto jsme neměli - drandila jen s kočárem přes celé město. Ta ho prohlédla a taky polila vodou, aby si ho také poslechla a ta nás pak "uklidnila". Kluk má opravdu velice silný hlas a velký obsah plic - počítejte s ním do opery, ale do té doby to s ním musíte vydržet. Jo - bylo to krušné období, kdy nás při návštěvách už velice brzy rádi viděli za dveřmi. Druhý kluk zase neměl tak silný hlas, ale uprostřed toho nářku náhle ztichnul a začal modrat. Těch pár vteřin, než popadl dech, tak to byla hrůza - doktorka nám poradila, abychom v takové chvíli na něj střásli studenou vodu, že i tak je tam prý v plicích zbytek vzduchu a on chytne dech. Ano, tehdy jsme si museli v manželství vystačit s knížkou "Naše dítě" a s radami od kamarádek a babiček. Některé věci naše maminky a babičky neřešily. Moji kluci, když měli rýmu, tak smrkali a měli často uspaný nos a budili se. Moje vnučka, když měla rýmu, tak se zapnula odsávačka napojená na vysavač a probudil se tak celý panelák. A protože jí to odsávání bylo nepříjemné, tak kdykoli se zapojil vysavač nebo i kuchyňský robot, tak pak řvala jako protržená. Taky jsme si prožili, že neumíme správně držet miminka na tygříka. A spousty jiných věcí, čím vším se maminky řídily, už ale při dalším dítěti to vše také nedodržovaly - došel jim dech a už i ony nestačily držet prst na tempu doby a často od jedné mladé maminky (40) v příbuzenstvu zaznělo - s... na to. To bych se z toho zbláznila. Ale internet a mobilní telefon není špatná věc. Představte si, že žijete někde na samotě bez telefonu a dítě má skoro 40 a osypanou celou pusu - co to je? Nemáte auto a ani s kým se poradit. Uvedu příklad asi 5 let zpátky (tedy skoro současnost, měli jsme doma na hlídání vnuka, začal v půl druhé štěkavě kašlat a špatně dýchat- pak se doslova dusit . Volali jsme záchranku - řekli, že už jedou a že máme kluka vynést ven na mráz. Zdálo se mi to divé, ale poslechl jsem - opravdu v tom mrazu se mu dýchalo lépe. Pak jsem si to našel i na internetu. Přijely hned dvě sanitky - bylo to opravdu vážné, byl v nemocnici týden - naštěstí i s maminkou. Byla to Laryngitida Tato nemoc se týká především dětí do 3 let. Příznakem laryngitidy (zánět hrtanu) je štěkavý kašel, který se často náhle objeví v noci. Dítě najednou sípe, štěkavě kašle a těžce se nadechuje. První pomocí je dítě pořádně obléknout a nechat ho nadýchat se studeného vzduchu u okna, případně v létě otevřít mrazničku. Pokud se stav nelepší či je naopak horší, zavolejte záchrannou službu. A pak, nevím, zda je to jenom můj pocit, ale když jsem byl malý kluk, tak kolem sebe nebylo tolik alergií, jako je dnes, to jsou někdy doslova horory - vnučka snědla něco, v čem byly stopy oříšků - dusila se, druhá vnučka nesnese jídlo, kde je jen stopa po vajíčkách - stačí jen olíznout lžičku, kde si někdo před tím vzal míchaná vajíčka a zvrací několikrát za sebou - alergie na vajíčka. Atd.
Eva Kopecká
Jen bych dodala, že totéž začíná platit v práci. Je fuk, jak dlouho tam jste, když přijde mladé sebevědomé děvče. Které vám dá najevo, že jste to doteď dělala úplně blbě a vy jste nakonec ráda, že vás rovnou tím blbcem nenazve...
Vladislava Dejmková
