Rozinky, čočka, sardinky... Co vše se na Vánoce shánělo
Ilustrační foto: Pixabay

Rozinky, čočka, sardinky... Co vše se na Vánoce shánělo

14. 12. 2022

Fronty, známosti, úplatky, podpultové zboží. To jsou výrazy, které v souvislosti s Vánocemi zmizely v propadlišti dějin. Ale většina lidí vyššího věku si pamatuje, že snaha připravit rodině bohatou vánoční nadílku a dobré jídlo byla tak trochu adrenalinový sport.

Osmdesátiletá Eva se nedávno vnučce pokoušela vysvětlit co znamenal pojem podpultové zboží.

„Prostě jsme si tak s dcerou a vnučkou povídaly, po čem jsme kdysi toužily a já zavzpomínala, jak jsem sháněla vánoční dárky a dobroty. Jak mi je nechávala takzvaně pod pultem kamarádka prodavačka v obchodním domě Prior v Ostravě. Vnučka nechápala. A pořád se ptala: proč ti je dávala pod pultem, proč to nikdo nesměl vidět? A mně došlo, že mladí už vůbec nechápou, že něco nebylo,“ říká. Sice není nadšená současnou podobou Vánoc, které se v mnoha rodinách změnily na hon za co největším množstvím dárků, zároveň říká: „Vždy se rozčílím, když se někdo mého věku tváří, že zapomněl na to potupné shánění čočky, rozinek, mandarinek, kvalitního masa. Co já se nastála hodin ve frontách.“

„Když se řekne Vánoce, vybavím si kubánské pomeranče. Jiné nebyly k dostání. Takže jsme byli vděční za kubánské. Tehdy měly socialistické země s Kubou družbu, takže nikdo nemohl remcat, že není exotické ovoce – soudruzi z Kuby dodávali pomeranče. Nešly loupat, měly tvrdou kůru, takže než jsem je opižlala nožíkem, všechna šťáva z nich vytekla. Jiné pomeranče několik let nebyly k sehnání,“ vzpomíná šestasedmdesátiletá Radka.

Nic se nezměnilo v tom, že v každé době lidé toužili mít na Vánoce něco lepšího, neobvyklého, kvalitnějšího než v běžných dnech, ať už se jednalo o jídlo, pití či jakékoli jiné zboží. Toužili po tom tak hodně, že byli ochotní stát fronty, nadávat, ponižovat se, dávat úplatky, hádat se, stresovat se. Komunisté v čele země měli zájem na tom, aby Vánoce nabraly konzumní podobu, protože jejich cílem bylo potlačit jejich původní význam – náboženský svátek. A tak se snažili právě na dobu Vánoc co možno nejvíc zboží zajistit. Přinášelo to poněkud bizarní situace.

„Na plakátech z padesátých let vidíme sovětského dědu Mráze, který veze banány, mandarinky, sardinky a další tehdy nedostatkové potraviny. Na obyvatelstvo to muselo působit až provokativně,“ říká historik Petr Koura. Později se ovšem soudruhům začalo dařit přece jen nějaké lepší potraviny na pulty dostat. Historik Martin Franc v této souvislosti zmínil pozoruhodný jev spočívající v tom, že tropické ovoce a suché plody jako například rozinky či oříšky se ve skladech musely uchovávat na období Vánoc. „Jižní ovoce se v 50. letech dováželo prakticky jen před vánočními svátky a když se dodavatelé omlouvali, že zboží mohou poslat až v lednu, stát objednávky rušil s tím, že po Novém roce už tropické ovoce nikdo nepotřebuje,“ uvedl.

Jinými slovy – banán či mandarinka byly spojené jen s Vánocemi a to jen pro některé.  Pro ty, kteří měli štěstí, že byli na správném místě právě ve chvíli, kdy je v nějakém obchodě dali na pult. Častěji však pro ty, kteří měli v obchodě známého, který je na ten pult nedal, ale schoval je právě pro ně.

