„Nechval dne před večerem.“ Co má přijít, může přijít i po chutné večeři
FOTO: Radovan Cakl

„Nechval dne před večerem.“ Co má přijít, může přijít i po chutné večeři

18. 10. 2022

Bez chladu bychom nepoznali, co je teplo, bez zla bychom nepoznali, co je dobro, stejně jako bez prožité bezmoci, bychom nevěděli, co je to být v plné síle. Všechno odchází i přichází v pravý čas. Někdy, když to nejméně čekáme, jindy po dlouhém čekání, a tak tomu bylo i u mě.

O létě 2020, plném zdravotních potíží ve spojitosti se streptokokem na plicích jsem už napsala dost. O sluncem zalitém létě 2021 také, včetně koupání v Jizeře do přelomu září října, a v té době jsem neměla ani tušení, co ještě v tomto roce a v první polovině roku následujícího, přijde.

V půli října, při večerním sezení v pohodlném křesle, ve kterém běžně nesedávám, aniž bych tomu věnovala pozornost, mě lehce „píchlo“ v bederní páteři. Druhý den, jak blesk z čistého nebe přišlo bolestivé ráno. Od žlučníku, přes segment náhrady plotýnky a titanové fixace, připevněné čtyřmi vruty do obratlových těl (2004), přes břicho, až horní hranu pánevní kosti, skrz kyčelní kloub, proudila silná, jednolitá bolest do všech stehenních svalů a končila nad kolenem. Následující dva měsíce jsem spolykala všechny možné prášky proti bolesti, mazala se celou řadou zaručeně spolehlivých mastí a gelů, ale nic nepomáhalo. Neúčinnost "chemie" mě utvrdila v názoru, že cpát do sebe něco, co do mého těla nepatří, že tudy cesta nevede a s přírodou to nemá nic společného.

Soukromě jsem si našla výbornou fyzioterapeutku, ale ani ona, po fyzické stránce, spouštěč bolesti neshledala, neboť ohnout se s propnutými koleny, dlaněmi až na zem a zpět nahoru jsem bez bolesti zvládla v pohodě, ale stát vzpřímeně, protáhnout se, nebo ležet, nebylo pro bolest možné. Dva měsíce jsem spala v kleče, střídavě u postele, s tělem položeném na posteli, nebo na gymnastickém míči, případně chvíli v leže na boku stočená do klubíčka. Zcela bezmocná a vyčerpaná spánkovým deficitem, jsem jen slyšela, jak jsem to s tou koloběžkou, případně koupáním „přepískla“ a tím v sebe sama pomalu ztrácela důvěru, kterou jsem si bělem léta vytvořila.

Vánoce jsem přetrpěla jakž takž, nechtěla jsem obtěžovat a po Novém roce jsem zašla za praktickou lékařkou. Po třetím obstřiku analgetiky, do oblasti bederní páteře, bez následných známek sebemenší úlevy, mě paní doktorka chtěla poslat do nemocnice. S představou, že tam nebudu mít podmínky pro spánek, které jsem si mohla vytvořit doma, volila jsem nabídnutou návštěvu neurologické ambulance. Paní doktorka, která mě léta neviděla, tak stejně jako manžel a kamarádky usoudila, že se jedná o fyzické přetížení organizmu. Po zběžném vyšetření, bez RTG, mi dala žádanku na obstřik kortikoidy pod kontrolou CT v oblasti bederní páteře. Jakmile jsem slyšela kortikoidy, zbystřila jsem, naskočila mi husí kůže a obstřik jsem k nelibosti paní doktorky odmítla.

A to byl teprve začátek února, čtvrtý měsíc v bolestech a bez světýlka na konci tunelu.

Jelikož se po určitých zkušenostech považuji za přírodního člověka, nikoliv chemického robota, jala jsem se na internetu hledat alternativu a našla jsem. Dočetla jsem se, že v Litomyšlské nemocnici pod kontrolou CT aplikují do páteře, ke kořenu nervu, ozón, takzvaná ozonoterapie a dál i informaci, že po první aplikaci žádný zázrak nečekat, po druhé aplikaci zlepšení a po třetí bez bolesti. Pokud ale i třetí je bez efektu, což nelze vyloučit, další neaplikují (třikrát a dost :-)). Problém však byl, že bez předcházejícího CT, případně MR vyšetření, nelze aplikaci provést. Kdo mi napíše žádanku, když je vyšetření tak drahé, napadlo mě. Ale nakonec, i přes nelibost k mému odmítnutí kortikoidů, byla paní doktorka tak hodná a žádanku mi napsala.

