První rande. V šedesáti se ho bojíme víc než v sedmnácti
Ilustrační foto: Ingimage

První rande. V šedesáti se ho bojíme víc než v sedmnácti

24. 10. 2022

Co si obléknout? O čem mluvit? Kam jít? Přinést kytku? Nechat si za sebe zaplatit? Když jde o první schůzku s někým, kdo se nám líbí, klademe si spoustu otázek a je jedno, zda jde o nezkušené teenagery či životem protřelé pardály a lvice.

Udělat dojem, neztrapnit se, zalíbit se. To je to, oč při prvním rande běží. Ale jak na to? V posledních letech si tuto otázku klade čím dál více lidí vyššího věku, kteří žijí sami a zkoušejí najít někoho na trávení příjemných chvil.

„Když jsem řekla mámě, že jdu na první rande, strašně se rozesmála a ptala se, co jsem tedy dosud celý život dělala,“ vypráví jednapadesátiletá Kateřina, která žije řadu let po rozvodu sama a nedávno se přes sociální sítě seznámila se stejně starým učitelem. „Vysvětlila jsem mámě, že ten výraz první rande znamená, že jdou někam poprvé s novým mužem, že podobných jsem absolvovala několik, ale vždy to byl spíše trapas. Na tomhle mi záleží, z toho, co si píšeme, se zdá být vtipný, chytrý, jsem na něj zvědavá, chci se mu líbit. Máma na to řekla, že mi závidí, že v její době se v tom věku na první rande nechodilo,“ doplňuje.

Jenže nyní se první oťukávací setkání lidí vyššího věku stala běžnou věcí, svědčí o tom velký nárůst  seznamek pro tuto věkovou kategorii. Ovšem někteří lidé lehce znejistělí novými trendy se ptají, zda je nyní považováno za vhodné to, co v jejich mládí bylo běžné.

„Dcera říkala, že nemám platit automaticky na tu paní, ale že se jí mám zeptat, zda by ji neurazilo, kdybych ji na kávu nebo víno pozval. No to mi přijde, jako bych sondoval, zda neušetřím a netěšil se, že řekne, že to zacáluje sama. Já naopak myslel, že se shodím tím, že automaticky nevytáhnu šrajtofli. Dcera tvrdí, že teď je to jinak. Ale já nevím, ta paní je přece starší, tak jede na trendu této doby nebo považuje za správné to, na co jsme byli zvyklí v mládí my?“ přemýšlel třiašedesátiletý Tomáš, který nedávno vyrazil na rande s paní, se kterou se seznámil při čekání na autobus při výletu do Beskyd. Dopadlo to dobře, na první schůzku přinesl malou kytičku, zaplatil za víno a pomohl dámě do kabátu. „Komentovala to slovy, že je ráda, že džentlmeni nevymřeli a přiznávám, že mi to udělalo radost,“ shrnuje.

Právě malá kytka a slušné nevtíravé chování je to, co na první schůzce zabírá, vlastně není třeba nic jiného vymýšlet. „Na prvním rande teprve zjišťujeme, zda se s tím druhým chceme znovu potkat, jde v podstatě o nezávazné setkání, není důvod, aby se muž předváděl,“ říká odborník na etiketu Ladislav Špaček. A má jasný vzkaz. Jestliže jde o lidi středního či vyššího věku, mělo by se považovat za automatické, že muž zaplatí útratu. Tak to totiž odjakživa bývalo. Pokud si ale spolu vyrazí dva mladí nemajetní studenti, není podle něj nic špatného na tom, když se o útratu podělí.

A další častá otázka, zda na první schůzku nosit kytku? Ano, i to je prý starý dobrý zvyk, kterým dává muž najevo, že ho žena zajímá, že jde o něco jiného než běžené kamarádské či pracovní setkání. Ale pozor, odborníci na etiketu se shodují, že vhodná je kytička co nejmenší, třeba malé fialky či sněženky, taková která nepřekáží při případné procházce. Shodují se na tom i ženy.

„Ten pán to myslel asi dobře, ale dostavil se na naši první schůzku s takovou tou příšernou kyticí sestavenou z dlouhých květů, byla tam antúrie, jakési dlouhatánské trávy, celé to bylo v igelitu a navíc v tom ještě byly tyčky, na nich byly napíchnuté bonbóny. Pominu, že to bylo nevkusné. Horší bylo, že jsem s tím pak kráčela centrem města, dost to překáželo, i předtím v cukrárně to nebylo kam dát. Takové zbytečné mi to připadalo,“ říká osmapadesátiletá Helena, která během posledních tří let absolvovala takzvané první rande mnohokrát. „Pak mě to přestalo bavit. Ti muži byli buďto nervózní a trapní nebo naopak přehnaně sebevědomí a trapní. Jeden mi pořád chtěl něco objednávat a říkal, že je finančně zabezpečený. Jeden naopak pořád mluvil o tom, jak je třeba spořit na penzi, protože se penzisté mají strašně špatně. Nevím, co bylo horší poslouchat,“ říká se smíchem.

