Jak šel čas
FOTO: Archiv Olgy Suché

Jak šel čas

21. 12. 2022

V roce 1965 jsem se já, pražská holka, zvyklá na určitý komfort, provdala do Stodůlek, tehdy vesnice patřící pod Prahu - Západ. Brzy mi spadly růžové brýle, protože z pražského bytu, kde jsme měli s rodiči běžné sociální vybavení, jsem se - nic netuše - dostala do nouzovky, původně určené pro přechodné ubytování dělníků, pracujících ve vedlejší cihelně tzv. Tesco baráku. Do této bývalé ubytovny nebyla zavedena voda, ale nosila se od pumpy a hřála na sporáku, ve kterém se topilo uhlím. Stavba neměla kanalizaci, špína se vynášela na louku za domem. Takže žádná koupelna, lavor, záchod mimo objekt v přístavku. Do kuchyně bytu se vcházelo rovnou z tmavé chodby bez oken s houpavou prkennou podlahou. Z ní byl nalevo náš pokoj, který jelikož byl rohový, se kamny nedal vytopit, zamrzala tam v zimě i voda ve sklenici a za skříněmi plesnivěla zeď. Vpravo za kuchyní měla pokoj tchyně, na smůlu ještě hrozně nepořádná.

Stodůlky tím, že sousedily s Prahou, neměly dobrou vybavenost, v místě byl jen řezník, mlékárna a na Vidoulích špatně zásobovaný obchod s potravinami Včela, později Jednota. Kostel, škola a dvě hospody tam byly, ale z lékařů jen zubař a gynekolog, k ostatním bylo nutné dojíždět do okolních vesnic - Řeporyj, Mořiny a Ořecha.

Sehnat v té době jiný byt bylo nemožné, na byty byly pořadníky a v nich čekací doby od 10 do 15 let. Pokud jsme chtěli mít naději na slušnější bydlení, nezbylo nám nic, než postavení rodinného domku svépomocí. Peněz moc nebylo, materiál se kupoval a sháněl od výplaty k výplatě, naštěstí aspoň pozemky nebyly drahé.

Nejprve jsme ručně kopali studnu, aby byla voda do malty, potom celý pozemek plotili. Za čtyři roky, bez mechanizace a elektřiny, byl domek hotov, ovšem padla na stavbu veškerá naše dovolená a po práci se dělalo denně do tmy. Naše situace s bydlením se vyřešila jen krátkodobě, několik let po nastěhování přišly suché roky. Stodůlky - Vidoule jsou na kopci, a naše i ostatních studny byly bez vody. Obec vodovod neměla, takže opět problém. Až po bojích s vodárnami se nám podařilo prosadit povolení na společný soukromý vodovod. A zase se kopalo - tentokrát šachta na vodovodní potrubí přes všechny parcely v ulici.

V té době jsem pracovala  v ZPA Jinonicích, továrně vyrábějící rychlotiskárny. Postavili ji v roce 1960 a krátce po převratu v roce 1990 byla zbourána a na jejím místě je nynější Galerie Butovice.

V ulici, kde jsme bydleli, byly domy jen po jedné straně, za chodníkem, zeleným pásmem a silnicí, jejichž budování jsme zažili. Tehdy jsem chodila z domu v holinkách, které jsem schovávala v křoví u autobusové zastávky a přezouvala se do bot. Na druhé straně byla rozlehlá skládka. Tu v roce 1978 zlikvidovali a byla zahájena výstavba jihozápadního města Prahy. Rozbořili i nouzovku, v níž jsme čtyři roky žili a lidem tam dosud bydlícím dali slušné byty. Pro výstavbu nové čtvrti zbourali i cihelnu s jejím vysokým komínem a zasypali sousedící rybníček. Jinonický Motorlet bývalá Watrovka nahradila rozlehlá výstavba bytových domů.

Místo pole u našich staveb začali budovat úsek dálnice Rudná - Plzeň. Této komunikaci musely ustoupit i některé nově postavené domky, s čímž se jejich majitelé těžko smiřovali, i přesto, že dostali víc než slušné finanční náhrady. Nás to nepostihlo, i když já bych se z toho, jak jiní, nehroutila. Stavba dálnice začala. Několik měsíců jsme žili ve dne v noci v randálu, barák se otřásal v základech, což bylo zapříčiněno pracujícími bagry a těžkou mechanizací.

