Zralý jedinec. Tak se má říkat lidem ve věku nad šedesát
Ilustrační foto: Ingimage

Zralý jedinec. Tak se má říkat lidem ve věku nad šedesát

9. 11. 2022

Starší zkušenější kolega mi poradil. Tak například tato věta už na půdě univerzity v britském Manchesteru nezazní. Slova „starší“ či „důchodce“ zakázala. Někomu je to k smíchu, někdo to považuje za ukázku, že se společnost v těžké době zabývá banalitami.

Jde o dobře míněnou snahu reagovat na projevy ageismu, tedy diskriminace lidí vyššího věku. Vedení univerzity zaměstnancům poslalo zprávu, ve které píše, že věk lidí by napříště měl být uváděn pouze v případech, kdy je to nezbytně nutné. „Nepoužívejte věk při popisování jednotlivců či skupin, pokud to není relevantní,“ je uvedeno ve zprávě, kterou citovala řada světových médií. Jde o třaskavou situaci. Na jedné straně je chvályhodné, že se čím dál více mluví o tom, že stáří není nemoc a že je nesmyslné označovat seniory za nepotřebnou přítěž společnosti, k čemuž někteří mladí lidé mají sklony. Na straně druhé jde o slovíčkaření, které paradoxně vytváří mezi generacemi propast.

„Mně to přijde směšné. Je mi sedmdesát, stále pracuji a rozhodně mi nevadí, když za mnou chodí mladší kolegové pro radu, protože prostě mám mnohem více zkušeností. Jeden se mnou vždycky žertuje a říká mi: tak starej a pořád použitelnej,“ vypráví sedmdesátiletý Josef, který pracuje v soukromé firmě věnující se výzkumu léčiv. „Vždy, když slyším, že nám někdo říká, jak máme mluvit, celý se kroutím, protože mi to připomíná komunisty, kteří mi diktovali, ať neříkám lidem pane, nýbrž soudruhu,“ dodává.

Univerzita v Manchesteru ve svém prohlášení uvádí, že by se lidé měli na pracovištích vyvarovat označení nejen starý či starší, ale také mladý či mladší. Taková označení jsou podle ní věkově diskriminační. Vhodné prý je označovat lidi ve věku nad šedesát jako zralé. Takže, tvůrci doporučení, které má bojovat proti škatulkování, vlastně samí škatulkují – je vám nad šedesát, tak jste zralí. Zralý nevadí, starý vadí.

Spisovatelka Halina Pawlowská před lety napsala knihu Manuál zralé ženy a s oblibou říká, že když slyší slovo zralá, vybaví se jí sýr. „Takový sýr, u kterého je nejvyšší čas ho zkonzumovat. Zároveň je prý zralost báječná. Nevím. Možná z toho důvodu, že si můžete gratulovat, že jste se dožili pěkného počtu let, nebo proto, že jste sice ještě mladí, ale zároveň máte moudrý pohled na svět. Zároveň má zralost negativní stránku. Zralost totiž nikoho nepřitahuje,“ říká.

Zkusme nadhodit ve společnosti, zda lidem vadí uvádění jejich věku, případně slova starší či starý. Rozproudí se diskuse, která potvrdí, jak rozdílné názory na toto téma lidé mají.

Vždyť některá žena se léta těší na to, až se stane babičkou a pak to všem hrdě hlásí, zatímco jiná to, že je babičkou, urputně tají a jakákoli narážka na věk ji naprosto rozlítí. A stejné je to s muži. Nikdo, kdo by se dal nazvat typickým penzistou, důchodcem či starým či zralým člověkem, neexistuje. Vypadá to, že snaha britských vědců vyjde na prázdno, v českých podmínkách se asi neuchytí, tady je slovo zralost spíše k smíchu. Což dokladují další slova Haliny Pawlowské: „Zralý muž nevzbuzuje takovou chuť jako zralý meloun a zralá padesátnice prostě není broskev k nakousnutí.“

Na druhé straně je současná posedlost korektností a snahou nikoho nediskriminovat užitečná. Postupně totiž vymizely některé dříve běžné jevy, které mnoha lidem vyššího věku opravdu vadily. Například velké rozdíly je vidět v tom, jak se personál domovů pro seniory chová ke klientům. Dříve bylo běžné, že tam mladé ošetřovatelky na klienty běžně hulákaly slovy „babi“ či „dědo“. To si nyní nikdo nedovolí, pracovníci dostali už dávno manuály, v nichž je jim vysvětleno, že to není vhodné. Stojí v nich například: Respektujeme identitu klienta a důsledně jej oslovujeme jménem nebo odpovídajícím titulem. Nevyžádaná familiární osloveni „babi“ či „dědo“ jsou ponižující. Snahy připomínat společnosti, že škatulkování a nálepkování je špatné, vítá i uznávaná gerontoložka Iva Holmerová, která říká: „Lidé často vnímají své staré spoluobčany jako pasivní příjemce penzí. Označení důchodce je tragické a zraňující.“