Muži to mají v této situaci složitější, protože se od nich očekává, že budou mít první rande ve své režii. To znamená vybrat podnik, rozhodnout se, zda se vůbec do nějakého půjde nebo bude lepší jen vycházka, vyřešit dilema, zda brát či nebrat kytku a pak jakou, ale hlavně nalézt odpověď na tu nejtěžší otázku – o čem budeme mluvit.

Ženská nervozita na první schůzce je také vysoká, i když z trochu jiných důvodů.

Líbím se mu?
Zvolila jsem vhodné oblečení?
Neměla jsem se více nalíčit? Neměla jsem se méně nalíčit?
Nejtěžší otázka zůstává stejná – o čem budeme mluvit?

Různé seznamovací agentury si dokonce vedou seznamy témat, které protějšek na rande spolehlivě otráví, odradí od další schůzky. V případě lidí vyššího věku to jsou: nemoci, vnoučata, stížnosti na cokoli, finanční situace, vzpomínky na předešlé partnery.

Pro všechny věkové kategorie platí, že lidem vadí, když se někdo na první schůzce příliš vychloubá, je výrazně sebevědomý, snaží se ohromit. A je jedno, jestli jde o muže, který se tváří, že si může cokoli koupit nebo o ženu, která si na tvář dala kila líčidel a navěsila na sebe všechno rodinné zlato.

Zkrátka, první rande je těžká disciplína, ať člověka potká ve dvaceti nebo v šedesáti. Uspějí v ní jen ti, kteří umí brát život s humorem.

 

 

 

rande vztahy a sex
Hodnocení:
(5.1 b. / 14 h.)

