Hudba budoucnosti
Všechny fotografie: archiv Aleny Velkové

Hudba budoucnosti

26. 10. 2022

Moje babička Růžena s dědečkem Prokopem kdysi vysadili na jihu Čech jabloňový sad. Musím ale zdůraznit, že děda nebyl žádný Mičurin a při výběru odrůd příliš nehleděl na jejich chuťové vlastnosti, ale rozhodující pro něj byla patrně cena stromků.

Jinak si neumím vysvětlit, proč by něco takového vůbec sázel. Nicméně jabloním se dařilo a plodily ekologická jablka ve velkém množství. Nejlepším způsobem jejich využití bývalo pečení štrůdlu a vyráběli jsme z nich mošt a křížaly. Horší bylo, že jsme na podzim natrhaná jablka vozili domů a uskladňovali je v garáži. Vzhledem k nedostatku jiného ovoce, jsme je museli dokonce i jíst. Ale nemohli jsme si brát ta jakžtakž pěkná a téměř poživatelná. Museli jsme je přebírat a vybírat jen ta naťuknutá a nahnilá. To se vykrájí. Zdravá jablka jsme nechávali na pak. Není mi jasné, co to pak vlastně mělo přesně znamenat. Pak byl pro mě imaginární pojem, jakýsi nikdy nesplněný příslib. Hudba budoucnosti. Vždycky jsem se těšila na pak, ale pak vlastně nikdy nenastalo. Zdravá jablka se totiž průběžně stávala nahnilá, a nakonec byl zbytek těch úplně shnilých na jaře vyhozen do popelnice. A jak jde čas, na tomhle postupu se u nás nic nezměnilo.

Ačkoliv se to zdá neuvěřitelné, jabloňovému sadu je už 80 let. Když je dobrý rok, jabloně stále plodí jako za mlada. Jednoho dne byl sad náhodou objeven nadšenci, kteří si opravili nedalekou vodní tvrz, na níž začali s výrobou cideru. Neměli ale ještě dostatek vlastních vzrostlých a plodících jabloní. A tak slovo dalo slovo a oni začali výrobu z našich jablek. Kupodivu z těch starých, námi zavrhovaných odrůd, vznikl cider, který připomínal tichá vína a nepodobal se žádnému jinému na trhu. Byl dodáván i do michelinské pražské restaurace. Aby mohli sousedi cider vyrábět, museli si jablka sami nasbírat. Sad je hodně velký, a proto není oplocený, takže si zájemci mohli přijít sbírat podle potřeby kdykoliv, nezávisle na tom, zda u nás někdo je nebo není doma. Jenomže moji rodiče se psy tráví na chalupě větší část roku, takže se jim to raději mělo říct. Bohužel to nikoho nenapadlo. A tak jednoho dne moje nic netušící maminka vyšla jako obvykle ráno se psy na procházku. Malý Dixík byl na vodítku a velkého Ozíka měla na volno. Najednou se Ozzy, pes velikosti menšího koně, zarazil, rozhlédl se, naježil se, aby ještě víc zvětšil svůj objem a s hlasem psa baskervillského se rozběhl k nejbližšímu stromu. Maminka nevěděla, co se děje, a proto se rozběhla raději taky, ale nikoho nezahlédla. Jen pod stromy stál v dobré náladě Ozík, vrtěl ocasem a chtěl si hrát. Maminka se ještě chvíli rozhlížela, ale široko daleko opravdu nikdo nebyl. Potom zaslechla zapraskání větví. Podívala se vzhůru. Tam, v korunách starých stromů, seděli tři chvějící se muži na pokraji nervového zhroucení.

Náš syn zdá se, jde ve šlépějích Prokopa. Začal se o sad starat. Prořezává a chce vysazovat a mě tak svitla konečně naděje na nějaké to dobré jablko. Jenže syn se mnou nenechal zviklat a jde na to vědecky. Přizval odborníka, aby společně provedli průzkum. Odborník jásal, neboť objevil lokální odrůdy, některé i velmi vzácné. Dokonce naše „Daňkovo“ je prý jediným známým exemplářem na našem území. Díky odebraným vzorkům se tyto lokální odrůdy budou moci zase vrátit do sadů. Bohužel i do toho našeho...

Syn je nadšený i ze cideru a sám si doma vloni zkusil pár litrů vyrobit. Asi po pěti měsících nás pozval na degustaci. Nikdy jsem nic lepšího nepila. Úžasná barva, jiskra i chuť. Když jsem jásala a chtěla ještě, řekl mi, že to nejde, že to má schované na pak.