„Tehdejší političtí představitelé si však uvědomovali, že zásobování vánočního trhu přispívá ke společenské stabilitě a záleželo jim na tom, aby v těch dnech byl přece jen větší výběr potravin než jindy,“ vysvětlil Martin Franc, který se věnuje historii ve spojení s takzvanou každodenností a jídlem.

Když se řekne Vánoce za socialismu, většina starších žen začne vzpomínat na legrační shánění věcí, které jsou nyní běžně dostupné.

„Já si pamatuju, že jsem jednou v prosinci kupovala za bony čočku v Tuzexu. Ale nechápu, proč jsem tak nutně potřebovala mít čočku. Vlastně ji moc nemám ráda. Ale čočka prostě nebyla svého času k dostání, tak jsem zřejmě chtěla na Vánoce udělal čočkovou polívku, abychom měli něco co jiní ne,“ říká se smíchem jednaosmdesátiletá Hana.

„Moje máma měla takovou tu plátěnou kostkovanou tašku na kolečkách. Pamatuji se, jak s ní vždy před Vánoci rejdila mezi dvěma samoobsluhami, které byly na našem sídlišti. Táta říkal té tašce RVHP, což prý znamenalo zkratku: ráno vyjedu, hovno přivezu,“ vzpomíná devětapadesátiletý Tomáš.

Ostatně, humorné jsou i vzpomínky těch, kteří si vybavují ty velké změny, které v zásobování nastaly po revoluci v roce 1989. Najednou jako by si všichni chtěli vše vynahradit, a tak začal hlad po všem takzvaně z dovozu. Lidé stále ještě  podléhali představě, že vše, co pochází z ciziny – tedy to co bylo dříve nedostupné – je zákonitě lepší. Dovozové zboží jim připadalo lepší  třeba jen proto, že mělo lákavější obaly. Co bylo české, bylo považováno za mizerné. A tak jeden prodejce kaprů si tehdy udělal z kupujících legraci a napsal si na reklamu, že nabízí české kapry z dovozu.

Každopádně debata na téma Vánoce za socialismu v lidech vzbuzuje humorné vzpomínky, které mnoho mladších lidí, jež tu dobu nezažili, nechápe. Je to docela vděčné téma na debatu ve společnosti. Jen jí není vhodné rozvíjet o Štědrém večeru či ve svátečních dnech, protože hrozí, že se při ní zúčastnění pohádají. Přece je je ještě dost lidí, kteří tvrdí, že všeho bylo dost a že bylo lépe.

 

nákupy Vánoce vzpomínky
Hodnocení:
(4.9 b. / 20 h.)