Zlatý internet! Hledala jsem MR s co nejkratším termínem vyšetření a našla. V nemocnici Pardubice s termínem tři týdny, s „červeným tlačítkem“, to znamená, když některý pacient, například z důvodu respiračního onemocnění, vyšetření zruší. Okamžitě jsem se objednala i na ozonoterapii, s objednací lhůtou šest týdnů a čekala. Stal se zázrak. Za čtrnáct dnů, tedy o týden dříve, červené tlačítko zafungovalo a syn mě vezl do Pardubic. Největší úlevou pro mě bylo, že výsledky byly negativní, neurochirurg v nemocnici Na Homolce, který mě před osmnácti lety páteř podruhé operoval, další operaci vyloučil jako nepotřebnou a tak dál ve vzduchu visel otazník, kdeže je původ mých nekonečných bolestí. Druhý zázrak se stal, že na namísto v druhé polovině března, jsem za týden po MR, ze stejného důvodu, ale o tři týdny dříve, v druhé polovině února, jela do Litomyšle na první ozonoterapii. Sezení mi nedělalo větší problémy, tak jsem jela autobusem. Ale ta muka po výkonu, než jsem prošla nemocničním parkem a zpět na autobusové nádraží, i když to není daleko, se nedají ani popsat, a tak na druhou a třetí aplikaci už mě opět vezl syn.

Byl konec února a ze zahrady vinná réva volala, že je nejvyšší čas na ostříhání a velkoplodá ostružina ostříhat staré výhony a nové vyvázat. Pomalu jsem začala zjišťovat, že práce odvádí moji pozornost od bolesti a opatrně jsem začala i s jízdou na koloběžce. Jen chodit vzpřímeně, delší dobu stát na místě, nebo ležet, stále nebylo pro bolest možné. A tak jsem dál různě hledala další možnosti vyléčení. Nakonec mi pomohla kadeřnice, když jsme u ní byli na ostříhání, že prý maminku vozila do Semil, do soukromého rehabilitačního centra MUDr. Miroslava Holuba, odborníka se čtyřicetiletou praxí v čínské medicíně. I když jsem po první aplikaci ozónu nepatrnou úlevu cítila, tak v mezičase, mezi první a druhou dávkou ozónu, jsem absolvovala v daném RHB centru šestkrát akupunkturu, čítající na jedno ležení na boku cca deset jehliček.

A byl tu začátek května, zahrada volala stále častěji a hlasitěji, bolest však ustupovala o poznání pomaleji. Trochu jsem uhrabala vertikutátorem trávníky, trochu uklidila skalku nad jezírkem, z rabátek odstranila zašlou krásu loňské květeny a připravila pro novou výsadbu. Cestou z poslední akupunktury jsem v zahradnictví u Vovsů v Radostné pod Kozákovem koupila meruňku a broskvoň a zasadila je, a tak dále, a tak dále.

V půli května jsem absolvovala poslední ozonoterapii. Přes přetrvávající noční bolesti, přestože to bylo velmi náročné, jsem se při dení práci na zahradě těšila na léto. Přiblížil se Letní slunovrat a jako mávnutím kouzelného proutku jsem po dlouhých osmi měsících spala celou noc bez bolesti a rovněž bez bolesti se vzbudila do prvního letního dne.

Spouštěč bolesti jsem se v mezičase samozřejmě dozvěděla, pochopila, proč mi nepomáhalo ani WH dýchání, které jsem ani na krátký čas nepřerušila a jen jsem věřila. Ale i kdybych vám prozradila, co mi pomohlo, stejně byste mi to nevěřili.

Léto 2022 bylo opět nádherné, zalité sluncem, prožité koupáním v Jizeře, jen tak mimochodem stále trvajícím do dnešních dnů, ježděním na koloběžce „kolem komína", vařením marmelád z jahod, ostružin, meruněk, zavářením okurek, vše z vlastní zahrádky, atd atd.

Musím zaťukat, od té doby mě nejen ne-moc míjí, energie mám na rozdávání, tak co víc si od života ještě můžu přát ♥

          

Můj příběh zdraví životní postoj
Hodnocení:
(5.1 b. / 16 h.)