Každopádně jde o vděčné téma k diskusi. Určitě v ní zazní něco takového:

„Nikdo nemá právo starat se o to, kolik je komu let.“

„Jo, ale když můžeš mít slevu na jízdné, tak hrdě hlásíš, že jsi důchodce.“

„To hnusné slovo bych nikdy nevypustil z pusy.“

„Co blázníte chlapi, není úplně jedno, jak se komu říká, když hlavní je, jak se kdo cítí?“

„No já se cítím  ráno jako by mi bylo sedmdesát – když mám vstávat a jsem celý rozlámaný a nic se mi nechce dělat. Pak se to trochu zlepší, když si dám kafe a cigárko, ale po obědě jsem už zase unavený jako by mi bylo sedmdesát. No a večer se tak těším do postele, jako by mi bylo sedmdesát. A víte čím to je? Tím, že je mi sedmdesát.“

„No prostě jsi starý.“

„Ne, já jsem zralý.“

 

 

 

psychika stárnutí
Hodnocení:
(4.8 b. / 20 h.)

Pro hodnocení se musíte přihlásit

DISKUZE
Děkujeme za váš příspěvek do diskuse. Upozorňujeme, že redakce si vyhrazuje právo vyřadit diskusní příspěvky, které jsou v rozporu s platnými zákony a které podněcující k násilí a nenávisti ke konkrétním lidem či skupinám obyvatelstva. Smazány budou rovněž příspěvky obsahující jakékoliv vulgarismy.
Jan Veselý
Líbí se mi tihle novodobí lingvisté. Vezměte v úvahu, že zralý, anglicky mature, je tady každý, kdo složil maturitu. Jinak souhlas s paní Šimkovou, i když do blázince jsou zralí jen někteří.
Miloslava Richterová
Paní Hano, díky, velice jste mne rozesmála, máte pravdu, :-)))))))))))))))))))))))))))))))))))) , už nám hrabe :-)
Hana Šimková
Já už si myslím, že jsme tady všichni zralí na blázinec, protože hrabat se v takových blbostech a přemýšlet kdo je zralý , nebo nezralý a kdo teprve uzraje je opravdu pěkná blbost. Mohli bychom se snad věnovat něčemu méně blbému?
Jitka Caklová
Martin Vrba9.11.2022 13:23 "Je mi úplně jedno, jak mne kdo oslovuje, záleží jakým tónem to kdo říká a jak to myslí." Takže budeme slovíčkařit, kdo že se komu na co "vysere"? Celý život jsem pracovala v různých dělnických profesích, až jsem se v padesáti propracovala do částečného invalidního důchodu. Našla jsem si zaměstnání u počítače a frankovací mašiny. Nikdy není na nic pozdě. Když dvaašedesátiletý chlap neví na jakém struhadla strouhat brambory na bramboráky, tak to také o něčem svědčí. Co tam máte dál?
Martin Vrba
Zralý jedinec. Tak se má říkat lidem ve věku nad šedesát let? To není ale poctivě řečeno všechno. Někdy totiž spíše platí:" Jedinec nad šedesát let je často zralý na blázinec." Někdo se totiž po celoživotní dřině ve venkovním prostředí už ani pořádně neudrží v tom věku ani tyče v tramvaji a pouštějí ho sednout, ale v práci na lešení, jako zedník, se musí vyhoupnout s elegancí akrobata na vysuté žerdi, protože do důchodu (i předčasného) smí podle tabulek až 62. letech a na přeškolení ze zednické lžíce k počítači je už pozdě. Já osobně bych mu dal potvrzení, že je skvělý politolog - on umí věci vystihnout lépe a stručně jako výčepní Palivec, než ti k tomu vystudovaní. A ten se Vám vysere na to, jak ho budete kdo oslovovat, protože jemu celý den tyká ta svině Artróza - jeho kamarádka nejvěrnější. (Před chvilkou mi to sdělil telefonem na tuto problematiku, když chtěl vědět, na jakém struhadle má dělat bramboráky - je půl roku vdovec).
Jitka Caklová
14:37 Celé je to, co píšete, z Vaší hlavy a mě je opravdu jedno, co se Vám v hlavě honí. Pro mě je důležité vědět, že Vaše košaté příspěvky se mnou nemají nic společného. A pokud si myslíte, že píšete na moji adresu, tak je to Vaše pouhá domněnka.
