„Nechval dne před večerem.“ Co má přijít, může přijít i po chutné večeři
FOTO: Radovan Cakl

„Nechval dne před večerem.“ Co má přijít, může přijít i po chutné večeři

18. 10. 2022

Bez chladu bychom nepoznali, co je teplo, bez zla bychom nepoznali, co je dobro, stejně jako bez prožité bezmoci, bychom nevěděli, co je to být v plné síle. Všechno odchází i přichází v pravý čas. Někdy, když to nejméně čekáme, jindy po dlouhém čekání, a tak tomu bylo i u mě.

O létě 2020, plném zdravotních potíží ve spojitosti se streptokokem na plicích jsem už napsala dost. O sluncem zalitém létě 2021 také, včetně koupání v Jizeře do přelomu září října, a v té době jsem neměla ani tušení, co ještě v tomto roce a v první polovině roku následujícího, přijde.

V půli října, při večerním sezení v pohodlném křesle, ve kterém běžně nesedávám, aniž bych tomu věnovala pozornost, mě lehce „píchlo“ v bederní páteři. Druhý den, jak blesk z čistého nebe přišlo bolestivé ráno. Od žlučníku, přes segment náhrady plotýnky a titanové fixace, připevněné čtyřmi vruty do obratlových těl (2004), přes břicho, až horní hranu pánevní kosti, skrz kyčelní kloub, proudila silná, jednolitá bolest do všech stehenních svalů a končila nad kolenem. Následující dva měsíce jsem spolykala všechny možné prášky proti bolesti, mazala se celou řadou zaručeně spolehlivých mastí a gelů, ale nic nepomáhalo. Neúčinnost "chemie" mě utvrdila v názoru, že cpát do sebe něco, co do mého těla nepatří, že tudy cesta nevede a s přírodou to nemá nic společného.

Soukromě jsem si našla výbornou fyzioterapeutku, ale ani ona, po fyzické stránce, spouštěč bolesti neshledala, neboť ohnout se s propnutými koleny, dlaněmi až na zem a zpět nahoru jsem bez bolesti zvládla v pohodě, ale stát vzpřímeně, protáhnout se, nebo ležet, nebylo pro bolest možné. Dva měsíce jsem spala v kleče, střídavě u postele, s tělem položeném na posteli, nebo na gymnastickém míči, případně chvíli v leže na boku stočená do klubíčka. Zcela bezmocná a vyčerpaná spánkovým deficitem, jsem jen slyšela, jak jsem to s tou koloběžkou, případně koupáním „přepískla“ a tím v sebe sama pomalu ztrácela důvěru, kterou jsem si bělem léta vytvořila.

Vánoce jsem přetrpěla jakž takž, nechtěla jsem obtěžovat a po Novém roce jsem zašla za praktickou lékařkou. Po třetím obstřiku analgetiky, do oblasti bederní páteře, bez následných známek sebemenší úlevy, mě paní doktorka chtěla poslat do nemocnice. S představou, že tam nebudu mít podmínky pro spánek, které jsem si mohla vytvořit doma, volila jsem nabídnutou návštěvu neurologické ambulance. Paní doktorka, která mě léta neviděla, tak stejně jako manžel a kamarádky usoudila, že se jedná o fyzické přetížení organizmu. Po zběžném vyšetření, bez RTG, mi dala žádanku na obstřik kortikoidy pod kontrolou CT v oblasti bederní páteře. Jakmile jsem slyšela kortikoidy, zbystřila jsem, naskočila mi husí kůže a obstřik jsem k nelibosti paní doktorky odmítla.

A to byl teprve začátek února, čtvrtý měsíc v bolestech a bez světýlka na konci tunelu.

Jelikož se po určitých zkušenostech považuji za přírodního člověka, nikoliv chemického robota, jala jsem se na internetu hledat alternativu a našla jsem. Dočetla jsem se, že v Litomyšlské nemocnici pod kontrolou CT aplikují do páteře, ke kořenu nervu, ozón, takzvaná ozonoterapie a dál i informaci, že po první aplikaci žádný zázrak nečekat, po druhé aplikaci zlepšení a po třetí bez bolesti. Pokud ale i třetí je bez efektu, což nelze vyloučit, další neaplikují (třikrát a dost :-)). Problém však byl, že bez předcházejícího CT, případně MR vyšetření, nelze aplikaci provést. Kdo mi napíše žádanku, když je vyšetření tak drahé, napadlo mě. Ale nakonec, i přes nelibost k mému odmítnutí kortikoidů, byla paní doktorka tak hodná a žádanku mi napsala.