Pro hodnocení se musíte přihlásit

DISKUZE
Děkujeme za váš příspěvek do diskuse. Upozorňujeme, že redakce si vyhrazuje právo vyřadit diskusní příspěvky, které jsou v rozporu s platnými zákony a které podněcující k násilí a nenávisti ke konkrétním lidem či skupinám obyvatelstva. Smazány budou rovněž příspěvky obsahující jakékoliv vulgarismy.
Marcela Kapounová
Nepotřebuji znova slyšet abych se chovala jako občan socialistického státu, nepotřebuji slyšet při vyšetřování...uvědomte si že máte děti. Děkuji nechci! A to jenom proto, že měl člověk svůj názor.Ano, jako ovce souhlasit se vším co strana a vláda nařídila.
Lenka Kočandrlová
Nepamatuji se,že by máma něco dostávala pod pultem,otec v životě nebyl nakupovat.Ty poukázky na mandarinky nám jednou dali ve škole,celá natěšená jsem to dala mámě,když přišla v 6 večer z práce s narvanými taškami a dozvěděla jsem se,že by musela jít do obchodu ovoce-zelenina dopoledne,kdy bylo zboží ,což nešlo -byla v práci , odpoledne a před zavíračkou měli akorát zelí,brambory a mrkev,jo a jablka jonatany - výborné,sladké a kilo za 3 kčs. Takže u nás jsme neměli nikdy !!! banány ,ty jsem ochutnala až jako dospělá...,mandarinky jen v balíčku na Mikuláše od ROH,pomeranč pravý málokdy a ty kubánské byly určeny jen na vylisování šťávy,jíst se nedaly,měly suchou a tvrdou slupku i ty přepážky uvnitř....Že nebyla čočka,to je pravda, jeden rok taky nebyl žádný česnek....Mě spíš štvalo,když už jsem začala chodit do práce a měla nástupní plat 1400,- Kčs (rok 1976), že si neušetřím na auto - to mi připadalo zcela vyloučené,že si nemůžu koupit kazeťák - stál asi okolo 4 tisíc....Rodiče nic moc neměli,coby úředníci a byly jsme 4 děti,žádné babičky ani dědy jsme neměli. Tehdy byl život takový víc klidný, byly jistoty,které dnes už nejsou a nebudou.
Hana Řezáčová
Nemohu mluvit za svoje rodiče, nevím přesně jaké to bylo v padesátých letech, co sháněli a co ne, ale já v dospělém věku a s rodinou jsem opravdu nic vehementně nesháněla - jak píše paní Marie H. ve 12:20 ... Potraviny vůbec ne, oblečení jsem si taky vybrala jaké se mi líbilo, trochu to bylo těžší s nábytkem - kupovali jsem nábytek postupně, taky jak byly peníze, bylo to trochu u nás doma "každý pes, jiná ves" , staré s novým, ale nakonec jsme předběhli tímto dobu, dnes je to moderní :-) Co nebylo, tak si myslím, že nebyly ty drogy a omamné látky, jak píše paní níže - nebyl to nedostatek času, co nám bránil v jejich užívání, to je blbina ... - Moc hezky to všechno shrnula paní Soňa v 9:54 ...
Marie Hellebrandová
Asimě odsoudíte jako zavrženíhodného cynika,ale nemohu si odpusti krátkou poznámku. Sháněli jsme téměř všechno a tak vehementně,že už nám nezbyl čas na shánění drog a omamných látek.
ivana kosťunová
Soňo, napsala jsi to velmi výstižně. Není co dodat.
Dušan Brabec
Moc hezké diskusní příspěvky. Je mně přes 70 let a rád je čtu, zejména od Ladoslava Hnyka (12:28) a Martina Vrby (16:01). S oběma naprosto souhlasím. Ano, vnímání všeho je dnes naprosto odlišné od našich mladých let. Máme všeho nadbytek, ale sehnat dnes zubaře, řemeslníka apod. je fakt kumšt. A také se tehdy stáli fronty na knihy, gramodesky atd. Pro mne jako dítě byly nejlepší dárky stavebnice Merkur nebo žvýkačky z Tuzexu s hýbajícími se obrázky. A také jsem se těšil na chlebíčky s chatkou, což byly konzervy za nízkou cenu s pravým krabím masíčkem. A dneska je to drahý superluxus. Prostě je pěkné, jak v pokročilém věku na základě životních zkušeností si vyrovnaný člověk dokáže vše objektivně srovnat. A nakonec nejpodstatnější je, když do Nového roku vletíme na obláčku štěstí v pohodě a spokojenosti ve zdraví úměrnému věku a podaří se nám ho v tomto duchu celý prožít. To nejde ničím zaplatit!
Soňa Prachfeldová
