Nastal čas pletení svetrů. Nejen kvůli drahé eletřině. Doma vyrobené svetry jsou hitem letošní sezóny

Vzpomínám na svoji tetu Aničku. Měla doma uháčkované záclony, pletla ponožky, svetry, šály. Moc jsem ji obdivovala. Já byla velmi nadšená do pletení v 80. letech. Upletla jsem svetr sobě a moc hezký na to si pamatuji. Loni jsem pletla chňapky do kuchyně. Určitě se zas k tomu vrátím. Je to kousek radosti.

Věděla jsem, že se móda vrátí. Pár takových svetrů, které mi pletla moje velmi zručná dcera, mám ve skříni. Nejen kvůli módě se teď budou hodit. Nosila bych je, i kdyby v módě nebyly. :-)

Ruční práce mě zajímaly od dětství, vystudovala jsem oděvní školu a textilní tvorbou se zabývám dosud. Pletených i háčkovaných výrobků jsem za svůj život vytvořila bezpočet. Poslední dobou mě však začala trápit artróza prstů na rukou, takže jsem poněkud zpomalila pracovní tempo.

Jako mladá holka jsem na sebe pletla i háčkovala. Když jsem měla první děti v miminkovském věku, nic nebylo ke koupi a na přadýnka vlny se stály fronty. A řešila jsem to i tak, že jsem místo té nedostatkové vlny koupila 2-3 dvojité dětské kulichy, rozpárala, vyprala a z toho pletla svetříčky. Ale vyloženě moje hobby to nebylo. Moje dcera se naučila plést na intru a oplétala sebe i dětičky, to se zase sháněla taková ta mohérová vlna. Poslední svetřík na sebe jsem jsem už nedopletla, nakonec jsem tu pleteninu někomu i se zbylou přízí věnovala a pytel zbytných klubíček udělal radost babičkám v DD.

Svetrů jsem napletla mnoho. Mám dvě dcery, tak to bylo nutností. Podobná móda svetrů s hrubé vlny, byla někdy koncem 90.let, pamatuji se, že jsme podobný svetr pletla dceři, když byla na vysoké škole a stěžovala si, že je v posluchárnách zima. Pletla jsem ráda, ještě teď si občas něco jednoduchého upletu. Ale už mně prsty moc neposlouchají. Pleteniny jsem měla vždy ráda, nejen ty moje. Kdysi jsem si upletla kabát, i jsem ho vypodšívkovala, pak několik domácích teplých dlouhých sukní ze zbytků vlny, tehdy módní vesty z ovčí silné vlny. Ráda jsem i háčkovala všechno možné.

Raději jsem háčkovala, obháčkovávala co se jen dalo, vyšívala ale uplést jsem uměla tak leda samé rovné věci a šály hladce, obrátce. Vnučku jsem vše učila ale, že by ji to nějak nadchlo, to ne. Moje sestra o 14 let starší oplétala celou naši rodinu a přebrala žezlo dcerka. Dodnes jich mám moc já i Pepa uložených v krabici a kdyby bylo nejhůř... kdo ví ♥

Nevím, jestli jsem byla nebo jsem stále "zručná pletařka", ale téměř všechny svetry, které jsem měla, jsem si pletla sama. Návrhy na barvy, vzory i celkový vzhled svetru jsem si také tvořila sama, žádné střihy jsem nepoužívala. Využívala jsem někdy jen popis složitějšího ozdobného vzoru. Přestala jsem plést z nedostatku času, nyní se asi k této činnosti vrátím, ještě mi zbyla z dřívějška nezpracovaná vlna!

Co já jsem se v životě napletla, hlavně v zimě u TV. Když byly děti malé, odebírala jsem německý časopis Burda. Teď mě baví háčkovat přehozy, pod nimi je taky teplo.

Pletení mě bavilo od mládí. Hodně pro nás jako děti pletla maminka a bylo to také tak s angorskými králíky jako u Jitky C. BílÍ angorští králíci se ostříhali, vlna se poslala ke zpracování výměnou za pletací přízi angorskou. Pletu stále, když mám pro koho, ale už ne tak často, jak tomu bylo v nedávné době.

Moje teta (maminčina sestra), v Novém Boru chovala bílé angorské králíky s červenýma očima. Pravidelně je stříhala a vlnu posílala ke zpracování, výměnou za pletací přízi, buď angorskou, nebo ovčí, později už jen ovčí. Pletla krásné soupravy, rolák - šála - rukavice i norské vzory na zakázku, bez návrhářky. Zkrátka kdo umí, umí, kdo neumí platí.