Příběhy starých fotografií: Měla jsem řeč v Karolinu
Fotografie: archiv Věry Ježkové

Příběhy starých fotografií: Měla jsem řeč v Karolinu

1. 2. 2023

V roce 1977 jsem absolvovala studium na Pedagogické fakultě UK, učitelství pro 2. stupeň ZŠ, obor ruština – němčina. Studium jazyků mě moc bavilo, vyučující byli výborní a přátelští.

Krátce před promocí mi přišel ze studijního oddělení dopis, v němž jsem byla vyzvána, abych přednesla za studenty závěrečnou děkovnou řeč. Mé pocity byly rozporuplné. Na jedné straně jsem si považovala toho, že jsem byla vybrána právě já, na druhé straně jsem se obávala vystoupit před tak velkým množstvím lidí.

V té době předělávali v našem domě napětí ze 120 na 220 V. Den před promocí nám řemeslníci sbíječkou rozbili zdi, aby mohli vyměnit staré dráty za nové. S maminkou jsme se brodily v cihlách. V den promoce jsme se převlékly do společenských šatů a náležitě se upravily. Spolu s babičkou a dědou jsme se vydaly do Karolina na slavnostní událost.

Úkol jsem splnila. Už ani nevím, jestli jsem měla trému. Ale vím, že před zaplněnou Velkou aulou jsem mluvila bez přeřeknutí.

Po promoci jsme šli oslavit můj úspěch do nedaleké restaurace Moskva v ulici Na Příkopě. Doma jsme se s maminkou opět převlékly do pracovního a pokračovaly v úklidu.

Následující den mi řekl na fakultě můj oblíbený ruštinář s mírnou výčitkou v hlase: „Ale vy jste to četla. To Dáša P, která šla po vás, to říkala zpaměti.“ Zapýřila jsem se a coby omluvu jsem mu vysvětlila svou situaci. Jejda, mě vůbec nenapadlo, že bych se řeč měla naučit nazpaměť. A i kdyby nakrásně ano, při přípravě bytu na příchod řemeslníků a následném pobývání v bytě plném prachu a rozbitých cihel bych pro to neměla ty nejlepší podmínky. 

 

 

 

Příběhy starých fotografií
Hodnocení:
(5 b. / 38 h.)

Pro hodnocení se musíte přihlásit

DISKUZE
Děkujeme za váš příspěvek do diskuse. Upozorňujeme, že redakce si vyhrazuje právo vyřadit diskusní příspěvky, které jsou v rozporu s platnými zákony a které podněcující k násilí a nenávisti ke konkrétním lidem či skupinám obyvatelstva. Smazány budou rovněž příspěvky obsahující jakékoliv vulgarismy.
Oldřich Čepelka
Škoda, že jste to napsala tak krátké. Ale napadlo mě u toho, že snad napíšu o své promoci v Karolínu - v prosinci 2022. Měl jsem asi nejvíc příbuzných. ostatní měli rodiče, ale já měl děti, zetě, vnučky atd. Trochu se vlastně bojím o tom psát, aby to lidi nepovažovali za vytahování. Ale přece studovat dnes může každý, ne?
Hana Polednová
Věru hezká vzpomínka a je moc dobře, že máš na toto období i pár fotek, při kterých si člověk rád připomene toto hezké období našeho života.
Soňa Prachfeldová
Jaké vzpomínky napadnou člověka PŘI PROHLÍŽENÍ STARÝCH FOTOGRAFIÍ a co vše se přitom vybaví. Přečtení promoci neohrozilo. Moc hezké.
Věra Ježková
Taťáno, připomněla jste mi, že jsem na ZŠ musela při významných výročích přednášet v různých závodech v ruštině básničku Narodu russkomu privet … Dodnes umím zpaměti první a poslední sloku z asi pěti.
Taťana Veselá
Věro, jste dobrá!! Vzpomínám si, jak jsme na základce nacvičovali pásmo básniček k MDŽ. Na sále jsme všechny děti předstoupily a střídavě chodily k mikrofonu přednést svou básničku. Když přišla řada na mě, bylo mi, hádám 9 let, řekla jsem spisovatele, název básničky Mamince, podívala jsem se do publika a tím jsem skončila :-o Jak jsem viděla ty lány rodičů, rozklepala se mi kolena a stála jsem tam v popředí celou dobu než pásmo básní skončilo. Od té doby jsem měla obrovskou trému vystupovat před lidmi. Ale přesto jsem náplast za mou "přednášku" obdržela, to když mi při odchoduze sálu dala paní u východu perníkové srdce za to, že jsem básničku tak hezky přednesla :-))))
Marie Ženatová
Milá Věruško*, děkuji moc za vzácnou vzpomínku. Když jsem byla mladší, také jsem velmi často mluvila na veřejnosti - už od školních let. Ovšem nyní jsem už víc zvyklá jen na svoji spokojenou samotu u počítače ♥
Marie Seitlová
Pěkná vzpomínka.
Hana Rypáčková
Věro, vzpomněla jsem si na svoji promoci v červenci 1968, po bouřlivých letech zveřejnění procesů z 50. let, kdy byly prováděny čistky. Dubček vystřídal Novotného. Skončil rektor kovaný generál Procházka, zastupoval Eduard Goldstücker , mám jeho podpis na diplomu, pod vytisklým jménem O. Starý, ten snad byl rektorem tři roky. Pídila jsem se po tom, neboť emigroval do států a přednášel v jiných univerzitách.
Martina Růžičková
Věro, souběh promoce s výměnou napětí v bytě musel být náročný. Pamatuji si ty spousty prachu, když to probíhalo u nás. Přesto vám to s maminkou oběma moc slušelo.
Irena Mertová
Krásně slavnostní fotky a hezký vzpomínkový článek. :-)

Zpět na homepage Zpět na článek

Nejste registrován/a? Zaregistrujte se zde.

Po přihlášení (registraci) uvidíte na tomto místě přehled Vašich aktivit na portále i60.cz, a to:

  • Váš nejnovější článek
  • Nejnovější komentáře k vašim článkům
  • Nové vzkazy od přátel
  • Nové žádosti o přátelství
Přihlásit se

JSTE TU POPRVÉ?
Přečtěte si, co všechno
portál i60 nabízí
.