Máme rozdílné povahy. To je nejčastější důvod rozvodů
Ilustrační foto: Ingimage

Máme rozdílné povahy. To je nejčastější důvod rozvodů

16. 1. 2023

Vrána k vráně sedá. A protiklady se přitahují. Tato dvě pořekadla často používáme, i když si naprosto protiřečí. Kterým se tedy řídit při výběru partnera? Čím je člověk starší, tím více se přiklání k tomu prvnímu.

Rozdílnost povah. To je nejčastější důvod, který manželé uvádějí na žádostech o rozvod. Pod tento výraz se dá skrýt ledacos, ale když pak přijde řeč na detaily, naprostá většina lidí, kteří mají rozvod za sebou, říkají věty typu:

Měli jsme každý jiné představy o životě.

Zjistili jsme, že si v mnoha směrech nerozumíme.

Cítili jsme, že náš vztah nemá budoucnost.

V Česku v posledních letech plus minus polovina manželství končí rozvodem. Tento setrvalý trend výrazně posílil i jev, který jsme kdysi neznali – rozvody lidí vyššího věku. A právě páry, které se rozvádějí po dvaceti a více letech, často říkají: Každý jsme jiný, uvědomili jsme si, že nemáme společné zájmy, že se vedle sebe nudíme, nemáme si co říct, budoucí život si představujeme poněkud jinak.

„Tak na to jste mohli přece přijít dříve, to jste museli vidět dávno, že jste každý jiný, tak proč až teď?“ zeptala se dcera mámy a táty ve věku lehce přes padesát, když jí oznámili, že se rozvádějí, protože jsou každý úplně jiný.

„Samozřejmě, že jsme jí dali za pravdu. Jistě, od začátku jsme to věděli, jenže odlišnost, která nás zřejmě přitahovala, nás časem začala ubíjet. Shodli jsme se, že se už nechceme jeden druhému přizpůsobovat, dohadovat se, řešit, jestli bude na oběd zelenina nebo omáčka s knedlíkem, když každý má rád něco jiného,“ vysvětlila jí máma.

Rozdíl povah, názorů a zájmů. To je věta, která zní u právníků a soudů při rozvodech nejčastěji. Odborníci na vztahy dokonce říkají, že mladí lidé, kteří nyní uzavírají manželství, už předem říkají, že tuší, že jim vztah nevydrží, protože mají rozdílné povahy. Vstupují do manželství, ale méně než naši předkové věří, že manželství může vydržet na celý život.

„Setkávám se dokonce s tím, že se lidé ze strachu před selháním partnerského svazku bojí mít děti. Nejsou si předem jistí, že je jejich vztah pevný. Jenže dobré vztahy nejsou dané náhodou, šťastnou kombinací povahu nebo něčím samozřejmým. Lze je trénovat stejně jako jiné dovednosti,“ tvrdí Marie Oujezdská, místopředsedkyně Rodinného svazu ČR.

Sociolog James Carry, který se zabývá problematikou rozvodů a zkoumá jejich podoby v různých zemích světa, tvrdí: „Mladá generace se v poslední době chová tak, že při prvních neshodách v partnerství končí. Má příklon k rychlému řešení problémů. Naopak starší lidí při rozvodech více přemýšlejí, počítají pro a proti. Nicméně i mezi nimi přibývá těch, kteří docházejí k závěru, že rozdílnost povaha  a zájmů v jejich dalším soužití není ku prospěchu a kvůli tomu se rozhodnout pro radikální řešení.“

Pokud někdo ve střední a vyšším věku uvažuje o rozchodu s partnerem, prý by měl rozhodnutí udělat dříve, než odejde do penze. To je totiž čas, kdy se takzvaně láme chleba. Rozdílnost povah a z nich pramenící odlišné představy o životě, se totiž začnou projevovat výrazněji než v době, kdy lidé chodili do práce, měli starosti o rodinu. Měli méně času. Když má člověk volný čas, který naplní přemýšlením o tom, zda je šťastný, zpravidla dojde k závěru, že není. A když má vedle sebe partnera, na kterém mu něco výrazně vadí, dojde k tomu závěru dvojnásobně rychle. Čas na přemýšlení o životě je sice fajn, ale zároveň je to prostor, kdy se najednou pitváme i v tom, na co nám dříve nezbýval prostor a duševní kapacita.

