FEJETON: Důchod pastmi posetý
Ilustrace: Tomáš Polák. Poskytnuto portálu i60

FEJETON: Důchod pastmi posetý

25. 9. 2022

Ať si každej věří čemu chce, ale některý všeobecně přijímaný bludy jsou fakt strašný. Řekl bych, že občas jde až o výplach mozku. Vezměte si třeba tvrzení, že „co se škádlívá, rádo se mívá“. Cítíte, jaká je to blbost? Já teda jó a určitě by mi to potvrdila většina kolegů rozvedených chlapů.

Čirou náhodou znám špičkového odborníka na tuhle problematiku, totiž kámoše Richarda, který absolvoval hned čtyři manželství. Z jeho vyprávění vyjímám: „Kdepak, žádný škádlení, to je cesta do pekel. Například když se párkrát po vejplatě jen tak škádlivě zaseknete v hospodě, můžete najednou při návratu domů zjistit, že manželka sedí nad rozvodovou žádostí.“ Jeho poznatek potvrzuje i další expert, čerstvý rozvedenec Robert: „Tak, tak, já jsem si zase jen tak zaškádlil se svou sekretářkou Zdeničkou a víte co – v předsíni jsem našel sbalený kufry. O nějakým škádlení naprosto nebylo možný s mojí Miladou mluvit. Nic nechápala a vůbec mě neměla ráda.“

Dalším nebetyčným bludem, který kdysi ovládal lidské mysli, bylo to, že teprve vojna udělá z chlapce muže. Tahle hovadina naštěstí už dnes, kdy neexistuje povinná vojenská služba, není aktuální, ale svého času byla přijímána jako nepsaný zákon. Přitom každej normální chlap, kterej vojnu absolvoval, potvrdí, jak mu ohlodala charakter. Naučil se tam šaškovat, zašívat se, podvádět a lhát nadřízeným, krást, simulovat všeliké choroby a slabší povahy se tam taky perfektně zdokonalily v udavačských dovednostech. Já musím přiznat jediné pozitivum, neustálými útěky přes kasárenskej plot se mi trošičku posílilo svalstvo dolních i horních končetin.

Absolutně největší předsudkovou hrůzu ale představuje hrozen bludů ohledně důchodcovské etapy života. Zcestné jsou zejména v případě solitérních starochlapodůchodců, tedy například těch pánů, kteří se všemi svými partnerskými vztahy postupně proškádlili takříkajíc až do pozice osamělých kůlů v plotě. Všeobecně se soudí, že chlap penzista bude mít spoustu času na dohnání všech nesplněných životních pohledávek. Jak si třeba napraví resty v četbě hodnotné literatury, jak si vyspraví svou chatrnou angličtinu, jak bude chodit na houby, jak si dá do pořádku osobní fotoarchiv, jak si konečně pojede prohlídnout Český Krumlov, jak napíše knížku, jak se naučí další akordy k těm třem, které ovládl v šestnácti, jak bude poskytovat moudré zkušenosti mlaďochům, kteří je samozřejmě budou nadšeně hltat a radostně nad nimi poskakovat. A taky jak bude škádlit mladší ženské, které by ho teoreticky za to měly mít rády, že ano.

Prdlajs, prdlajs, stokrát prdlas, všechno je jinak! Důchod je v životě chlapa něco jako druhá vojna, je to čas opětovného ohlodání jeho charakteru. Důchodovej výměr v něm totiž hbitě probudí vlastnost, kterou do něj geneticky vložily desetitisíce let vývoje mužského druhu. Je to univerzální lenost, kombinovaná se schopností vše si předem řádně zdůvodnit (no dobrá, tak okecat). Výsledkem je, že onen naplánovanej seznam aktivit sice zůstává v platnosti, akorát se těžce rozmělňuje harmonogram jeho plnění. Ano, on to všechno udělá, ale ne teď hned. Ono to totiž nejde. Angličtinu bude študovat až sežene učebnici, do Krumlova si zajede až někdy zjara, to je tam přece nejlíp, Dostojevského si samozřejmě přečte, ale nejřív si ještě jednou dá Švejka, kterýho sice už zná skoro zpaměti, ale má ho rád, na kytaru bude cvičit až si na ni natáhne nový struny, tyhle už budou asi zpuchřelý, na houby půjde až v příští sezóně, letos už to beztak bude všechno vysbíraný. Tu knížku taky napíše, ale nejdřív si přece musí přečíst toho Dostojevského, aby se namotivoval jak na to. A tak dále, spousta plánů má najednou spoustu překážek, které předtím vůbec nebyly vidět. Jediné dvě položky, které my duchodcovští sokolíci plníme neprodleně, jsou poučování mládeže a prudění ženských. Bohužel právě v těchto záležitostech míváme výsledky prachbídné, ba dokonce nulové.

