Příběhy naší rodiny: 
Dovolená v Krkonoších
FOTO: z archivu Františka Matouška

Příběhy naší rodiny:
Dovolená v Krkonoších

25. 8. 2022

Ten rok bylo krásné léto. Vyjeli jsme celá rodina na dovolenou na závodní chatu, která byla v Rokytnici nad Jizerou. Stála při cestě na Dvoračky. Chata v tomto termínu - na počátku srpna 1978 - byla zcela zaplněna. Sešla se tam docela dobrá parta. Chodili jsme na výlety. Cílem našich cest byla Labská bouda, Dvoračky, Rezek, pramen Labe, Vrbatova bouda, Hančova mohyla aj.

Jednoho dne jsme si řekli, že už toho courání po horách je dost a že se půjdeme vykoupat. Koupaliště bylo až dole v Rokytnici, za hotelem Krakonoš, nahoře v kopci. No, byla to od chaty Terezy pěkná štreka, ale s vidinou chladivé vody jsme tuto cestu podstoupili. Po příchodu na koupaliště jsme se usadili kousek nad bazénem, nedaleko plotu. Párkrát jsme byli ve vodě, ale ta byla tak studená, že jsme v ní moc dlouho nevydrželi. Měli jsme s sebou nafukovací míč, tak jsme si házeli a později hráli fotbal. Párkrát nám míč zaletěl za plot do vysoké trávy. Obcházet téměř půlku koupaliště
se nám nechtělo, a tak jsem nadzvedl pletivo a David tam vždy pro balon podlezl, našel balon, přehodil ho přes plot a zase podlezl zpátky.

Byl čas se trochu najíst. Seděli jsme na dece, jedli a koukali okolo. Zaujalo mě chování jednoho německého páru, kde jsem viděl, jak žena ukazuje pořád někam za plot. Nedalo mi, abych se nešel podívat, co se tam děje. To co jsem uviděl, mi doslova vyrazilo dech. V trávě za plotem, v místě, kde byl David několikrát pro míč, se plazilo klubko zmij! Šel jsem to hlásit správci koupaliště, který mi řekl, že o jejich výskytu ví a že se někdy připlazí až k boudě jejich psa. No, to mě tedy vůbec neuklidnilo a náš pobyt na koupališti jsme ukončili a šli raději na náměstí na zmrzlinu. Na koupaliště jsme už ten rok nešli!

V noci se mi zdálo o hadech. Pořádnou tečkou za tímto příběhem bylo to, když jsem na mapě zjistil, že koupaliště se nachází na Hadím vrchu.

Příběhy naší rodiny vzpomínky
Hodnocení:
(5.1 b. / 23 h.)

Pro hodnocení se musíte přihlásit

DISKUZE
Děkujeme za váš příspěvek do diskuse. Upozorňujeme, že redakce si vyhrazuje právo vyřadit diskusní příspěvky, které jsou v rozporu s platnými zákony a které podněcující k násilí a nenávisti ke konkrétním lidem či skupinám obyvatelstva. Smazány budou rovněž příspěvky obsahující jakékoliv vulgarismy.
Marie Měchurová
Bojím se hadů. Kolem našeho vede úzká asfaltka, po které jezdí hlavně chataři. Jednou jsem uprostřed cesty uviděla užovka a blížilo se zrovna auto. Chytila jsem ji s odporem uprostřed těla a hodila do trávy. Před tím ještě stačila otočit hlavu a uštknout mě. Udělalo se mi špatně, ne z toho kousnutí (není to jedovaté), ale z té hrůzy, že jsem se jí dotkla. Hezká hrozná příhoda.
Eva Mužíková
Až mne z té představy co se mohlo stát zamrazilo. Já nesnáším pohled na žádného hada. Ve statku kde jsem žila jsem jednou odkryla lino, kterým bylo přikryté hnojiště. Pod ním se doslova svíjelo klubko asi deseti velkých užovek. Asi se tam díky teplu z hora i ze zdola vylíhly... To byl opravdu šok, ke všemu se tím vyrušením začaly pomalu z hnojiště rozlézat po dvorku..... ale jsou užitečné... už nikdy více!!!
Alena Vávrová
Také jsme jako rodina jezdívali do Rokytnice n/J. Hady jsme ale nepotkali, jezdili jsme tam s dětmi lyžovat ;-)) . Chata Rumcajs prý později shořela. Po letech jsme tam byli na výletě, vyšli jsme si na Dvoračky a dolů po cestě kolem Světlanky zpět k autu. Krkonoše - naše láska !
Naděžda Špásová
Hady taky nemusím, musel to být šok a hlavně, že se Davidovi nic nestalo. :-)
Marie Seitlová
Tak to bylo nepříjemné překvapení, určitě na něj nikdy nezapomenete. Ale dobře to dopadlo.
Vladislava Dejmková
Taková vzpomínka člověku utkví v paměti! Zmiji jsem už v životě párkrát potkala, ale naštěstí bez kontaktu.
Anna Potůčková
Určitě bych vzala do zaječích a prchala také. Ze zmijí mám strach, bojím se jich. Zatím jsem ale ve svém životě zatím žádnou nepotkala. Asi ví, že je nemusím......
Jitka Hašková
Františku, to měl klučina kliku. Uštknutí zmijí není legrace. Když jsme byly jako děti jednou v březnu na horách, už bylo teplo a tál sníh. Kluci našli někde zmiji a jednoho z nich uštkla, on dostal horečky a musel do nemocnice.
Jan Zelenka
Františku, nemám rád hady. Nemáš asi pěknou vzpomínku. Ale pěkně jsi nám to popsal.
Zuzana Pivcová
Rokytnici nad Jizerou mám v paměti spojenou pouze s někdejším domovem důchodců, v němž dožila naše prateta do věku 93 let. Tamní krajina byla krásná, ale raději bych tam byla jako turistka. Myslím, že by vám hadi nic neudělali, leda byste je dráždili bosou nohou. :-D

Zpět na homepage Zpět na článek

Nejste registrován/a? Zaregistrujte se zde.

Po přihlášení (registraci) uvidíte na tomto místě přehled Vašich aktivit na portále i60.cz, a to:

  • Váš nejnovější článek
  • Nejnovější komentáře k vašim článkům
  • Nové vzkazy od přátel
  • Nové žádosti o přátelství
Přihlásit se

JSTE TU POPRVÉ?
Přečtěte si, co všechno
portál i60 nabízí
.