Zlatý internet! Hledala jsem MR s co nejkratším termínem vyšetření a našla. V nemocnici Pardubice s termínem tři týdny, s „červeným tlačítkem“, to znamená, když některý pacient, například z důvodu respiračního onemocnění, vyšetření zruší. Okamžitě jsem se objednala i na ozonoterapii, s objednací lhůtou šest týdnů a čekala. Stal se zázrak. Za čtrnáct dnů, tedy o týden dříve, červené tlačítko zafungovalo a syn mě vezl do Pardubic. Největší úlevou pro mě bylo, že výsledky byly negativní, neurochirurg v nemocnici Na Homolce, který mě před osmnácti lety páteř podruhé operoval, další operaci vyloučil jako nepotřebnou a tak dál ve vzduchu visel otazník, kdeže je původ mých nekonečných bolestí. Druhý zázrak se stal, že na namísto v druhé polovině března, jsem za týden po MR, ze stejného důvodu, ale o tři týdny dříve, v druhé polovině února, jela do Litomyšle na první ozonoterapii. Sezení mi nedělalo větší problémy, tak jsem jela autobusem. Ale ta muka po výkonu, než jsem prošla nemocničním parkem a zpět na autobusové nádraží, i když to není daleko, se nedají ani popsat, a tak na druhou a třetí aplikaci už mě opět vezl syn.

Byl konec února a ze zahrady vinná réva volala, že je nejvyšší čas na ostříhání a velkoplodá ostružina ostříhat staré výhony a nové vyvázat. Pomalu jsem začala zjišťovat, že práce odvádí moji pozornost od bolesti a opatrně jsem začala i s jízdou na koloběžce. Jen chodit vzpřímeně, delší dobu stát na místě, nebo ležet, stále nebylo pro bolest možné. A tak jsem dál různě hledala další možnosti vyléčení. Nakonec mi pomohla kadeřnice, když jsme u ní byli na ostříhání, že prý maminku vozila do Semil, do soukromého rehabilitačního centra MUDr. Miroslava Holuba, odborníka se čtyřicetiletou praxí v čínské medicíně. I když jsem po první aplikaci ozónu nepatrnou úlevu cítila, tak v mezičase, mezi první a druhou dávkou ozónu, jsem absolvovala v daném RHB centru šestkrát akupunkturu, čítající na jedno ležení na boku cca deset jehliček.

A byl tu začátek května, zahrada volala stále častěji a hlasitěji, bolest však ustupovala o poznání pomaleji. Trochu jsem uhrabala vertikutátorem trávníky, trochu uklidila skalku nad jezírkem, z rabátek odstranila zašlou krásu loňské květeny a připravila pro novou výsadbu. Cestou z poslední akupunktury jsem v zahradnictví u Vovsů v Radostné pod Kozákovem koupila meruňku a broskvoň a zasadila je, a tak dále, a tak dále.

V půli května jsem absolvovala poslední ozonoterapii. Přes přetrvávající noční bolesti, přestože to bylo velmi náročné, jsem se při dení práci na zahradě těšila na léto. Přiblížil se Letní slunovrat a jako mávnutím kouzelného proutku jsem po dlouhých osmi měsících spala celou noc bez bolesti a rovněž bez bolesti se vzbudila do prvního letního dne.

Spouštěč bolesti jsem se v mezičase samozřejmě dozvěděla, pochopila, proč mi nepomáhalo ani WH dýchání, které jsem ani na krátký čas nepřerušila a jen jsem věřila. Ale i kdybych vám prozradila, co mi pomohlo, stejně byste mi to nevěřili.

Léto 2022 bylo opět nádherné, zalité sluncem, prožité koupáním v Jizeře, jen tak mimochodem stále trvajícím do dnešních dnů, ježděním na koloběžce „kolem komína", vařením marmelád z jahod, ostružin, meruněk, zavářením okurek, vše z vlastní zahrádky, atd atd.

Musím zaťukat, od té doby mě nejen ne-moc míjí, energie mám na rozdávání, tak co víc si od života ještě můžu přát ♥

          

Můj příběh zdraví životní postoj
Hodnocení:
(5.1 b. / 16 h.)

