V náruči vousatých starců s požehnáním tančících stařenek
Všechny fotografie: Jana Mesarčová

V náruči vousatých starců s požehnáním tančících stařenek

8. 11. 2022

Podzimní plískanice s krátícím se dnem na klidu naší mysli mnoho nepřidávají. Jsme napjatí, rozladění. Náš duševní stav je navíc rozrušován divnou "válečnou" dobou a obavami z ještě podivnějších "muto-pandemií".

Naši mysl otravují vtíravě útočící politické šarvátky včetně podbízivého bulvárního marastu, které nepřetržitě trousí média. Klidu naší mysli neprospívá ani nepříjemný strach z toho, že nám naše inflací znehodnocené groše nebudou stačit na úhradu za teplo, které je nám tolik potřebné. Civilizovaný život nás rozmazlil a současně udělal slabými. Co tedy s tím? Což vzít na chvíli do zaječích a utéci do pralesa, očistit svou mysl v náruči prastarých stromů a naslouchat jejich bezeslovnému pohádkovému vyprávění? 

Zkusme za cíl útěku zvolit prales malého makaronézského ostrova, na kterém tikají hodinky stejně jako na zbytku planety, avšak čas jakoby se tam loudal. Nikdo nikam nechvátá.Tamní hrstce obyvatel velmi záleží na klidu a míru. Neusilují o velkou návštěvnost jejich vyhaslé sopky trčící svůj kužel 1500 m nad hladinu oceánu, byť paradoxně vědí, jakou měrou by jim turismus usnadnil nehostinný život na skalnatém ostrově. Klid a maňána, veselé děti a tanečky u skromných hospůdek jsou pro ně i nadále nesměnitelné za vír bujaré zábavy lufťáků. Jen mladá generace ovlivněná magií globalizace ostrov bez zapření opouští a tradá do bombastického světa. Protože na ostrov z větší pevniny musíte pěkně po vodě, je zapomenutý, díky čemuž si chrání mlžný třetihorní prales v původní biologické skladbě.

 Prales v Garajonay

Pralesem lze procházet jen po vyhrazených stezkách. Do jeho hlubokých útrob proniknout by bylo bláznovstvím, neboť prales se rozprostírá na prudkých úbočích vyhaslé sopečné kaldery, která je téměř neschůdná. Les je místy hustý, prorostlý endemickými bylinami, jeho podrostem jsou vysoká kapradí a navíc je vyzdobený nezdolatelnými skulpturami eutrofovaných pozůstatků zemřelých stromů. Nicméně, stezky jsou dostačující k tomu, abyste se nechali opájet starobylou zemitostí a letitou vyspělostí přerostlých vřesovců či stále zelených vavřínů.

stezka v pralese

S velkou úctou a pokorou lze pozorovat uspořádání a mírumilovný život tohoto lesního třetihorního společenství, přeneseně řečeno makropulózního stromového domova důchodců. Co jenom krásných staříčků a stařenek v lese je k vidění, jejichž bolestná zkroucení jim nebrání žít dál! Sousedské, do svetrů z mechu oděné vavříny, souznějí v potemnělém tichu, jejich otevřené rány v borce (kůře) dávno zahojila staletí. Vzájemná odpuštění za prohřešky při úsilí být slunečnímu paprsku co nejblíž, vykouzlila z jejich větví dvojité šroubovice, které zde budou už snad na věky. Některé kmeny shrbené k sobě podpírají tenčí soukmenovci, mladší generace, prapravnoučata, kterým staletí také nadělila vousy z léčivé provazovky (Usnea), jež umí vyrůst jen v prostředí čistého vzduchu.

img-20221027-132245.jpg

Sedmimetrové vřesovce rozložitými kadeřemi horních vetviček vytváří deštníkový stín. Jejich obrostlé pahýlovité kmeny vesmírný čas obháčkoval sukýnkami z mechu, které se v odpolením větru rozvlní jako při tanci lesních víl, jejichž úsměv zdobí ovšemže patřičný počet vrásek a hluboká stromová paměť. Příjemné vlhko je provoněné stále zeleným listím. Jehličky vřesovce zmáčené kondenzovaným vzduchem zajišťují vláhu, dennodenní menu, které s cinkotem vidliček drobných větví pojídají všichni obyvatelé lesa bez remcání, s vděčností.