Takže, když už se mi nedaří poučovat nezralé mlaďochy, zkusím to alespoň u začínajících starochů: Kamarádi, na důchod si nic neplánujte, je to doba záludná, pastmi posetá. Jak říká klasik: „Nic novýho nezačínat!“

Tomáš Polák

 

Fejetony Tomáše Poláka
Hodnocení:
(5.1 b. / 27 h.)

Pro hodnocení se musíte přihlásit

DISKUZE
Děkujeme za váš příspěvek do diskuse. Upozorňujeme, že redakce si vyhrazuje právo vyřadit diskusní příspěvky, které jsou v rozporu s platnými zákony a které podněcující k násilí a nenávisti ke konkrétním lidem či skupinám obyvatelstva. Smazány budou rovněž příspěvky obsahující jakékoliv vulgarismy.
Antonín Nebuželský
No,odkládám,taky se pořád někam rychtuju a nějak to nevychází. Ale, abych se pochlubil, nakupuji, hromadim potraviny, třeba se to bude hodit. No jo, učím se anglicky, díky dnešním zprávám, teda ty nemusím, tak pustím youtu.be a "studuji" :-) Pokroky se projevují spíš u těch potravin. Ovšem ten čas tak hrozně letí, takže už snad zestárnu a do těch restů se pustím. A budu psát jen krátké věty. Kvůli čárkám :-)
Helena Štěpánková
Vtipné :-)
Zdenka Jírová
Vtipné postřehy, pobavila jsem se. Je v nich hodně pravdy.
Marcela Pivcová
Se zájmem jsem si přečetla, pobavila se a zauvažovala: souhlasím s příspěvkem paní Julie V. To není jen o mužích - důchodcích! Kolik asi existuje podobně smýšlejících žen? Jsem určitě jednou z nich. A tak: do místa X se vydám na výlet, až se zlepší počasí, svetr začnu plést, až si dovezu z pražského bytu vlnu, kytku přesadím, ale zatím nemám náhradní květináč ... atd. Všechno je v důchodu jinak, výjimkou jsou povinnosti starat se o zvířata a ty se musí pravidelně plnit!
Soňa Prachfeldová
Tak, tak, v důchodu je na všechno času dost, nač se honit.
Jiří Dostal
:-) Dobrý, ale já vůl jsem čekal rozpravu o měsíční gáži... :-)
Jana Šenbergerová
Asi bude pravda, že: "Stáří není pro sraby." :-)
Marie Měchurová
U nás s důchodem nastal zlom. Snažíme se naplno využit každý den (co když je poslední). Já Jsem tzv. plánovač aktivit, a komu se to nelíbí, ať zůstane doma. Přes zimu je to ale jinak, nastane čas zimního spánku. To jsem i já ráda doma pod dekou s vínečkem. Hezké zamyšlení.
Dušan Brabec
Opravdu vtipně popsaná realita prďochů, zejména zaopatřených a bez závazků k domácímu zvířectvu nebo sklizním plodů na zahradě. Také jsem měl spoustu plánů, ale dokud žila manželka, tak jsem vše odkládal, protože jsme raději hodně cestovali a radovali se ze života. To byla paráda! No ale jako vdovce mne to postupně vtahuje do toho "ohlodávání". K těm postřehům ve fejetonu bych dodal ještě, proč ta lenost resp. pomalost. Člověk si totiž klade v tomto posledním, předsmrtném období života, zcela nové otázky: proč to, čím jsem se kdysi bavil, co jsem studoval, sbíral apod. vlastně dokončit? Pro koho, když to zjevně nikoho z nejbližších ani v okolí nezajímá...
Zdenka Soukupová
Jo, s předposledním odstavcem (Prdlajs, prdlajs, stokrát prdlajs...) naprosto souhlasím. Jednoho z popisované skupiny jsem taky poznala. A stačilo....

Zpět na homepage Zpět na článek

Nejste registrován/a? Zaregistrujte se zde.

Po přihlášení (registraci) uvidíte na tomto místě přehled Vašich aktivit na portále i60.cz, a to:

  • Váš nejnovější článek
  • Nejnovější komentáře k vašim článkům
  • Nové vzkazy od přátel
  • Nové žádosti o přátelství
Přihlásit se

JSTE TU POPRVÉ?
Přečtěte si, co všechno
portál i60 nabízí
.