Pro hodnocení se musíte přihlásit

DISKUZE
Děkujeme za váš příspěvek do diskuse. Upozorňujeme, že redakce si vyhrazuje právo vyřadit diskusní příspěvky, které jsou v rozporu s platnými zákony a které podněcující k násilí a nenávisti ke konkrétním lidem či skupinám obyvatelstva. Smazány budou rovněž příspěvky obsahující jakékoliv vulgarismy.
Jindra Hubačová
Myslím, že spouštéčem múže být v ně kterých případech i nahromadéný stres. Po kolečku různých vyšetření se většinou nic neshledá. Jedná se většinou o psychosomatické onemocnění.
Hana Kašíková
Ale nechce nikdo žádnou pilulku, mě teda ani vůbec nic nebolí, jen to co tak tajemně naznačujete následně v diskuzi, mělo být v článku. Aby byl prostě o něčem.
Jitka Caklová
Je mi naprosto jasné, že každý by chtěl "pilulku" s okamžitou účinností, ale taková "pilulka" neexistuje.
Hana Kašíková
No já si myslím, že by ten článek měl mít nějaký konec. Buďto prozradit spouštěč nebo co vám vlastně pomohlo. Takto je to poměrně dlouhý a zbytečně podrobný popis bolesti zad, což se přiznám není nic až tak zajímavého. Ani jsem se těma všema návštěvama nemocnic neprokousala a vlastně jsem nepochopila co měl článek sdělit. Možná jsem pomalejšího myšlení:), to nevylučuju.
Jitka Caklová
No Jano :-) Od mládí jsem "krankala" a VEŠKEROU ZODPOVĚDNOST za své zdraví jsem plně nechávala na lékařích. Od svých třiceti do osmapadesáti jsem prodělala celou řadu operací, některých i docela závažných. Když se mě před poslední operací pan doktor ptal, jestli jsem byla někdy na operaci a chtěl je vyjmenovat, zeptala jsem se, zda by nechtěl vyjmenovat, co mi ještě neoperovali, že by to bylo kratší. Odpovídám, tedy nejen Vám otázkou: Jak je možné, že nikdy nezazněl verdikt RAKOVINA, INFARKT? Nepatřím k lidem, kteří když, v TV s hrůzou v očích řeknou, že se blíží vlna chřipek, plní čekárny ordinací. Možná, jak mi v 19:52 tuplovaně doporučila Jana, možná by se nad sebou mělo zamyslet vícero lidí.
Jana Tulejová
No Jitko! Po přečtení se mi chtělo volat: "A teď ven s tím, co byl ten spouštěč!" Po přečtení všech příspěvků v diskuzi jen tiše šeptám: "Co byl ten spouštěč?"
Jitka Caklová
Ještě dodám, nejsou přenosné zkušenosti praktické - hmatatelné, a pocitové už vůbec ne.
Jitka Caklová
Pane Zelenko, dnes už VÍM, že ten uspokojivý stav záleží jen na mně ♥
Jitka Caklová
Dovolím si poznamenat, že tak jak to dnes VÍM já, je velmi těžké poslat to srozumitelně dál. Učitel sám nejlépe ví, jak je těžké dobře vysvětlit látku páté třídy druhákovi, třeťákovi, někdy dokonce i páťákovi. Já kdybych něco takového četla před dvanácti lety, tak bych dotyčné/mu rovnou napsala, že se mýlí, dnes bych si to nedovolila ani myslet, natož s někým nesouhlasit. Sama jsem ten "spouštěč" neznala téměř osm měsíců, protože kdybych ho znala, nemusela jsem procestovat půlku republiky a prožívat "horor", jak jsem popsala v článku. A "Co tím chtěl básní říci?". Pohrdání jsem si užila dost v prvních pěti letech na tomto portálu. Od té doby co jsem se zamyslela sama nad sebou, VÍM, že co se mě netýká, není můj problém a od té doby se můj život změnil. Stejné je to i s oním spouštěčem, není to dotaz na mě.
Jan Zelenka
Bolesti páteře jsou hrozné. Pomůže jedině operace. měl jsem ujeté bederní obratle o 4 - 6 mm a skříplou míchu. Chodil jsem o berlích, teprve operace mne na čas problémů zbavila. Po třech letech je to tu znova. Musím si zvyknout, nic jiného mi nezbývá. Zatím to jde bez berlí. Užila jste si hodně, paní Caklová. nechť vám ten uspokojivý stav vydrží co nejdéle!

Zpět na homepage Zpět na článek

Nejste registrován/a? Zaregistrujte se zde.

Po přihlášení (registraci) uvidíte na tomto místě přehled Vašich aktivit na portále i60.cz, a to:

  • Váš nejnovější článek
  • Nejnovější komentáře k vašim článkům
  • Nové vzkazy od přátel
  • Nové žádosti o přátelství
Přihlásit se

JSTE TU POPRVÉ?
Přečtěte si, co všechno
portál i60 nabízí
.