Petr (68): Mladí mi často říkají „Dědo, tomu ty nerozumíš.“ Cítím to jako urážku, jejich návštěvy mne stresují
Ilustrační foto: Ingimage

Petr (68): Mladí mi často říkají „Dědo, tomu ty nerozumíš.“ Cítím to jako urážku, jejich návštěvy mne stresují

13. 10. 2022

Pokaždé, když od nás odjíždí syn se snachou, mám pocit, že jsem nepotřebný dědek. Nepřipadám si starý, ale každé setkání s nimi mi ubírá sebevědomí a chuť to života. Manželka říká, že jsem příliš vztahovačný.

Jak já se těšil, až bude mít syn děti, rodinu. Vždy, když jsem na naší chalupě něco vylepšil, vybudoval, investoval do ní peníze, říkal jsem si, že jim po mně něco zůstane. Syn byl poměrně dlouho svobodný, střídal známosti, když se konečně oženil, byl jsem rád. Snacha mi sice od začátku připadala taková poměrně rázná, nicméně o děti a domácnost se stará perfektně a syn mi připadal šťastně zamilovaný. Moje žena od ní měla od začátku odstup, říkala, že z ní bude generálka, ale já to mírnil. Vždy jsem zastával názor, že my staří nemáme právo plést se do života dospělých dětí.

Jenže syn s rodinou k nám jezdí čím dál méně. Několikrát mi řekl, že by přijel na víkend rád, ale jeho Evička vždy zorganizuje nějaký program. Oni jsou pořád někde, ona zastává názor, že děti mají mít neustálé podněty. Na synovi vidím, jak je unavený. Dělá manuálně v továrně na autodíly, místo aby si po práci odpočinul, hned musí někam na nějakou akci, minimálně na dětské hřiště a bere tam ještě děti Eviny kamarádky. Na dovolené jezdí se dvěma dalšími rodinami s malými dětmi. Syn říkal, že to je totální psycho, že mu týden v řevu šesti dětí dává zabrat víc než týden v práci. On prakticky nemá šanci si odpočinout. Říkám mu, ať vezme vnuka a vnučku, přijede s nimi k nám na chalupu, odpočine si, pogrilujeme, pokecáme. On na to, že děti by se nudily. Jak nudily? Vždyť mají zahradu, kousek za námi les. Ne, Evička trvá na tom, že musejí na nějakou opičí dráhu, pak na koupaliště, pak na návštěvu ke známým, kde skáčou na trampolíně s dalšími dětmi, syn to celé odřídí autem, zafinancuje. Vidím na něm, jak je unavený čím dál víc.

Když jsem s ním dal na toto téma řeč, řekl, že tomu nerozumím, že tak teď žijí všichni. Asi něco v tom smyslu řekl Evičce, protože je teď ke mně taková odtažitá. Nedávno přijeli, já zas šťoural, řekl jsem, že mi syn připadá utahaný. Řekla, že to je zdravá únava, že žijí aktivně. Syn mlčel jako pařez.

Vnoučata do každého jídla dloubou, nic se jim nezdá. Neudržel jsem se a řekl jsem jim, že by mi táta dal co proto, kdybych se takhle nimral v jídle. Syn se rozčílil a řekl, že vychovávají z dětí svobodné bytosti, které se budou umět samy rozhodovat, co chtějí a co ne. Já na to, že mám trochu jiný názor. Ve finále mi syn, sdělil, že výchově dětí nerozumím a nemám tudíž právo do ní mluvit.

Dost mě to vzalo. Manželka tvrdí, že to je moje vina, že prý jsem šťourač, rýpač bez kapky sociální inteligence, i když prý tvrdím, že se do ničeho nepletu, tak se prý ve skutečnosti pořád pletu do čehokoli.

Od příbuzných jsem se dozvěděl, že o mě syn řekl, že jsem už k ničemu. Že prý se ze mě stal dědek, který odmítá přijmout, že se svět mění. Vlastně nevím, o čem se synem a snachou mluvit. Jednou přišla řeč na to, že mi vadí, když ženy kojí na veřejnosti. Oheň byl na střeše. Prý je to normální. „A co vám na tom vadí? Co má maminka dělat, když s dítětem někde je?“ ptala se snacha. Tak jsem zmlknul.

Už se pomalu bojím cokoli nadhodit, načít nějaké téma, protože buďto cítím jejich divné pohledy nebo mi rovnou dají najevo, že říkám blbosti. Já vím, že svět se mění a že čím je člověk starší, tím je pro něj obtížnější novoty přijímat. Ale já žiju normálně, nejsem zapšklý stařec, který tvrdí, že vše nové je špatné. Musel jsem se v práci naučit spoustu nového, umím to s počítačem líp než leckteří mladí kolegové, jezdím na kole, snažím se udržovat v kondici. Znám muže v mém věku, kteří zdědkovatěli daleko víc.