Martin Vrba
A ještě dodám, vždyť je velice krásný pocit, když mi někdo řekne, že jsem ho něčím pobavil, že je mu se mnou dobře, že si se mnou rád popovídal. Nebo mám i dobrý pocit, že jsem si dokázal poradit i s člověkem, který neměl zrovna "svůj den" a já jsem ho ale jen "přiměřeně ťuknul" a rovnou nezabil - třeba jako tu zdravotní sestru. A i když to nemám přesně spočítané, tak takových zážitků - těch příjemných s lidmi mám mnohem více, než těch špatných, kdy jsem na lidi kolem sebe nezapůsobil dobře. Vycházet s lidmi - tomu se říká, mít sociální inteligenci a té se lze prý i snad naučit a není nutné se lidí stranit a nebo dávat "okázale" najevo, že mi jsou lidé lhostejní - i to je totiž urážka. :)
Martin Vrba
Paní Caklová, Vy dáváte stále pořád najevo, že vás vlastně vůbec nic nezajímá, co si o Vás lidé myslí, takový život by byl pro mne velice svazující a přiznám se, že i neproveditelný. A já se spíše domnívám, že tím, jak to pořád zdůrazňujete, tak ve skutečnosti vás všechno zraňuje a dokonce i to, co není ani adresováno Vám, ale Vy si to na sebe okamžitě vztahujete a hned "vyrukujete" s tím "štítem", že je Vám to úplně jedno i kdyby vedle Vás bouchla "atomovka", že se vás to netýká. Když je totiž někomu něco opravdu jedno - je flegmatik, tak flegmatik nemá ani potřebu někomu pořád dokola zdůrazňovat, že tím flegmatikem opravdu je - nač se tím zdržovat. :)
Jitka Caklová
Pane Vrbo, u mě žádné plusové body nemáte, ale ani žádné mínusové. Mně je úplně jedno, jak mě kdo oslovuje a vůbec mi nezáleží na tom, jakým tónem to říká, nebo jak to myslí, nikomu do hlavy nevidím. Především, je to každého věc a každý jsme nějaký. K lékaři jdu jednou za dva roky kvůli osvědčení o zdravotní způsobilosti k řízení motorového vozidla, což je dané zákonem, a jak jsem níže napsala, jsem zdravá, léky žádné neberu, zvládám spoustu věcí, které mnohem mladší ročníky nezvládají. Mám ráda veselé lidi a proto mi ani nevadí, pokud si o mně, čistě hypoteticky, kdokoliv myslí, nebo píše, že hraji nějakou falešnou hru na "důstojnost stáří". Se mnou to nemá žádnou souvislost.
Eva Kopecká
Skoro do padesátky jsem byla poměrně štíhlá, takže jsem často bývala ,, slečnou " či ,,mladou paní". Brala jsem to s humorem, na vlasech culík, na očích sluneční brýle, na sobě elasťáky, tričko, sandále. Zvládala jsem chodit na kolo, brusle, střídala tělocvičnu a plaveckou halu. Přišlo vnouče, s rozvodem i majetkové vyrovnání, dvě brigády k mé práci navrch /naštěstí mě obě bavily, takže placené koníčky/ a život nabral nečekaný, i když zajímavý směr do další etapy. Přišel konec kariéry, usoudila jsem, že by nebylo fér zabírat místo těm, kdo práci potřebují. Mám tedy pocit, že bych v práci ještě svůj podíl odvedla. Je to naráz, zůstat najednou jenom doma. Třeba ještě někdy budu mít možnost se zařadit mezi ty, co říkají, to byl zase den, zaplať pánbůh, že jsem doma. Je mi fuk, jak mě okolí vidí. Když se mi něco nelíbí, ještě se umím ozvat. Kéž by s přibývajícími léty neubývala chuť do života a nezhoršovalo se zdraví.... To je pro nás myslím to nejpodstatnější.

Zpět na homepage Zpět na článek

Nejste registrován/a? Zaregistrujte se zde.

Po přihlášení (registraci) uvidíte na tomto místě přehled Vašich aktivit na portále i60.cz, a to:

  • Váš nejnovější článek
  • Nejnovější komentáře k vašim článkům
  • Nové vzkazy od přátel
  • Nové žádosti o přátelství
Přihlásit se

JSTE TU POPRVÉ?
Přečtěte si, co všechno
portál i60 nabízí
.