„Vždycky jsem přicházela z práce domů tak vyřízená, že když jsem poklidila a navařila na další den dětem, byla jsem ráda, že se na chvíli svalím u televize. Takže mi nepřišlo nic divného na tom, že se tam s manželem válíme oba. Když děti odešly z domova a já měla víc času, začala jsem mít pocit, že nechci zbytek života prožít takto. Jenže manželovi to vyhovovalo. Když na mé naléhání se mnou vyrazil do společnosti, viděla jsem, jak se přemáhá, jak ho to nebaví. Tak nač si dělat násilí. Promluvili jsme si o tom, dva roky jsme žili tak nějak vedle sebe v přemýšlení co dál, no a pak jsme se v klidu a pohodě rozvedli. Byl jsme vyměnili za dvě menší. Vařím si to, co chutná mně, jdu spát, kdy chci já, jedu si tam, kam se mi chce. Dcera říká, že muž prý dál leží u televize. No vždyť to je v pořádku. Jemu vyhovuje takový život, mně se líbí život jiný. Tak to přece má být. Je to lepší, než kdybychom si pak v penzi lezli na nervy, hádali se, snažili se jeden druhému přizpůsobovat,“ tvrdí osmapadesátiletá Šárka.

Právě ve vyšším věku jsou společné zájmy a cíle důležité. Vlastně jsou nejdůležitějším pilířem vztahu. Prvotní okouzlení, vášeň, radost ze sexu či fascinace půvabem jsou mnohdy slabší než bývaly, případně téměř vymizely. Ale to, že oba partneři rádi jezdí na běžkách nebo stejně rádi chodí do divadla nebo oba stejně rádi budují svou zahradu, nevymizí. „Je to podobné jako s kamarády. Kamarádíte se s někým, kdo je zcela odlišný? Ne, zpravidla si rozumíte s těmi, se kterými se nenudíte a na většině věcí se shodnete. Když mají partneři stejné zájmy, jejich vztah je hlubší, zábavnější,“ tvrdí Lenka Černá, která radí lidem v partnerských vztazích.

Většina odborníků na vztahy, ale především lidé, kteří měli to štěstí, že si dlouhé roky se svým partnerem stále rozumějí, tvrdí, že dobré manželství či partnerství je vlastně totéž co dobré kamarádství, akorát že je k němu přidán sex. A když s postupujícím věkem sex hraje čím dál méně podstatnou roli, posiluje se důležitost porozumění, stejných koníčků, názorů, tedy to, co naplňuje výraz kamarádství.

Zkrátka, když vrána k vráně sedá, je to dobré.

 

 

manželství rozvod vztahy a sex
Hodnocení:
(4.5 b. / 13 h.)