Takže to vypadá, že jsem zase tam, kde jsem byla.

P.S. Letos v červenci si sad vybrala TV Nova, aby v něm natočila začátek jedné epizody ze „Souboje na talíři,“ která byla uvedena v televizi 4.10. Potkala jsem jednoho z účinkujících, jak obdivně koukal do koruny stromu. „To jsou tak nádherný jabloně,“ řekl. „No jo, ale tohle je zrovna hruška,“ poučila jsem ho. Tak nevím… Možná proto byl natočený tříhodinový materiál sestříhaný jen na jednu minutu?

Můj příběh Podzimní soutěžení 2022 vzpomínky
Hodnocení:
(4.7 b. / 22 h.)

Pro hodnocení se musíte přihlásit

DISKUZE
Děkujeme za váš příspěvek do diskuse. Upozorňujeme, že redakce si vyhrazuje právo vyřadit diskusní příspěvky, které jsou v rozporu s platnými zákony a které podněcující k násilí a nenávisti ke konkrétním lidem či skupinám obyvatelstva. Smazány budou rovněž příspěvky obsahující jakékoliv vulgarismy.
Olga Mušková
Hezky se mi četlo. "Na pak" znám z domova a bojuji sama se sebou to nedělat a dělám to... Můj otec měl rád stromy, lezl po nich jak veverka a prořezával dlouhé roky, až jednoho dne jsem s údivem poslouchala proslov na téma, že to vlastně nebylo dobře, prostě věk a řeči v práci a tehdejší "vlny" (jako zavařování dýní apod.), tak to rozebral tímhle způsobem. Na své zahradě mám už jen mohutnou třešeň, švestku a meruňku. Jabloň mám jednu menší, kdysi mi jí otec narouboval a tu udržuji v patřičných mezích a na její letní jablíčka se vždycky těším.
Eva Mužíková
Lenko také jsem se potěšila. Mám moc ráda staré stromy, mají své kouzlo...
Věra Lišková
Pěkně čtení, jen jsem při posouvání na mobilu klepla na hodnoceni, aniž bych cokoli tušila. Patří ****** sem hvězdiček plný počet.
Martina Růžičková
Vaše krásné vyprávění mě moc potěšilo. Je moc hezké, jak starý sad získal nové využití a péči.
Vladislava Dejmková
Moc hezky napsané, jsem ráda, že jablka našla konečně uplatnění.
Rostislav Mraček
A toto bylo pěkně veselé! Pobavilo ono ,,na pak"!
Marie Měchurová
Jednou jedna herečka v TV vyprávěla, že mají u chaty Jabloňový sad. Na podzim jablka očešou a dají do sklepa. Každý víkend vyhodí ty shnilé a tak to dělají celou zimu. Jablka nejí. Hezký článek.
Jan Zelenka
Moc zajímavý příběh.
Zuzana Pivcová
Pamatuji si, jak v dětství, tehdy v Podkrkonoší, vždy na podzim přišla zásilka z jižních Čech s ovocem. Nájemnice v domku v Týně, kde dnes jsme, poslala dle domluvy koš s jablky a švestkami ze zdejší zahrádky. Byl to zážitek. Jenže uplynulo víc jak 60 let a až na výjimku tu ty stromy už nejsou.
Lenka Kočandrlová
Nevím ,o čem je pořad Souboj na talíři.Na něco o vaření a pečení se nikdy nedívám. Mívali jsme doma podobný problém s jablky,taky se neustále jedly ty nakažené a také se nakonec toho hodně vyhodilo....Máme na zahradě několik jabloní (4), plodí si různě,letos malinko,neb manžel stromy hodně ořezal. Ale dodržuji jednu zásadu: jím jablka jen ta nejkrásnější,jak to jen jde. Vloni jsme měli několik beden ve sklepě a letos mám na stole 6 kusů spartanů,která by měla ještě chvíli dozrát. Je to krásné mít sad po předcích,kdo to dneska má???

Zpět na homepage Zpět na článek

Nejste registrován/a? Zaregistrujte se zde.

Po přihlášení (registraci) uvidíte na tomto místě přehled Vašich aktivit na portále i60.cz, a to:

  • Váš nejnovější článek
  • Nejnovější komentáře k vašim článkům
  • Nové vzkazy od přátel
  • Nové žádosti o přátelství
Přihlásit se

JSTE TU POPRVÉ?
Přečtěte si, co všechno
portál i60 nabízí
.