Blanka (61 let): Touha po majetku odhalila temné stránky členů rodiny
Ilustrační foto: Ingimage

Blanka (61 let): Touha po majetku odhalila temné stránky členů rodiny

5. 1. 2023

Pět let jsem se starala o těžce nemocnou maminku. Bratr ani sestra se na péči nepodíleli. Teď jsou naštvaní, že mi máma odkázala domek. Vyhrožují mi soudem. Jsem v šoku z toho, jak může majetek rozbourat vztahy v rodině.

S nikým o tom nemluv. Je to ostuda a ta musí zůstat v rodině. To mi stále opakuje můj manžel. Jenže já jsem tak zklamaná a plná zlosti, že se naopak potřebuji svěřovat, nechat si poradit.

Naše rodina byla vždy taková obyčejná. Máma a táta postavili domek, vychovali nás tři děti. Scházeli jsme se o Vánocích, o narozeninách. Můj vztah se sourozenci nebyl nijak vřelý, byl takový normální, řekla bych. Jsem nejstarší, bratr je mladí o dva roky, sestra o sedm. Táta zemřel, máma onemocněla. Brala jsem jako samozřejmost, že hlavní tíha péče o ni bude na mě. Bydlela jsem totiž k ní nejblíž, měla jsem to prakticky přes ulici. Když to s ní bylo hodně zlé, nastěhovala jsem s k ní do domku, abych u ní mohla být čtyřiadvacet hodin denně. Byla to honička, pendlovala jsem mezi ní a naším bytem, kde jsem vždy jen poklidila, navařila manželovi. Byl skvělý, pomáhal mi, nikdy neřekl ani slovo na to, že jsem se nastěhovala k mamince. I moje dcera dělala vše pro to, aby mi pomohla, za babičkou často chodila, pomáhala mi s ní, když jsme ji třeba museli vézt k lékaři a tak.

Nechala jsem práce, žila jsem z příspěvků na péči, který máma pobírala a z toho, co vydělal manžel. Stejně jsem už byla z práce prodavačky unavená, tak jsem si jen občas vzala brigádu, když známá, která provozuje obchůdek s oblečením, potřebovala zaskočit. Žila jsem skromně, na dovolené jsem nebyla po celou tu dobu, co to s mámou bylo zlé.

Když umřela, plánovala jsem, že si s manželem vyjedeme k moři. Potřebovala jsem vydechnout, dát se do kupy. Přišla sestra a řekla: „No to se ti teď bude cestovat, když utrácíš peníze, které patří nám všem.“ Byla jsem v šoku. Ona si myslela, že mi máma něco odkázala a já to chci rozfofrovat. Máma žádné úspory neměla, vše padlo na péči o ni, naopak hodně jsem dávala ze svého.

Máma mi v závěti odkázala domek. Starý, nijak neopravovaný, s řadou závad. Ještě než jsme se stačili s manželem a dcerou poradit, zda ho prodat nebo se ho pokusit opravit, zda na to vůbec máme peníze a sílu, nastoupila sestra, že závěť zpochybňuje, že chce, ať domek prodám a rozdělíme se na tři díly.

Totéž mi řekl bratr. Pak se mnou přestal komunikovat, je uražený, naštvaný, že jsem nesouhlasila.

Advokát, který závěť s mámou sepsal, řekl, že byla naprosto při smyslech, že bylo její přání, abych dostala domek jako odměnu za to, že jsem se o ni starala. Doslova mu prý řekla, že nebýt mě, ostatní děti by ji šouply do důchoďáku a přijely za ní jednou za rok. Sestra s bratrem se poté příšerně urazili, když jsem jim to řekla.

Současná situace je následující.

Bratr ani sestra se mnou nemluví.

Domek chátrá, je opuštěný, nepouštíme se do oprav, protože nám přišlo oznámení od právníka, že bude soud, ve kterém se pokusí dokázat, že závěť je neplatná.

Vyplatit sourozence nemám z čeho.

Manžel v záchvatu vzteku chytil mého bratra pod krk, protože mu řekl, že jsem prolhaná potvora. Bratr to nahlásil na policii.

Sestra povídá našim společným známým, že jsem zlodějka, že jsem je okradla.

Moje dcera přestala mluvit s dcerou mé sestry i se synem mého bratra. Prý se taky všichni rozhádali.

Každý z nás si stojí za svým, takže jsme si letos ani nepopřáli k Vánocům.

Čím více je situace vyostřená, tím více se mi chce bojovat, protože to cítím jako obrovskou nespravedlnost. Bratr nikdy nezavolal, jestli máma něco nepotřebuje, on ji nepřebaloval, nekrmil, nevozil na vozíčku na zahradu, aby se aspoň nadýchala čerstvého vzduchu. Sestra u ní byla občas, něco jí přinesla, poseděla u ní a zase šla. Nikdo, kdo nepečoval o člověka s přiznaným příspěvkem čtvrtého stupně, tedy o člověka zcela odkázaného na péči druhých, si nedovede představit, jaké to je. Od té zkušenosti smekám před všemi zdravotníky, pečovateli, všemi, kdo se o staré nemocné lidi starají. A říkám si, že o to víc chci splnit mámino přání. Tedy její domek si nechat. Třeba ho opravit a na stará kolena se do něj nastěhovat. Nebo ho nechat dceři.

Jestli si někdo myslí, že mít sourozence je fajn, protože na stáří nebude sám, podléhá snům. Já si to také myslela. Také jsem snila, že budeme společně sedávat na zahradě, vzpomínat na mámu a tátu, scházet se tam, kde jsem vyrostli. Jenže my se místo toho rozhádali.

Ani jeden z nás nechce ustoupit a cítím, jak jsem pořád více zatvrzelá. Říká, že se moudřejší ustoupí. Vím to. Ale nevím, zda to dokážu.