img-20221025-184609.jpg

Procházeje se mezi kmeny zjistíte, jak je prales vlídný. Všeobjímající. Usměvavý proměnlivostí tónů zelené, hnědé, šedé, v tužbě ještě chvíli žít a prospívat svou fotosyntézou. Je šťastný, když se ho svou nezištnou přítomností dotýkáte. Je potěšen, že jeho stáří vnímáte za krásu, moudrost a úctyhodnost. Ten prastarý les cítí vděk za každou ochutnávku přírodní ryzosti, kterou tam někde na kontinentu lidé dokázali chladnokrevně poničit. 

img-20221026-081438.jpg  img-20221027-133516.jpg img-20221027-133334.jpg

V náruči vousatých starců s požehnáním tančících stařenek se cítíte bezpečně, očištěni od problémů a krutostí civilizace. Zde pocítíte jakým je život křehkým a zároveň neporazitelným zázrakem.

 

cestování příroda
Hodnocení:
(5 b. / 17 h.)

Pro hodnocení se musíte přihlásit

DISKUZE
Děkujeme za váš příspěvek do diskuse. Upozorňujeme, že redakce si vyhrazuje právo vyřadit diskusní příspěvky, které jsou v rozporu s platnými zákony a které podněcující k násilí a nenávisti ke konkrétním lidem či skupinám obyvatelstva. Smazány budou rovněž příspěvky obsahující jakékoliv vulgarismy.
Marie Ženatová
Moc děkuji za zajímavý článek a fotografie, které ukazují krásu skutečně nedotčené přírody*
Soňa Prachfeldová
Paní Jano, nádherně popsaný nedotcený kus země. Jako bych se v duchu octla v jiném světě . A ve skutečnosti bych to i ráda zažila. Děkuji.
Martina Růžičková
Poeticky jste nám ten neobyčejný koutek světa popsala i nafotila. Díky :-)
Jana Mesarčová
Pani Lenko, urcite je i u nas v Česku nescetne klidnych mist, je to v moznostech a chteni. A to spani v jine postylce take chapu. Ja teke babiccino zahradu milovala, mista za kulnou pod visni...
Lenka Kočandrlová
Mně stačí pobývat na ostrově tvořeném naší malou vesničkou,chodit do lesů okolo,tam se kochat přírodou. Nechce se mi trajdat po světě,spát v cizích nepohodlných postelích. To vše by mě bavilo za mlada,jenže to jsme mohli akorát tak prstem po mapě....To vyčítám minulému režimu nejvíc. Po r. 89 už byly děti,peněz nebylo až tolik, pak zase neustálá práce = vydělávání peněz a neměla jsem skoro na nic čas,jen na to nejnutnější okolo dětí a rodiny. No a nyní na stará kolena už není chuť opuštět brloh.
Helena Přibilová
Děkuji za velmi zajímavé vyprávění o ostrově s mimořádně zachovalou přírodou.
Marcela Pivcová
Prohlížím si krásné fotografie neobvyklých koutů naší Země, výtvorů samotné přírody, a pro sebe vyslovuji přání, aby se nikdy nestaly předmětem nešetrného zásahu člověka.
Jarmila Komberec Jakubcová
Na ostrov Gomera se dostanete lodí z Tenerife. Vždy, když jsme s manželem chodili po večeři podél Atlantiku na procházku tak slunce zapadalo na Gomeře. Nádherný pohled.
Jitka Caklová
A co takhle, koupit letenku jen tam a zůstat natrvalo.
Jana Šenbergerová
V náruči vousatých starců s požehnáním tančících stařenek jsem se cítila mnohem lépe než v divočině naší civilizace. Každé vaše slovo bylo pohlazením po duši.

Zpět na homepage Zpět na článek

Nejste registrován/a? Zaregistrujte se zde.

Po přihlášení (registraci) uvidíte na tomto místě přehled Vašich aktivit na portále i60.cz, a to:

  • Váš nejnovější článek
  • Nejnovější komentáře k vašim článkům
  • Nové vzkazy od přátel
  • Nové žádosti o přátelství
Přihlásit se

JSTE TU POPRVÉ?
Přečtěte si, co všechno
portál i60 nabízí
.