Historie v každé době se dá idealizovat i pokřivit. V této době také žili lidé, vychovávali své děti, pracovali a z velké části dělali spoustu věcí zdarma! pro obec, spolky atd. Dovedli jsme se veselit, bavit, děti si užili lítání venku, hodně jsme zužitkovávali úrodu vlastními rukami. Ano byly fronty na ovoce, na jiné různé zboží. Bylo to dost nedostupné, ale jen kvůli tomu jsme nebyli přece nešťastní. Nejvíc mě štvalo, když mě v práci oslovovali soudružko, kterou jsem nikdy nebyla, soudruhovalo se o stošest. Byli jsme skromní, ale určitě ne nešťastní a zoufalí, jak někteří lidé dnes. Dnes se stojí fronty na úřadech práce, na různých jiných úřadech, čeká se dlouho na operace, div se neperou lidé o akční zboží v obchodech. Vyvinula se silně konzumní společnost, politika pomalu opět jedné strany, neustálé honění se mladých za lepším životem, za penězi. Naše děti a vnuci jsou samozřejmě obrazem této doby, už také nemají na nic čas, kroužky, mobily, sociální sítě. Prostě žádná doba není dokonalá, je více rozvinutá občanská společnost, více vyspělá, ale také těmi někdy až propastnými rozdíly vzniká neklid, nespokojenost , demonstrace, kdoví, jak se vše bude ještě vyvíjet. Komunistický režim nás tvrdě svazoval a současný demokratický v tomto globálním světě, je jaký je. Svobodu potřebujeme a díky za ni. Potřebujeme i kouzelné klíče, abychom zacinkali a vyslovili prosbu: Pravda a láska vítězí! A mír!!!
Eva Sůvová
A víte že na tu dobu vzpomínám ráda. Byli jsme mladí. Všechno jsme zvládali. Všechno bylo skromnější. Všichni jsme toho měli podobně. Zboží, které nebylo, dneska je. Ale není to nejdůležitější, práce. Jsem z vesnice. Tenkrát lidi na vsi měli plných chlév zvířat. Jídlo bylo doma. Dneska mají z chlévů pergoly a remcají. Mají stání na auta a zvířata berou jako zboží. Mnoho z nás by možná tu dobu chtělo zpět.
Ladislav Hnyk
Taktéž souhlasím s panem Vrbou, že v zásobování byly velké rozdíly.Bydlím v Krkonošch a protože se tady hodně stavělo svépomocí, nebyly určité věci k sehnání.Otec, když přestavoval barák, tady nebyly k sehnání kotle na ústřední topení, radiátory, trubky a veškeré šroubení.Sehnal to v Mladé Boleslavi, kde toho měli dostatek.Já když jsem předělával svůj barák, tak jsem hodně věcí vozil z Prahy ze železářství U Rotta. A tak to bylo s námi, vesničany, když jsme jezdili do Prahy na divadla.Zájezdový autobus byl nacpaný k prasknutí, protože co nebylo u nás, tak v Praze to bylo normálně ke koupi. V nějaké diskuzi si někdo stěžoval, že tady bylo všechno stejné (sedací soupravy, kuchyně, obývákové stěny apod.)Opět, mám příbuzné a známé v okresech Semily, Jablonec nad Nisou, Trutnov, Náchod a nikdo neměl stejné zařízení bytu, protože v každém okrese se prodával jiný druh nějakého nábytku.To jenom panelákové byty byly dělány se stejným nábytkem, aby se to nemuselo vozit z jiného okresu.Pokud někdo pomlouvá minulý režim, rád se s ním podělím o zkušenosti z něho a napíšu negativa na tento režim.
Jindřich Berka
Dobrý den vánoční, dnes máme zase místo Ježíška Santa Klause a jeho čepičky. Máme svobodu a zboží, které chceme. Pro to zvedám ruku, ale jak se domníval Václav Havel, že se budeme k sobě chovat lépe byla špatná předpověď. Je konkurence ve všech směrech, tím je důležitější já než my. Ve škole vidím, že dnes děti neumí zdravit, jsou agresivnější a mají malou slovní zásobu, protože nečtou. Já přišel ze školy a vzal jsem míč do ruky, dnes vezmou mobil. Neříkám, že jsou děti horší, že nás nemají rády, jen rodiče jsou asi zaneprázdnění, tak jim místo toho koupí nějakou hračku. Vše začíná v rodině!!!! Každá doba má přednosti a špatnosti. Podívejte se kam dnes kapitalismus kráčí? Do války, protože velcí hráči mají z neštěstí velký zisk. Jenže dnes jde o zemi, to je i pro ně velké sousto. Jindra

Zpět na homepage Zpět na článek

Nejste registrován/a? Zaregistrujte se zde.

Po přihlášení (registraci) uvidíte na tomto místě přehled Vašich aktivit na portále i60.cz, a to:

  • Váš nejnovější článek
  • Nejnovější komentáře k vašim článkům
  • Nové vzkazy od přátel
  • Nové žádosti o přátelství
Přihlásit se

JSTE TU POPRVÉ?
Přečtěte si, co všechno
portál i60 nabízí
.