 

(Autorka si nepřeje zveřejnit celé jméno, ale redakce ho zná.)

 

 

 

Můj příběh rodina
Autor: Redakce
Hodnocení:
(4.9 b. / 24 h.)

Pro hodnocení se musíte přihlásit

DISKUZE
Děkujeme za váš příspěvek do diskuse. Upozorňujeme, že redakce si vyhrazuje právo vyřadit diskusní příspěvky, které jsou v rozporu s platnými zákony a které podněcující k násilí a nenávisti ke konkrétním lidem či skupinám obyvatelstva. Smazány budou rovněž příspěvky obsahující jakékoliv vulgarismy.
Jitka Hašková
Paní Blanko, Vaše situace je velmi obtížná. Mně bylo vždycky líto, že jsem jedináček, Ale když jsem viděla, jak se moje sestřenice hádaly po úmrtí tety, kdy ta, která se o ní vůbec nestarala, si chtěla určovat které věci tetě=jejich mámě má dostat. Později jsem se dozvídala podobné případy jako je váš, tak jsem nakonec ráda, že jsem jedináček. I když po rodičích žádný majetek nebyl, ale sourozenci si vždycky něco vymyslí a nějaký důvod najdou. Přeji Vám, aby vše dobře dopadlo.
Jaroslav Kolín
S tím darováním to nemusí být zcela výhodné, i dar může být započten do dědictví.
Jarmila Komberec Jakubcová
Paní Blanko pokud Vám chtěla Vaše matka odkázat svůj domek měla to raději řešit tzv. darovací smlouvou, Po zápisu do katastru nemovitostí by jste se stala tak majitelkou dané nemovitosti. Tím by pak dům nebyl předmětem dědického řízení. V závěti pokud dojde k vydědění, musí být uvedeny důvody dané zákonem. Jinak jsou děti zůstavitele nepominutelnými dědici.
Miloslava Richterová
Je smutné, když se po smrti rodičů rodina rozpadne kvůli jejich majetku. Každý se má v životě postarat sám o sebe a jestliže něco zdědí, je to jen bonus, nikdo si nemá dopředu nic nárokovat. Vůle rodiče by měla stát nade vším očekáváním, jen on sám by měl rozhodovat o svém majetku, nikdo jiný. Splnila bych přání maminky.
Stanislav Telar
Milá Blanko, jak zde již bylo řečeno, nejste první ani poslední s podobným problémem. Nejen Vy jste brala jako samozřejmost, že se o maminku postaráte! Stejně to brali i Vaši (ne)milí sourozenci. Škoda, že se jako samozřejmost nebere i rozhodnutí a přání maminky, která pro to měla svoje naprosto opodstatněné důvody. A škoda, že jste za těch dlouhých 5 let nevyjela aspoň na týdenní dovolenou a nesvěřila na tu dobu péči o maminku sourozencům - k právům se přeci váží i povinnosti. Kdyby si to aspoň na chvíli vyzkoušeli, třeba by pochopili. Nevzdávejte to, vztahy s Vašimi sourozenci to už stejně nezlepší a stejně není o co stát. A že moudřejší ustoupí? ...... Moudřejší ustupuje tak dlouho, až se sám stane blbcem!
Olga Škopánová
Paní Moniko zde se ale nejedná o opuštění rodiče, soud vždy bere v úvahu možnosti všech dětí pečovat o staré rodiče. Rovněž nevidím nic odsouzeníhodného na tom, když děti pro své rodiče zařídí domov s pečovatelskou službou. Pisatelka dopisu se rozhodla o maminku postarat nemusela ovšem zcela rezignovat na vlastní život, stavět se do role oběti a své sourozence vykreslit jako chamtivé hyeny. Záleží přece jaké měli sourozenci s maminkou vztah po celou dobu jejího života.
Věra Lišková
Není právně možné, aby sourozenci nedostali z dědictví nic. Děti zůstavitele patří mezi neopominutelné dědice, když jsou zletilé mají nárok na jednu čtvrtinu ze svého poddílu. Dědic ze závěti tak dostane největší část dědictví a se sourozenci se musí vyrovnat.
Iva Lišková
Dnes je možné za života darovat svůj majetek komukoliv i útulku pro pejsky. Závěť řeší tzv. neopominutelné dědice, jsou to 4 skupiny...Myslím si, že pokud rodina funguje, jak by měla, je právně nejčistší závěť. Já i můj muž jsme velikou nespravedlnost týkající se tohoto tématu zažili, dost to mrzí, o rodiče se staráme nadále.
Pavel Ouběch
Na jednu stranu paní Blanka píše, že péči o maminku brala jako samozřejmost - ostatně ze sourozenců k ní měla nejlepší podmínky. Na druhou stranu si za tuto péči nechala velmi dobře - domkem - zaplatit. Není to protimluv ?
Monika Monca
V zadnem pripade se nevzdavejte. Ty dve hyeny si nezaslouzi ani cihlu. @Olga Škopánová to, že se dospělé děti vyhýbají vyživovací povinnosti vůči rodiči, je jednou z těchto podmínek. Opuštění nemohoucího rodiče je důvodem k vydědění.

Zpět na homepage Zpět na článek

Nejste registrován/a? Zaregistrujte se zde.

Po přihlášení (registraci) uvidíte na tomto místě přehled Vašich aktivit na portále i60.cz, a to:

  • Váš nejnovější článek
  • Nejnovější komentáře k vašim článkům
  • Nové vzkazy od přátel
  • Nové žádosti o přátelství
Přihlásit se

JSTE TU POPRVÉ?
Přečtěte si, co všechno
portál i60 nabízí
.

AKTUÁLNÍ ANKETA