Něco na tom je, doba se změnila. I já jsem poučená babička a nekritizuji a neradím. Ale neutíkám. Když jsou vnoučata u nás sama, respektují naše pravidla. Jsou pravda trochu pŕísnější, ale přesto jsou vnoučata u nás ráda.
Jana Janečková
Moc jsem se pobavila ? ..a je to tak!
Jitka Caklová
Jak píše Zdenka K. ve 13:13, tak já za své první a částečně i druhé vnouče, bych si dnes nejraději nafackovala. Ale netrestám se, bylo to v dobré víře a stejně se to nedá vrátit.
Jitka Caklová
Článek se mi moc líbí, jako by byl psaný mojí snachou a mým synem. Své holčičky 1,5 a 7,5 roku "vychovávají" stylem, že jim jdou příkladem. Roli babičky v jejich režii si ráda užívám a často je mi líto, že si rodičovství nemohu zopakovat a dát zpětně svým dětem to, co mají moje vnoučata.
Miloslava Richterová
Mlčet a usmívat se, nereagovat, nediskutovat, jen případně vypomoci a dětičky pravidelně obdarovávat. Doba se nám posunula, ale já si takto, na rozdíl od mladých, babičku nepředstavuji. Jinak článek napsaný pěkně a pravdivě, bohužel. Děkuji.
Václava Maršálková
Tak to mě přišlo jako z jiného světa,mám od dcery 8 letou vnučku,vychovávají ji dost přísně,že spíš já se snažím pro ni získat výhodu,taky mě miluje a ráda jde ke mně,kde ctí moje pravidla,ta jsou samo jiná než u rodičů,ale je fakt,že mám bezva vztah s dcerou a je rozumná,nemám problém ani se zeťem,vždy kdaž hlídám,vezmou mě na večeři ,přidali mi na dovolenbou s nimi a vlůbec mě rozmazlují,někdy si říkám,že si to ani nazasloužím,snažím se do věcí moc nekecat,ale raděj bych malou víc rozmazlovala..tak tenhle článek mi přijde jak vymyšlený,..ale jestli není,díky Bohu za moji rodinu..
Radana Chybová
Nutno ještě podotknouti,že současní rodiče rodičovství prakticky vynalezli.Předchozí generace to dělaly úplně blbě,svoje děti převážně týraly,zanedbávaly a ponižovaly. Tomu je nyní konec,současně děti budou konečně vychovávány správně. Moje snacha mi krmí uši takovými blbinami neustále. Ovšem jak tak pozoruji bezplenková komunikační metoda jim nějak utekla,látkové pleny pořád čekám,kdy zavedou a BLWmetoda příjmu potravy nějak pokulhává.Vidím polívečky pěkne dohladka vymixované.Oblíbený je mixovaný mimozemšťan(špenátová) a BLW metoda spočívá v tom že mimino užužlává knedlík.Teď se mi zdá,že máme trend bezpohlavní výchovy,ale do toho jim hodím vidle,neb k svátku chystám prudce holčičkovskou merino soupravičku.Protože je od toho správného výrobce a ze správného materiálu,nebude napadnutelná. Věci je nutno brát s humorem
Zdenka Soukupová
Tyhle generační spory existují od nepaměti. Trochu s tím taky bojuju. A nejsmutnější na tom je, že to, co se mladým naše generace snaží říci teď, oni pochopí až v pozdějším věku, když si vše "vyzkouší" ve vlastním životě. A co se s tím dá dělat? Nic.

Zpět na homepage Zpět na článek

Nejste registrován/a? Zaregistrujte se zde.

Po přihlášení (registraci) uvidíte na tomto místě přehled Vašich aktivit na portále i60.cz, a to:

  • Váš nejnovější článek
  • Nejnovější komentáře k vašim článkům
  • Nové vzkazy od přátel
  • Nové žádosti o přátelství
Přihlásit se

JSTE TU POPRVÉ?
Přečtěte si, co všechno
portál i60 nabízí
.