Pro hodnocení se musíte přihlásit

DISKUZE
Děkujeme za váš příspěvek do diskuse. Upozorňujeme, že redakce si vyhrazuje právo vyřadit diskusní příspěvky, které jsou v rozporu s platnými zákony a které podněcující k násilí a nenávisti ke konkrétním lidem či skupinám obyvatelstva. Smazány budou rovněž příspěvky obsahující jakékoliv vulgarismy.
Dušan Brabec
S výjimkou pana Vrby se mně ty odezvy na toto téma moc nelíbí. Normální je, že muž a žena patří k sobě v jakémkoliv věku, protože tak to příroda zařídila a život ve dvou je radostnější. Ostatně štěstí je opravdové, pokud je sdílené! Po ovdovění skoro v 70 letech bych se osobně nerad dožil zbytku života sám bez partnerky. S ní bych však chtěl žít "spolu" a určitě ne "vedle sebe". Na základě již uskutečněných pokusů a omylů musím překvapivě konstatovat, že ženy, byť žijí samy, navazovat nějaké nové vztahy moc nechtějí. A tak se to musí zkoušet. Vlastně je to takový "průzkum" na náhodu, i když si uvědomuji, že v tomto věku je to dost obtížné, protože lidé jsou již "ukotvení".
Alena Velková
V jednom filmu Eliška Balzerová říká: "Nikdy jsem za sebe neplatila, tak se to na stará kolena nebudu učit." :-))
Martin Vrba
Paní Kopecká, dejte se do klidu, já umím vařit lépe, než moje manželka, to tvrdí celá široká rodina, brácha umí zase šít - má to jako koníčka. Dokonce kdysi často na svou manželku šil šaty, snad i svatební. A tu žemlovku - zemlbábu dělám z vánočky. :)
Eva Kopecká
Sakra....tomu říkám naběhnout si ...
Martin Vrba
A kdy že bude ta žemlovka? :) :)
Eva Kopecká
Ne každý přece chce vážnou známost, s níž se ihned sestěhuje a domluví, který z těch dvou bytů se pronajme. Ano, po šedesátce může žena vypadat dobře, ale už je to fakt bába. Uznávám, že bába už jsem. Nestojím o to, aby ten cizí dědek, jak trefně označila paní Lenka potencionálního nápadníka důchodce, pozoroval, jak mě bolí koleno při změně počasí a jak si někdy místo klasického oběda upeču žemlovku. A už vůbec bych nechtěla, aby se montoval do toho, zda vypravím vnouče do školky, školy. To jsem tady svého času měla ještě když jsme oba pracovali a byl to kluk ze školních let. A nešlo to. A znali jsme se dobře. Myslím, že někomu, kdo odejde do práce na šestou, může být srdečně fuk, co dělám v půl osmé. Spor vřel i ohledně víkendů. Oba jsme měli svoji zahradu s domkem. Zatímco já naprosto nepožadovala, aby tam se mnou jezdil, pokoušel se on moje víkendy korigovat ve svůj prospěch. Buď aby měl navařeno a klid pro svoji práci na počítači, nebo abych s ním trávila víkend u něj, a to zcela samozřejmě s jeho matkou. Ohledně dovolené v létě měl stejnou představu. Že budu v paneláku čekat, až on přijede z práce. On si dovču vybíral určitě termíny jindy než v létě. Zatímco já se sbalila a jako vždy byla prostě na chalupě s vnoučetem. Jo, mohl být celé dny ve školce, na příměstském táboře, žejo. A já mohla dělat společnost jemu a mamince, která v tom domku na zahradě u něj v létě s ním byla.. Takových ústupků já ochotná nejsem. To dítě mě potřebovalo, mladí to bohužel mají tak, že většinu léta jsou v práci. Už jen tohle nás dělilo. Jednu dovolenou jsem vymyslela a zorganizovala já. Jinak prostě nic. Jel rád, bylo to jen za cenu cesty, nikdy tam nebyl a známí nás ubytovali. Když to zhodnotím, oproti němu jsem obyčejný člověk s obyčejným platem, mnohem menší zahradou a domem u ní. Ale hodně jsem mu obohatila život, protože to bohužel mám v povaze, nic pro sebe nechtít a spíš prospět druhým. Jenomže všechno má své meze. Nemám zapotřebí podřizovat se cizímu člověku a dávat mu přednost před svým pohodlím, pohodou, svými dětmi. V tomhle věku už ne. Je mi milejší člověk, který přijede, odjede, do ničeho mi nekecá a bere mě takovou, jaká jsem. A těch společných zážitků máme plno. Znám lidi, co ve velmi pokročilém věku potkali nového partnera, a vyšlo jim to. Kdo se chce v šedesáti, sedmdesáti sestěhovat, ať to udělá. Já to nechci...
Antonín Nebuželský
Pokud by, tak zhodnotím "na co mám" a oslovim známé...
Lenka Kočandrlová
Moc si neumím představit,že bych se chtěla v tomto věku seznamovat s nějakým cizím dědkem. Když už by tedy teoreticky toto mělo nastat,tak si myslím,že nejlepší by bylo říct si hned holou pravdu,žádné výmysly,přikrášlování situace. Tím by se předem vyloučilo nějaké lakování na růžovo a oblbování. Vědět hned,co a jak, aby bylo jasno,jen tak by asi nový zájem mohl vydržet.Spíš bych si myslela,že nejlepší by bylo hledat mezi bývalými spolužáky a pod.,kde o sobě dost víme a celkem bychom se nemohli navzájem příliš zklamat. Jak se kdo oblékne,zmaluje , na tom až tak moc nesejde. Platit by si měl každý za své - myslím na té 1.schůzce.
Jiří Dostal
:-) Ale jakýpak strach, na prvním rande hned po zapařeném usednutí v báru položím otázku: "Milostivá, jak nahlížíte na ukrajinský konflikt?" ... a mám jasno, ať už mlčí, koktá, uraženě odchází či jásavě odpovídá dle mého kontrolního notýsku :-)
Martin Vrba
15:31 Seznámení se meze nekladou, já tu pravou lásku potkal u ségry v práci. Dodnes si pamatuji, jak se tam pochechtávala za lampou a já ji vůbec neviděl - jen jsem slyšel, že tam občas k mým poznámkám něco vtipného řekla - byla vzdálena asi 6 metrů daleko - lampu nastavila proti mým očím - nechtěla být vidět, já ji tedy vůbec neviděl a už se mi líbila a když jsme spolu chodili asi dva měsíce, tak jsem se do ní doslova zbláznil a věděl jsem, že to bude ta pravá, ale že to bude i těžké. Tak se i stalo. Moji rodiče se potkali v automatu Koruna za války a brali se asi po půl roce a jejich manželství vydrželo až do smrti - hádali se stejně pořád jako my dva s manželkou, ale nevydrželi bez sebe ani týden - hned se jim po tom druhém stýskalo. Mluvili spolu od rána do večera - měli spolu 5 dětí - nikdy se nenudili, oba byli slovesně dobře vybaveni a oba měli ohromný smysl pro humor - čímž nakazili všechny děti. A máma doma dřela všechny domácí práce - jak bylo tehdy "normální" a táta byl úředník a pak nasazený do výroby - do oceláren - kdo tam někdy jenom nakoukl, tak ví, jak to bylo náročné a nic si tedy nevyčítali.

Zpět na homepage Zpět na článek

Nejste registrován/a? Zaregistrujte se zde.

Po přihlášení (registraci) uvidíte na tomto místě přehled Vašich aktivit na portále i60.cz, a to:

  • Váš nejnovější článek
  • Nejnovější komentáře k vašim článkům
  • Nové vzkazy od přátel
  • Nové žádosti o přátelství
Přihlásit se

JSTE TU POPRVÉ?
Přečtěte si, co všechno
portál i60 nabízí
.

AKTUÁLNÍ ANKETA