Máme rozdílné povahy. To je nejčastější důvod rozvodů

Lidé, kteří nevydrží ani sami se sebou, jsou nespokojeni sami se sebou, tak si hledají partnera, aby ho z toho mohli obvinit, že je to kvůli němu - u nich je už vlastně rozvod nedílnou (ale tajnou) součástí jejich manželského svazku. Je to podobné, jako když jdou někteří lidé už nasraní do divadla, aby umělce pak pomluvili, že se vůbec nebavili a že to byla ztráta času a nuda. :)

Oslavíme s manželem 52 společného života. Jsme každý úplně jiný, on mě zpomaluje, já ho zrychlují. Oba dva by jsme měli dostat metál za to, że jsme měli a máme hezké manželství. Já jsem uragán, on je klídek a pohoda.

Není dobrá varianta, když muž, či žena si vytvoří iluzi o šťastném manželství a běda jak se nepovede iluzi proměnit ve skutečnost. Ještě horší variantou je, když jeden z těch dvou, který má celá léta chod domácnosti a vše co k tomu patří, na svých bedrech, žije v iluzi, že vše co dělá pro spokojenost celé rodiny, dělá dobře a když se mu "rozsvítí", podlehne sebelítosti. Pak teprve je "vymalováno". Další fakt je ten, když něco končí, není třeba věšet hlavu, protože zároveň něco jiného začíná.

Klonim se k tem protikladum co se pritahuji jsme rozdilne povahy, manzel knihomol, milujici spolecenske akce a dnes pohodli bez vlastniho pricineni, je opak mojich aktivit kolem rodiny, vareni, peceni, perfektni domacnost, zahrada, siti, pleteni, hackovani, toulky prirodou. Po letech spolecneho ziti jsem si uvedomila, ze moje kuchyn je snad jedinym pojitkem toho ze jsme spolu vydrzeli 57 let bylo to, ze rada jsem varila a on rad jedl. Dukazem toho jsou i vety pred usnutim ,, co budeme snidat a co bude k obedu,, kdyz odpovim k jeho spokojenosti tak se ozve ,, dobrou noc,, a do minuty spi.