Uvědomil jsem si ale, že mě přístup syna a snachy uráží. Tak nevím? Jsem vztahovačný, jak tvrdí má žena? Nebo si nikdo nemůže dovolit někomu říct, že něčemu nerozumí? No ano, nerozumím tomu, proč bych měl ve vlaku sledovat, jak žena naproti mně vyvalí ňadro a kojí. Nerozumím tomu, proč bych nesměl vnukovi říct, ať nekřičí, když mluví dospělí. Proč vnučka nemůže sníst normální jogurt, ale musí mít určitou značku jogurtu. Proboha, vždyť je jí pět let a takhle si diktuje.

Setkání s mladými pro mě začalo být lehce stresující událostí, dávám si pozor na to, co řeknu, abych nikoho nenaštval a nezkazil atmosféru. Naučil jsem se to, ale nejsem si jistý, zda se tím poněkud neponižuju. A co je nejhorší, přestal jsem se na setkání s nimi těšit.

(Pozn.: Autor si nepřál zveřejnit celé jméno, redakce jeho totožnost zná. Fotografie je ilustrační.)

 

psychika rodina
Autor: Redakce
Hodnocení:
(4.5 b. / 28 h.)

Pro hodnocení se musíte přihlásit

DISKUZE
Děkujeme za váš příspěvek do diskuse. Upozorňujeme, že redakce si vyhrazuje právo vyřadit diskusní příspěvky, které jsou v rozporu s platnými zákony a které podněcující k násilí a nenávisti ke konkrétním lidem či skupinám obyvatelstva. Smazány budou rovněž příspěvky obsahující jakékoliv vulgarismy.
Jitka Caklová
Nevím, asi jsem jiná, ale když dnes vidím syna se snachou, jak láskyplně vedou svoje dvě holčičky do světa, o kterém nevědí nic, tak je mi líto, že nemohu být znovu mámou. Určitě v tom nejsou sami a osobně v tomto rodičovském přístupu vidím dobu rozkvětu. "Když si po...u svůj život, tak z toho nemohu nikoho vinit."
Lenka Kočandrlová
V každé společnosti,která chtěla být považována za kulturní a vzdělanou,se dříve pokládaly zkušenosti ,rady,vědomosti a dovednosti starších občanů za přínosné,vítané,moudré. Čím větší úpadek společnosti,tím víc se do popředí cpali drzí mladí,kteří vše staré a osvědčené šmahem odsuzovali jako zpátečnické,nejdoucí s dobou,zbytečné,zastaralé,na nic.Jak takové pokusy téměř vždy skončily,víme....Dnes je také doba zmaru, pomalu se sesouváme do propasti úpadku a černých pátků,tak nějak předstíráme,že se vlastně nic zlého neděje,ale bohužel děje a kdo není připraven na horší časy,bude nepříjemně překvapen !
Jitka Caklová
Každý přístup člověka k člověku by se měl projevovat slušností, nikoliv uniformou. Můj praktický lékař i jeho sestřička svoje povolání vykonávají v civilu. když jsem byla naposled v nemocnici, tak žádné UNIformy jsem neviděla, pouze praktické oblečení obětavých lidí, coby soukolí namazaného stroje :-) Abychom se jednou z té sterility nepokakali :-)
Hana Řezáčová
Paní Jitko, děti jsem měla 1975 a 1979 - těhotenské šatovky jsme už nenosily ( ale pamatuji si je) ... No a uniformy? Jak by to mělo ve špitále chodit? Personál v civilu? Nejde jen o to, aby byl personál v nemocnici rozpoznatelný, ale aby bylo oblečení čisté ( vše se z prádelny vrací sterilní) ... Individualitu si v nemocnicích nedovedu představit, tam jsou všichni kolečka v namazaném stroji :-)
Jitka Caklová
Paní Hano, já jsem zase na jiných ženách neviděla kalhoty (1973), jen šaty, nebo šatové sukně pro obměnu halenky. Pouze v zimě v pokročilém těhotenství jsem, stejně jako jiné maminky, nosila o dvě až tři čísla větší jégrovo prádlo s vlasem, klasické kalhoty s rozepnutým zipem a gumou od knoflíku k dírce dle potřeby svého dítěte. Jó, hlavně všechno nacpat do uniforem, individualita je trestná.
Marie Faldynová
Dcera bydlí tak daleko, že do její domácnosti nemohu zasahovat ani kdybych chtěla. Syn je blíž, jezdím já k nim a nemám důvod je napomínat, snacha uvaří, upeče, přivydělá si překladem knih z angličtiny, syn má pěkné vztahy s oběma dětmi - a že jsou z toho občas unavení musí řešit oni a ne já. Autorovi článku bych také doporučila aktivity, ze kterých bude mít radost. Ať je rád, že ho syn neposlechne, mohl by se také rozvést s tak strašnou ženskou a zůstat chytrému tátovi na krku.