Pro hodnocení se musíte přihlásit

DISKUZE
Děkujeme za váš příspěvek do diskuse. Upozorňujeme, že redakce si vyhrazuje právo vyřadit diskusní příspěvky, které jsou v rozporu s platnými zákony a které podněcující k násilí a nenávisti ke konkrétním lidem či skupinám obyvatelstva. Smazány budou rovněž příspěvky obsahující jakékoliv vulgarismy.
Jana Šenbergerová
Dovolím si poznamenat, že si myslím, že se mýlíš, když žádosti o vysvětlení odbýváš touto větou: "Pro vědomé vyplývá z obsahu článku, nevědomým nelze vysvětlit ani v "připomínkovém" řízení." Vědomí skutečně vědí, ale nevědomí nevědí, co by měli vědět, aby našli, co najít potřebují. Pokud sama víš, nemůže být těžké poslat to dál. Jestli je nevědomý připraven posunout se dál, usnadní mu to nejen orientaci v životě, ale i v sobě. Není nutné se mnou souhlasit, ale za zamyšlení by to stálo, nemyslíš? Trochu mi to připomíná dotaz: "Co tím chtěl básník říct?" Před třiceti lety bych vůbec netušila, co svým článkem chceš říct ty. Dnes to vím, ale stejně by i mě zajímal ten "spouštěč".
Jana Šenbergerová
Dovolím si poznamenat, že si myslím, že se mýlíš, když žádosti o vysvětlení odbýváš touto větou: "Pro vědomé vyplývá z obsahu článku, nevědomým nelze vysvětlit ani v "připomínkovém" řízení." Vědomí skutečně vědí, ale nevědomí nevědí, co by měli vědět, aby našli, co najít potřebují. Pokud sama víš, nemůže být těžké poslat to dál. Jestli je nevědomý připraven posunout se dál, usnadní mu to nejen orientaci v životě, ale i v sobě. Není nutné se mnou souhlasit, ale za zamyšlení by to stálo, nemyslíš? Trochu mi to připomíná dotaz: "Co tím chtěl básník říct?" Před třiceti lety bych vůbec netušila, co svým článkem chceš říct ty. Dnes to vím, ale stejně by i mě zajímal ten "spouštěč".
Jitka Caklová
"Intuitivně" znamená hledání a nalezení v sobě, ne co komu pomohlo. Nic z toho, co se nám děje, nám nezpůsobili druzí, tak od nich nemůžeme ani čekat radu.
Vlasta Příkaská
Mně by tedy zajímal hlavně ten spouštěč bolesti, rotože trpím bolestí páteře 16 let, ai když se to díky usilovnému každodennímu cvičení pomalu sune k lepšímu, i když sbírám intuitivně rady, co komu pomohlo, tak na mne nic z uvedeného nezabírá....
Jitka Caklová
No jak pro koho. "Nechval dne před večerem." je staré české přísloví, proto je v uvozovkách. Loňské léto jsem, jako v onom přísloví, nejen v článcích 27.9.2021 a 5.10.2021 přechválila dopředu, aniž bych tušila co přijde za 14 dnů. Mně název článku smysl dává a je mi jasné, proč pro Tebe ztrácí smysl. Třeba i pro některé další čtenáře, ale to už není věcí, kterou bych měla řešit já :-) :-) Zatím má článek od rána 3 365 přečtení.
ivana kosťunová
Já to rozhodnutí respektuji, ale tím článek ztrácí smysl.
Jitka Caklová
Podobně jako A.V. na profilu "Prosím, berte moje příspěvky s náležitou rezervou :-)"
Jana Kollinová
Možná, kdybyste prozradila co bylo spouštěčem a co Vám pomohlo, pomohla byste mnoha obdobně trpícím, ale Vaše rozhodnutí nesdílet "poznané" stojí za přemýšlení.
Jitka Caklová
Při plavání v Jizeře před půl hodinou mě ještě k 11:47 napadlo, ... mělo, hlavně začít u sebe! A spouštěč? Pro vědomé vyplývá z obsahu článku, nevědomým nelze vysvětlit ani v "připomínkovém" řízení. Myslet i napsat si o mně může kdo chce, co chce, mám dobrou imunitu :-)
Alena Velková
Skutečně hororový příběh, naštěstí s dobrým koncem...ale taky by mě zajímalo, co byl ten spouštěč...

Zpět na homepage Zpět na článek

Nejste registrován/a? Zaregistrujte se zde.

Po přihlášení (registraci) uvidíte na tomto místě přehled Vašich aktivit na portále i60.cz, a to:

  • Váš nejnovější článek
  • Nejnovější komentáře k vašim článkům
  • Nové vzkazy od přátel
  • Nové žádosti o přátelství
Přihlásit se

JSTE TU POPRVÉ?
Přečtěte si, co všechno
portál i60 nabízí
.