Stodůlky, součást JZM, se celkově změnily a i když jsem tam 30 let žila, už se v nich nevyznám. Teď je tam všechno, co za nás nebylo. Dobrá doprava, obchody, pěkné parky, hezké byty a myslím, že ke spokojenému žití nic nechybí.

Dům, který mi velké štěstí nepřinesl, byl úspěšně prodán a na tehdejší život v této obci vzpomínám jen jako na dlouhodobý zlý sen, který už je naštěstí za mnou. Dalo se to přežít jen díky tomu, že mládí přece vydrží hodně a přátelům, které jsem tam měla.

Nyní bydlím v maličkém bytě v klidné lokalitě na opačném konci Prahy, u bytu mám balkon, můj celoživotní sen a konečně si žiju svůj klidný život, ve kterém mohu mít i nějaké koníčky.

 

IMG_20221220_133653_Burst01.jpg

Můj příběh Podzimní soutěžení 2022
Autor: Suchá Olga
Hodnocení:
(5.1 b. / 16 h.)

Pro hodnocení se musíte přihlásit

DISKUZE
Děkujeme za váš příspěvek do diskuse. Upozorňujeme, že redakce si vyhrazuje právo vyřadit diskusní příspěvky, které jsou v rozporu s platnými zákony a které podněcující k násilí a nenávisti ke konkrétním lidem či skupinám obyvatelstva. Smazány budou rovněž příspěvky obsahující jakékoliv vulgarismy.
Soňa Prachfeldová
Paní Olgo, tehdy byly daleko tvrdší podmínky k životu, to by nám už ani vnoučata nevěřila. Myslím, kdybych jim o tom začala vyprávět, asi bych je nudila. Hlavně, že nyní jste spokojená a k tomu přeji zdraví a štěstí napořád.
Daniela Řeřichová
Byla to krušná léta; také jsem byla v pořadníku na družstevní byt 12 let. Přeji Vám hezký život dle Vašich představ.
Dana Puchalská
Ano,tehdy bylo těžké sehnat vůbec nějaký byt. I já přeju v dalším kalendářním roce jen samé radosti a žádné starosti.
Jitka Hašková
Za minulého režimu bylo velmi obtížné dostat byt od státu. Mně se podařilo si postavit družstevní byt. V mládí člověk vydrží hodně. Přeji klidné a radostné Vánoce, hlavně zdraví v novém roce.
Miloslava Richterová
Mládí vydrží hodně, přeji Vám pěkné svátky, zdravíčko a štěstí v novém roce :-)
Naděžda Špásová
Přeji hodně štěstí a zdraví do roku 2023.
Zuzana Pivcová
Jihozápadní Město neznám dodnes, tak jsem ráda, že jsem se z Vašeho pěkného vyprávění trochu víc dověděla.

Zpět na homepage Zpět na článek

Nejste registrován/a? Zaregistrujte se zde.

Po přihlášení (registraci) uvidíte na tomto místě přehled Vašich aktivit na portále i60.cz, a to:

  • Váš nejnovější článek
  • Nejnovější komentáře k vašim článkům
  • Nové vzkazy od přátel
  • Nové žádosti o přátelství
Přihlásit se

JSTE TU POPRVÉ?
Přečtěte si, co všechno
portál i60 nabízí
.

Aktuální soutěže
Kvíz i60 - 9. týden

Sledovali jste také Mistrovství světa v biatlonu? Pokud ano, tak určitě budete znát odpovědi na kvízové otázky, které se tento týden budou týkat právě biatlonu.

AKTUÁLNÍ ANKETA

Jakou největší výhodu má podle Vás zasílání důchodu na bankovní účet?

Ušetřené finance

21%

Bezpečnost

21%

Pohodlí

19%

Ušetřený čas

20%

Žádnou, důchod si vyzvedávám osobně a neplánuji to měnit

20%