Hana Řezáčová
Paní Jitko, já jsem měla v obou případech moc pěkné kalhoty, které "rostly" s bříškem, plus široký vršek - těhotenský kostýmek, taky hezké letní šaty , příšerné :-) šaty si na nikom nepamatuju ... Těhotenské oblečení se začalo nosit brzy, aby se na rostoucí bříško s hrdostí upozornilo - protože je to zázrak, tak jak píšete , myslim, že za nás byly. maminky stejně pyšné jako dnes ... I v nemocnici byly pro nás zaměstnankyně - budoucí maminky těhotenské uniformy ... No, a na kojení jsem vždycky nějak stihla být doma ... - Už jsme od tématu článku trochu jinde, snad to čtenáři omluví ...
Jitka Caklová
Ano a abychom miminko a sebe uchránily, nosily jsme příšerné mateřské šaty. Možná by bylo dobré zamyslet se nad tím, že těhotenství je příroda, zázrak, zrod nového života a mělo by se oslavovat. Osobně, upřímně závidím dnešním miminkům i maminkám svobodu v tom, že mohou svým bříškem projevit hrdost, že jsou těhotné a že mohou dát svému dítěti napít, když má žízeň. Jak asi miminku je, když pláče žízní a maminka mu dá dudlík, z kterého nic neteče a to jen proto, že nejsou v hygienickém prostředí, nebo nedej Bože, co by tomu řekli lidi, když maminka "vyvalí" prso. Ano, je třeba se nad lecčíms povznést, lecco tolerovat, pochopit - a to je hlavně na nás starších ...
Hana Řezáčová
Nic nového pod sluncem ... Mezigenerační rozdíly byly vždycky, když jsem byli my mladí, i za našich rodičů, prarodičů atd. atd. ... Je třeba se nad leccos povznést, tolerovat, pochopit - a to je hlavně na nás starších ... P.S. k příspěvku v 11:33 - v porodnici, v roce 75 a 79, nás sestry nabádaly ke kojení - že je to od přírody, že je to zdravé - k Sunaru se přistupovalo až když nastaly s kojením problémy ... Je fakt, že prsa tehdy matky nikde nevyvalovaly, protože nás sestry také nabádaly k hygieně kojení a ke klidu pro miminko i maminku ...
Jana Michalicová
Mezigenerační rozdíl je. Za komunismu se dával sunar, dnes je trend kojit, protože je to od přírody, je to zdravé, je to proti alergiím, je dobře, že matky chtějí kojit. Prostě když má matka kojit, musí to prso vyvalit, a když se vám na to nechce koukat, tak se dívejte jinam nebo si přesedněte jinam. Za komunismu byla totalita a nebylo nic, samozřejmě, že teď je svoboda, svoboda ve všem, i děti mají více svobody - přeci byste nechtěl, aby se žilo pořád stejně jako za totality. Ústupky by se měly udělat asi na obou stranách, obě strany by měly být tolerantní, brát ohledy, ovládat se, vycházet si vstříc. Dříve se muselo jíst to, co doma bylo a moc toho nebylo, a taky to končilo často tím, že děti nic nesnědly a byly hladové. Dnes již zaplaťbůh hladovět nemusíme a děti si mohou samy říct, co chtějí jíst. Představte si, že byste šel do restaurace a číšník by vám řekl: "Guláš, a ten sníš!" A vy byste si ani nemohl sám vybrat, co chcete jíst a ani byste neměl právo nedojíst to, co vám nechutná. Zkrátka dříve to bylo jinak a dnes je to také jinak a za 30let to bude také jinak. To je mezigenerační rozdíl. Oni žijí už jinak a tak jak to bývalo dřív, tak jak vy žijete, tak už žít nebudou. Těžko říct, zda jste 'zdědkovatěl' nebo zda jsou vaši mladí tak nesnesitelně nevychovaní. Možná by ústupky měly být na obou stranách ?

Zpět na homepage Zpět na článek

Nejste registrován/a? Zaregistrujte se zde.

Po přihlášení (registraci) uvidíte na tomto místě přehled Vašich aktivit na portále i60.cz, a to:

  • Váš nejnovější článek
  • Nejnovější komentáře k vašim článkům
  • Nové vzkazy od přátel
  • Nové žádosti o přátelství
Přihlásit se

JSTE TU POPRVÉ?
Přečtěte si, co všechno
portál i60 nabízí
.