Pro hodnocení se musíte přihlásit

DISKUZE
Děkujeme za váš příspěvek do diskuse. Upozorňujeme, že redakce si vyhrazuje právo vyřadit diskusní příspěvky, které jsou v rozporu s platnými zákony a které podněcující k násilí a nenávisti ke konkrétním lidem či skupinám obyvatelstva. Smazány budou rovněž příspěvky obsahující jakékoliv vulgarismy.
Věra Halátová
Zdá se, jako že manželský svazek je neřešitelný problém. Tolik se už o tom napsalo a určitě ještě hodně napíše. Nemohu posoudit správnost toho či onoho názoru. Byla jsem vdaná jen 16 let - manžel zemřel (někteří tvrdí, že rád a dobrovolně). Já jsem prohlašovala, že rozvedená nikdy nebudu, vždy jen vdova, byť i vlastní rukou.
Soňa Prachfeldová
Co člověk to jiná povaha a jen oni vědí, zda chtějí být spolu, nebo jen tak přežívat vedle sebe. Co my víme?
Jindřich Berka
Asi jste k sobě nepatřili!!! Byla to pouze epizoda ze života. Dívce, pokud se chlap líbí nebo ji přitahuje, tak se s ním nenudí a jeho nedokonalost jí potom nevadí. Vím, že shoda se hledá dlouho, ale kdo vydrží je následně odměněn. Přeji hezký zimní den. Jindra
Martin Vrba
Pane Berko: "Co tak trochu každý slevit?" Jsou ale v životě situace, kdy je to doslova životu nebezpečné. Kdysi jsem tvořil pár s jednou moc krásnou slečnou a "hráli" jsme různé psychologické hry k sebepoznání. Dostali jsme například za úkol se zavázanýma očima udělat z hlíny malý dům (směli jsme se domluvit) a tak jsem té dívce řekl, ať položí jen volně své ruce na mé a na ničem se té stavby nezúčastňuje, že ten dům postavím jen sám, usoudil jsem, že to bude lepší řešení. Ona mne poslechla, jediní jsme měli kompletní dům, ostatní, kteří spolu vzorně spolupracovali, měli jen hromadu hlíny - nic víc. Přestože jsme vyhráli, tak ta krásná dívka nebyla spokojena, myslela si, že jsem se nechtěl dotýkat jejich rukou, protože měla nějakou vyrážku. To byla tedy jenom hra, ale ukazovala jednání lidí, jak se nedokáží pochopit, že je někdy lepší to nechat jen na jednom, který je pro danou věc lepší vybaven a někde zase z toho toho druhého nevynechat, i když úspěch nebude zaručen, ale nikdo se nebude cítit nějak ponížen. V té hře jsme byli vyhlášeni vítězi, ale u té dívky jsem to prohrál. Poučen z této situace jsem pak provedl něco, co mohlo dopadnout velice špatně. S manželkou jsme vyjeli na "předmanželskou" cestu do Tater a ona si poskakování vzala mapu k sobě a poskakovala na místě s pokřikem JÁ SAMA - JÁ SAMA si vzala na starost jeden výlet do své režie. Byl to výlet na "Tatranský cintorín". Naštěstí jen podle stavu zacházejícího slunce za hory jsem si vzal k sobě a zjistil, že nebude v našich silách za světla dorazit zpátky do Nového Smokovce. Přišli jsme v naprosté tmě jen za slabého svitu měsíce asi v 23:30. Dostali jsme příšerně vynadáno, že jsme se nezapsali do knihy, kam jdeme a v kolik máme plánovaný návrat, atd. Pro všechny jsme tam byli až do konce rekreace za exoty a za velké blbce. Od té doby se podobná situace opakovala ještě v Chorvatsku, kdy jsem ale už nepodlehl krásným ňadrům a výlet jsem naplánoval já - hrozně jsem se u toho pohádali a čekali jsme na jinou účastnici, která si vybrala tu nejdelší trasu (stejnou, jako chtěla jít i má manželka). Ta přišla úplně zbědovaná a ptala se po té průvodkyni, která jí tvrdila, že to lze stihnout za 3 hodiny - ne ve skutečnosti se to dalo stihnout jen za 5 hodin. Tak jak je to v těch psychologických hrách nebo i z příběhů v životě, tak to ukazuje i řešení manželských situací a problémů.
Jindřich Berka
Co tak trochu každý slevit? Život není černý a bílý, ale černobílý!! Jsme spolu přes 40 let a každý jsme jiný, ale doplňujeme se. Já jsem oheň a ona voda. Já velký optimista, ona pesimista. Já extrovert ona introvert. Já riskuji, ona ne. Přesto to funguje. Proč? protože se doplňujeme a dáváme tomu druhému to, co mu chybí!!! Je pravdou, že máme společný hodnotový systém a pár zálib (turistika, kultura). To stačí. Hlavně jí pořád jako chlap voním a někdy ke mě vzhlíží. Jindra
Olga Škopánová
Když se v manželství sejdou dva dominantní lidé tak je to katastrofa stejně tak když manželství tvoří dva submisivní jedinci.
Jiří Dostal
:-) ... ráj je totiž - mimo jiné - symbolem šťastného blahobytu a vyhnání... :-)
Jiří Dostal
:-) Utilitární motivy manželských a rodinných svazků jsou příliš pestré a často temné, že ideová konstrukce úvahy jde jen po povrch tématu. Proto asi první věta, kterou mi matka hlásila ze sešitové příručky "Německy v 1 000 slovech" zněla "Die Ehe ist ein Paradies!" :-)
Jana Šenbergerová
Ideální je rozdílnost, na jejímž základě se partneři doplňují. Co chybí mně, má on, co chybí jemu, mám já. Kromě toho máme i několik společných zájmů a stejných vlastností, které se navzájem nevylučují. V mládí bychom asi nenašli společnou řeč, ve stáří ji nacházíme, i když spolu jen mlčíme. Bez vzájemného respektu a tolerance to prostě nejde, proto se asi tolik manželství rozvádí. Lidé se berou ze "špatných" důvodů. Asi.
Jana Šenbergerová
Ideální je rozdílnost, na jejímž základě se partneři doplňují. Co chybí mně, má on, co chybí jemu, mám já. Kromě toho máme i několik společných zájmů a stejných vlastností, které se navzájem nevylučují. V mládí bychom asi nenašli společnou řeč, ve stáří ji nacházíme, i když spolu jen mlčíme. Bez vzájemného respektu a tolerance to prostě nejde, proto se asi tolik manželství rozvádí. Lidé se berou ze "špatných" důvodů. Asi.

Zpět na homepage Zpět na článek

Nejste registrován/a? Zaregistrujte se zde.

Po přihlášení (registraci) uvidíte na tomto místě přehled Vašich aktivit na portále i60.cz, a to:

  • Váš nejnovější článek
  • Nejnovější komentáře k vašim článkům
  • Nové vzkazy od přátel
  • Nové žádosti o přátelství
Přihlásit se

JSTE TU POPRVÉ?
Přečtěte si, co všechno
portál i60 nabízí
.

AKTUÁLNÍ ANKETA